A Bůh stvořil evoluci. Nebo naopak?

16. května se na katedře kulturologie Filozofické fakulty UK v Praze pořádala konference s názvem „Evoluce versus stvoření“.

Celodenní program rozdělený do 14 přednášek ve čtyřech po sobě jdoucích blocích byl kupodivu nabitý velmi zvučnými jmény, a tak jsem neodolal a zašel se podívat. Původně jen na skok, ale zůstal jsem až do konce – jenž překvapivě vůbec nebyl hořký, jak bývá zpravidla u tohoto tématu „dobrým“ zvykem.

Je spravedlivé si přiznat, že podobné diskuse většinou nikam nevedou, a pokud rozumný člověk (a tím nemyslím Homo sapiens) upírsky netyje z frustrace a nedorozumění druhých či pokud není masochista, brzy je takových setkání celkem přesycen. Můj dědeček zemřel v relativně mladém věku na mrtvici a já jsem s přibývajícími léty pochopil, že nemám- li ho brzy následovat, už nikdy nesmím být svědkem podobně zoufalých dialogů, při nichž se zuřivě sčítají jablka s hruškami, kozy s vozy a bůh sám ví, co ještě. A přece to člověku nedá.

Už proto, že mnohé z přítomných řečníků si poslechnu vždycky rád: Jaroslav Flegr i Stanislav Komárek jsou svými řečnickými schopnostmi proslulí, krásnou přednáškou se opět blýskl Marek Vácha a Jan Zrzavý nezklamal jako spolehlivé kladivo na kreacionisty. Inspirativní slova pronesli za domněle „druhou stranu“ i Dominik kardinál Duka a Karol Sidon, po jejichž příspěvcích bylo všem přítomným bez jakýchkoli pochyb jasné, že až na pár výjimek vlastně všichni kopeme za stejný tým. Sláva Bohu na nebesích – ať už tam je, či není.

Zkrátka a dobře, navzdory předchozím obavám jsem byl příjemně překvapen, a to jak samotnými přednáškami, tak kultivovaným publikem, v němž až na pár výkřiků do tmy ohledně Krista, života po smrti a funkci Kámasútry ve fungování světa nebylo důvodů, proč si ťukat na čelo. Je téměř neuvěřitelné, že zdárná akce takového typu je dílem studentů druhého ročníku. Všechna čest.

Podobně vyvedené dýchánky ve mně posilují naději, že sugestivní otázky s oním připitomělým výhružným podtónem typu „Losnu, NEBO Mažňáka?“ − jak pěkně parafrázoval S. Komárek − časem zmizí ze světa; že lidé pochopí, že podstata „stvoření“ neprotiřečí faktu evoluce, která jest; že každý má přesto právo na svůj vlastní názor, a v neposlední řadě, že nedostanu mrtvici na nějaké debatě evoluce versus stvoření.

Beztoho má nejspíš pravdu Václav Vančata, jenž v humorném závěru své výborné přednášky nadhodil nezanedbatelnou třetí možnost: za všechno můžou Asgardi.