Cenné pařezy? Pro koho ale?

Evropská unie chce bojovat proti skleníkovému efektu snižováním emisí CO₂ mj. využíváním obnovitelných zdrojů energie. Skandinávské země (hlavně Švédsko) proto aktuálně zvažují ekonomické a ekologické důsledky případné těžby pařezů na mýtinách. Donedávna se totiž nízké pařezy (cca 25 cm) běžně ponechávaly svému osudu. Jejich dekompozice trvá několik málo desítek let, takže fungovaly jako zásobárna živin v půdě. Důležité je, že pařezy využívají saproxyličtí brouci pro vývoj svých larev. Řada těchto druhů je přitom kriticky ohrožených nebo chráněných mezinárodními úmluvami. V neposlední řadě také ponechávání pařezů na mýtinách nevedlo k poškozování půdy při jejich vytrhávání (hlavně ke zhutnění půdy pod nezbytnou těžkou technikou).

Profesor Tryggve Persson s kolegy ze Švédské univerzity zemědělských věd se rozhodli ověřit, zda jsou pařezy důležité i pro „nebroučí“ zástupce půdních členovců. Vybrali si plochy s pětiletými, desetiletými a s dvacetiletými smrkovými a borovými borovými pařezy ve třech různých oblastech jižního až středního Švédska. Pomocí odběráku ovzorkovali dřevo pařezu, jeho kůru, půdu v jeho blízkosti a vzdálenějším okolí (dřevo nejmladších pařezů bylo příliš zachovalé a nebylo možno jej kvantitativně vzorkovat). Půdní faunu extrahovali v laboratoři pomocí termoeklektorů a vyhodnotili její diverzitu a abundanci.

Počet druhů vázaných na dřevo a kůru pařezů byl zpočátku velmi nízký, u dvacetiletých pařezů však mírně převýšil počet druhů v půdě samotné. Naproti tomu však abundance byly v půdě nižší než v samotných pařezech (až 32 000 členovců na čtvereční metr kůry pařezu). Přestože některé skupiny preferovaly jako substrát okolní půdu (například na kořenech sající mšice čeledi Pemphigidae), většina skupin a druhů byla výrazně vázána na kůru starších pařezů. Několik taxonů přitom zjevně bylo svým výskytem vázáno přímo na pařezy, jejich početnost pod kůrou hlavně desetiletých pařezů byla až o dva řády vyšší než v půdě – mravenci Lasius platythorax, mnohonožky chlupule podkorní a dlouženky nahnědlé (až 7000 jedinců na metr čtvereční kůry), štírci čeledi Chernetidae či dva drobné druhy stonožek. Přestože nejde o chráněné druhy bezobratlých, jejich výskyt na lokalitách je zřejmě podmíněn dostatkem mrtvého dřeva, které jim slouží jako místo k životu, případně nezbytné místo pro vývoj jejich larválních stadií. Je známo, že některé mnohonožky žijící běžně v půdě se svlékají a kladou vajíčka právě pod kůrou dřevního opadu. Zdá se tedy, že staré budovatelské „ani zrno nazmar“ se potýká v případě těžby pařezů se silným odporem nejen z řad broučkařů, ale i půdních zoologů.

Forest Ecology and Management, DOI: 10.1016/j.foreco.2012.09.009