Chaco a Paquimé, příběh dvou společností

Divoký a krásný kaňon Chaco leží v severozápadní části amerického státu Nové Mexiko, v pouštní krajině s dlouhou zimou, krátkým vegetačním obdobím a jen vzácnými dešťovými srážkami. Zdá se být nepravděpodobné, že zde mohla rozkvést lidská společnost. Před tisíci lety se však údolí stalo centrem pokročilé civilizace indiánů Anasazi.¹⁾

Kulturní vzepětí Anasaziů v kaňonu Chaco začalo někdy v 9. a 10. století po Kr. Lidé využili údolí se skromnými vodními zdroji k intenzivnímu zemědělství a vybudovali řadu zděných měst. Okolo roku 1000 žilo v kaňonu a jeho blízkém okolí asi 2000 až 6000 lidí. Tento odhad je poměrně nízký a platí asi jen pro stálou populaci; během každoročních ceremonií byla jistě podstatně vyšší. Chacoánští Anasaziové vysoce předčili ostatní obyvatele vyprahlého amerického Jihozápadu. Hned zpočátku vystavěli šest velkých puebel (Pueblo Bonito, Chetro Ketl, Una Vida, Peñasco Blanco, Hungo Pavi a Kin Bineola), někdy i s několikapatrovými domy. Mezi puebly pak vznikaly další usedlosti a nová puebla byla přidávána rovněž ve starších vesnicích.

Krátké dějiny chacoánské civilizace

Kultura Chaco nejvíce vzkvétala v 11. století, kdy se kaňon stal ekonomickým centrem celé rozsáhlé plošiny Chaco. Nová technika stavby zdiva a používání zděných jader, obkládaných opracovanými kameny, umožnily vyhnat stavby do výšky až pěti pater. Některé budovy, dnes zvané „velké domy“, byly zřejmě plánovány od samotného počátku a byly obydleny elitními skupinami, v jejichž rukou se soustředila ekonomická, politická a náboženská moc. Během 11. století vyrostlo na dně kaňonu 9 „velkých domů“, na vrcholu okolní planiny („mesy“) jich bylo postaveno ještě 5.

Další nápadné stavby byly kivy, často veliké kruhové objekty, převážně používané k náboženským a společenským účelům (Vesmír 76, 198, 1997/4). Některá puebla měla ve svých prostorách velký počet kiv, například Pueblo Bonito mělo vedle svých 800 místností také 36 kiv. Casa Rinconada, osaměle stojící kiva, je největší známou stavbou tohoto druhu v chacoánském komplexu. K zastřešení všech staveb bylo zapotřebí obrovské množství kmenů borovic, jedlí a smrků. Všechny stromy v okolí byly brzy vykáceny (dnes je kaňon Chaco zcela bez stromů) a kmeny se musely dopravovat z hor Chuska a San Mateo, vzdálených asi 80 kilometrů. K přepravě sloužila pouze lidská síla, neboť tažná zvířata nebyla v Americe známa. Chacoánci spotřebovali během zhruba 300 let své existence asi 200 000 kmenů, z nichž každý vážil asi 300 kilogramů.