Ne každé bradavičnaté prase je prase bradavičnaté

Africká bradavičnatá prasata (rod Phacochoerus) patří k nejspecializovanějším a možná i nejvýstřednějším zástupcům prasatovitých.

Mají výrazné lebeční výběžky („bradavice“), obrovité třetí stoličky kryté složitým sklovinovým vzorem, jež fungují podobně jako mlýnské kameny, výrazné špičáky připomínající kly, a ocas, který nesou při běhu či vzrušení vztyčený jako anténu. Od ostatních prasat se odlišují i denní aktivitou, podílem travnaté složky v potravě a častým klečením při pastvě. Obývají podzemní nory vybudované například hrabáčem nebo dikobrazy. Jsou-li prasatovití vázáni obvykle spíš na vlhčí prostředí, představují bradavičnatá prasata opět výjimku – běžně obývají relativně suché savany a polopouště.

Donedávna se u bradavičnatých prasat vymezoval jeden žijící druh, prase bradavičnaté. Protože jde o relativně nápadné a zábavné zvíře, neopomenul ho téměř žádný dokument či kniha líčící krásy africké přírody. Bradavičnatá prasata se však dočkala v posledních letech několika revizí, z nichž je zřejmé, že máme co do činění se dvěma žijícími druhy.

Běžnější prase savanové (P. africanus) obývá všechny subsaharské savany kromě Kapska a Afrického rohu. Právě tam se vyskytuje další druh, a to prase bradavičnaté (P. aethiopicus). V Kapsku bohužel vyhynulo v závěru 19. století (poddruh aethiopicus), ale ve východní Keni a Etiopii a v severozápadním a jižním Somálsku stále žije a zdá se, že i relativně prosperuje (poddruh delamerei).