Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Kovy jako „skladiště“ vodíku

 |  4. 4. 2013
 |  Vesmír 92, 235, 2013/4

Perspektiva postupného vyčerpání fosilních paliv vedla ke stimulaci výzkumných odvětví, která se zabývají problémem alternativních zdrojů a skladováním energie. Zajímavou náhradou uhlovodíků se ukazuje vodík, narážíme však na problémy s jeho skladováním.

Vodík teoreticky můžeme skladovat jako dosud v ocelových lahvích natlakovaných na 150 atmosfér. Novodobé kompozitní materiály dovolují vyvinout tlakové nádoby lehčí a odolávající vyšším tlakům. Ale i když pomineme bezpečnostní rizika, hustota zůstává pozadu za kapalným vodíkem, jehož využití si žádá ochladit vodík na bod varu (za normálního tlaku –253 °C) a udržovat jej v tepelně izolované nádobě. Ani sebelepší izolace však nezabrání tomu, aby se vodík postupně neodpařoval.

Žádná z těchto nectností se neobjevuje u skladování vodíku ve formě hydridů kovů. Oč jde? S řadou kovů vodík vytváří takzvané intersticiální sloučeniny. Můžeme si představit, že kladně nabité protony vodíkových jader obsadí některé vhodné intersticiální polohy v krystalové mříži (tj. polohy v mezerách mezi velkými atomy kovu), zatímco elektrony vodíku jsou „kolektivizovány“ podobně jako vnější elektrony kovových prvků a přispívají tak do kovové vazby.

Krystalová mříž pak mírně expanduje a v některých případech se snaží přizpůsobit, aby mohla pohltit ještě více vodíku. Může dokonce měnit symetrii. V první fázi dojde k náhodnému rozmístění několika atomů vodíku ve značném množství intersticiálních poloh. Dodáme-li více vodíku, v některých případech můžeme dosáhnout obsazení všech nebo téměř všech intersticiálních poloh. Objem krystalu pozorovatelně vzroste, někdy o deset i více procent. To vede zpravidla k fragmentaci – z kusu kovu se stává jemný prášek, neboť hydrogenace postupuje zvenčí a materiál je postupně narušován. Takový hydrid je stabilní za normálního tlaku a teploty, nepotřebuje tedy speciální tlakovou nádobu, ale již po mírném zahřátí je vodík postupně uvolňován.

Zajímavé je, že tendenci k takovému pohlcování vodíku mají kovy z různých částí periodické tabulky. Kromě silně reaktivních kovů z její levé časti, jako je hořčík (Mg) nebo lithium (Li), lze hydridy najít např. u ušlechtilejších kovů jako niob (Nb), tantal (Ta), či dokonce palladium (Pd). Někdy, jako např. u niklu (Ni), je třeba materiál vystavit vysokému tlaku vodíku (řádově 1000 atmosfér; pozn. red.: 1 atmosféra = 101 325 pascalů) a výsledný monohydrid NiH opět plyn po snížení jeho tlaku uvolní.

Nyní vidíte 16 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyzika

O autorovi

Ladislav Havela

Doc. RNDr. Ladislav Havela, CSc., (*1955) vystudoval MFF UK, kde také v současnosti působí. Na katedře fyziky kondenzovaných látek se zabývá magnetickými vlastnostmi sloučenin lanthanoidů, uranu a dalších aktinoidů, tenkých vrstev, a hydridy kovů.

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...