Uvidět věci nově

Ano, je tu něco, co v posledních týdnech nedokážu vyslovit. Je to význam a osobnost Jiřího Fialy, který nás, zcela nepřipravené, opustil 23. listopadu 2012. A už cítím, jak mi Jiří zkoumavě hledí přes rameno a vyzvídá, jak vlastně rozumím těm slovům jako „význam“, „osobnost“ – zdalipak mi ta slova sklouzla na papír jen tak, bez rozmyšlení, či zda si uvědomuji jejich složitá sémantická pole? Teď se mi – aspoň doufám – podařilo to, nad čím by Jiří zaplesal: utnout vaše navyklé, povrchní čtení a přimět vás ke zkoumavé a posléze objevné všímavosti: vždyť ani ta nejběžnější slova vůbec nemusí být banální!

Jiří Fiala byl matematik, matematický logik, filosof vědy, jazyka a mysli, znalec výtvarného umění, historik poznání, všeobecný vzdělanec a obětavý pečovatel o vzdělání druhých. Čtenářům Vesmíru je dobře znám hlavně svými vynikajícími eseji o českém a slovenském výtvarném umění, které vycházely od roku 1990 měsíc co měsíc po třináct let. Tím povýšil skoro 150 malířů a sochařů do čestné kategorie „vesmírných umělců“. Pro Vesmír ovšem také napsal kolem 50 delších statí na rozmanitá témata od geometrie až po dějiny poznání, od počítačové vědy až po tvorbu mašíblů, od teorie systémů až po teorii teorií. Jeho oblíbeným námětem byla díla velikánů světové vědy a filosofie (René Descarta, Henriho Bergsona, Rudolfa Carnapa, Karla Poppera, Ludwiga Wittgensteina, Alberta Einsteina, Henriho Poincarého, Viléma Flussera, Josepha Weizenbauma, Davida Bohma, Paula Feyerabenda a dalších) – mnohé z jejich knih sám přeložil, editoval a často i sám vysázel ve svém oblíbeném LaTeXu.

Neznám lidskou bytost s vytříbenějším šestým smyslem pro nenápadné pozoruhodnosti. Vypátral neuvěřitelné skvosty v antikvariátech, všímal si překvapivých souvislostí a nejednu banalitu ozvláštnil v kuriozitu. O svých objevech pak s nadšením a poutavě vyprávěl a nezřídka se přitom dotkl něčeho opravdu hlubokého, filosoficky, historicky či politicky relevantního. Všednodenní mluva stejně jako exaktní jazyk vědy mu byly zvlášť vítaným předmětem zájmu. Odněkud se vynořilo podivné slovo a Jiří ihned sahá po etymologickém slovníku. Skrze každé slovo vidí jeho sémantické pole – rozvlněnou krajinu rozmanitých významů, hlavních i vedlejších, doslovných i přenesených, dávných i nedávných. Vždyť i ta nejběžnější slova nejsou banální, jsou-li viděna nově.

Chtěli jste slyšet o významu a osobnosti Jiřího Fialy? K tomu se opravdu nelze vyslovit jinak než připomenutím všelimožných drobností, příběhů a zážitků, které se člověku útržkovitě vybaví. Cesta vlakem, přednáška o metaforách, návštěva vernisáže, objev v antikvariátu, marné hledání slova „všelimožný“ ve slovníku, příhoda s Aničkou a Františkem.