Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

K čemu možná také slouží stromuly plastidů

 |  31. 10. 2013
 |  Vesmír 92, 601, 2013/11

Stromuly, krátké i dlouhé trubicovité výrůstky plastidů, charakteristických organel rostlinných buněk, budí už řadu let pozornost rostlinných biologů. Ti se snaží zjistit, k čemu tyto nápadné struktury slouží (viz Vesmír 92, 95, 2013/2 – zřejmě neslouží ke vzájemnému splývání plastidů).

K zajímavému závěru došla jedenáctičlenná skupina čínských autorů v čele s Yan Wangem z Tsinghua University v Pekingu, kteří u modelových rostlin tabáku (Nicotiana benthamiana) a huseníčku (Arabidopsis thaliana) prokázali, že se stromuly podílejí na nočním odbourávání škrobu, který vzniká ve dne ve fotosyntetizujících listových plastidech – chloroplastech.

Škrob je nejhojnější rostlinný zásobní polysacharid a najdeme ho pouze v plastidech. Jeho makromolekuly jsou tvořeny velkým počtem polymerovaných molekul jednoduchého cukru, glukózy. V podobě zásobního škrobu, jehož zrna vznikající v bezbarvých plastidech – amyloplastech – najdeme například v buňkách hlíz bramboru nebo obilek pšenice, má zásadní význam pro výživu lidstva. Důležitý je ovšem v první řadě pro samotné rostliny, zejména při zajištění jejich rozmnožování.

Velký význam pro rostliny mají i drobnější zrna přechodného (transitorního, asimilačního) škrobu, který se ve dne ukládá ve fotosyntetizujících chloroplastech. V noci je enzymaticky rozkládán na rozpustné cukry, které umožňují rostlinám dýchat a růst i v době, kdy neprobíhá fotosyntéza. Enzymatické odbourávání škrobu se odehrává především v samotných plastidech.

Uvedení čínští autoři začali zkoumat, jestli se na každodenní (vlastně každonoční) mobilizaci transitorního škrobu nepodílí také proces autofagie, který má u rostlin i ostatních mnohobuněčných organismů mnoho funkcí. Při tomto procesu jsou „nepotřebné“ molekuly nebo celé buněčné organely obaleny váčkem tvořeným dvěma membránami (autofagosomem) a jím přepraveny do jednou membránou tvořeného vaku, autolysosomu (v rostlinných buňkách do vakuoly). Tam jsou enzymaticky rozloženy a jejich stavební složky jsou využity jinde v organismu. Z literatury jim bylo známo, že se autofagie podílí na mobilizaci zásobního škrobu. Čínští autoři ve své práci kromě toho, že stanovili množství škrobu v listech, použili zejména molekulárně biologické metody, které jim umožnily ve fluorescenčním mikroskopu selektivně zviditelnit škrobová zrna a autofagozomy (označením enzymů charakteristických pro tyto struktury), a také transmisní elektronovou mikroskopii, poskytující obraz ultratenkého řezu buňkou s velmi vysokým rozlišením. Buňky fotosyntetizujícího listového pletiva sledovali v průběhu noci, od půlnoci do ranních hodin.

Zjistili, že velmi malá škrobová zrna jsou transportována z chloroplastů do základní cytoplazmy buněk, tam jsou obklopena autofagozomy a přenesena do vakuoly, membránou odděleného prostoru v centrální části rostlinné buňky. Enzymy přítomnými ve vakuole jsou pak degradována na rozpustné cukry, bezprostředně využitelné pro metabolismus rostliny. Jako transportní kanály pro jejich přepravu z chloroplastů zřejmě slouží právě stromuly. Přímé pozorování tohoto transportu je ovšem vzácné v důsledku nepatrných rozměrů oněch škrobových zrnek a složitého a měnícího se tvaru stromulů.

Čínští autoři tak potvrdili účast autofagie, vedle převládajícího enzymatického odbourávání přímo v chloroplastech, na mobilizaci asimilačního škrobu. Jejich práce ukazuje velmi nezvyklé, lze říci senzační, pohledy na malá škrobová zrna mimo plastidy – v cytoplazmě a ve vakuole (kde jsou postupně rozkládána). Je třeba zodpovědět otázky, jak tato malá a pro transport z plastidů vhodná škrobová zrna vznikají a jak přesně jsou prostřednictvím stromulů uvolňována do cytoplazmy a potom obalována autofagosomy. Zdá se však, že byla nalezena další role stromulů, zřejmě velmi aktivních útvarů v rostlinné buňce, o kterých klasičtí cytologové nevěděli.

Plant Cell 25, 1383–1399, 2013

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Botanika
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Jaromír Kutík

Doc. RNDr. Jaromír Kutík, CSc., (*1948) vystudoval fyziologii rostlin na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Jako emeritus se na této fakultě věnuje zejména rostlinné cytologii.
Kutík Jaromír

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...