Krajinou…

Český rozhlas Leonardo, Akademie věd České republiky a časopis Vesmír uspořádaly 20. února 2013 v budově AV ČR na Národní 3 v Praze veřejnou besedu s názvem Krajinou duchovní i hmotnou.

Hosty byli RNDr. Václav Cílek (Geologický ústav AV ČR, v. v. i.), Mgr. Petr Pokorný, Ph.D., (Centrum pro teoretická studia UK a AV ČR) a doc. PhDr. Jiří Musil (Ústav pro klasickou archeologii FF UK), moderoval Marek Kuchařík (Český rozhlas Leonardo). Přinášíme několik drobných postřehů a souvislostí.

Je více než zřejmé, že ten, kdo se cítí být oprávněn nějak s krajinou nakládat a hospodařit v ní, krajinu mění. Lze však vůbec krajinu vlastnit? Není nám spíše jen „kýmsi“ na nějaký čas propůjčena? „Krajina je něco víc než pouhý součet parcel,“ podotkl Ivan Boháček při redakčních debatách. Naši společnost čekají církevní restituce a ty se jistě dotknou „vlastnických krajinných práv“. Pomohou, nebo poškodí krajinu našich zemí? Přijde dobrý hospodář? – Nad osudy krajiny se zamýšleli geolog a poutník, archeolog i biolog.

Marek Kuchařík těžko mohl diskusi začít jinak než pozvánkou na procházku: „Kde byste se cítili velmi dobře a kde krajina hezky a viditelně odkazuje na svou duchovní minulost, která je dílem člověka?“

Petr Pokorný má rád Polabí, je to „jádro“ české krajiny. Přítomný je tu barokní šporkovský odkaz, navíc v kontextu velmi zajímavého reliéfu: geologického podloží, systému svědeckých vrchů, kontrastu horninových substrátů (slínovců versus labských teras), mokřadů, slavné Hrabanovské černavy… Zkrátka je to krajina, kde uvidíte spoustu věcí, třeba i včetně bizarností, jako je Šporkovo čihadlo u zámečku Bon Repos…

Jiří Musil si cení jižních Čech, oblasti kolem Týna nad Vltavou…

Václav Cílek nedávno zavítal na jih od Slavonic, což nejsou ovšem Čechy… Byla to oblast údolí Dyje, podle slov jeho kamaráda jedné z „posledních živých řek“. Na dnešní rakouské straně (kdysi byla slovanská a předtím bůhvíjaká) má ráz jakoby Berounky v hlubokém údolí, na každém druhém skalisku je velký středověký hrad či město, celý kraj je úzce spojen s českou historií, jsou tam např. zříceniny Kollmitz (podle Rakušanů největší ruiny ve střední Evropě)… Také by se vydal podél řeky Kamp, která je na rakouské straně nedaleko Dyje, snadno po ní dojdete do Kremže a pak do Melku k Dunaji. Rychle si uvědomíte, že z Českého Krumlova do Kremže je to asi 80 km, zatímco do Prahy 170 km. Napojíte se na systém cest, které propojovaly dunajský okruh s jižními Čechami. U Kollmitzu je „česká zeď“ – obrana proti Čechům…

Dodnes je tato část Rakouska nejchudší, nejvíc lidí se stěhuje, je tam nejvyšší nezaměstnanost. Když se člověk v minulém režimu dostal za Telč, měl pocit, že dál už nic není, ale Rakušani mají stejný pocit z té druhé strany a raději míří do Alp, kde je všechno vidět, nic tam neschováte; v pokračování České Kanady schováte úplně všechno.

„Krajina je intuitivní pojem,“ dodal Václav Cílek. Víme, co je krajina, kde je, jaké jsou rozdíly mezi krajinami. Je to něco jako čas. Všichni moc dobře víme, co je to čas, ale v okamžiku, kdy ho máme definovat, jsme úplně v koncích.