Stojí za nepoměrem v rasově smíšených manželstvích odlišné vnímání obličejové atraktivity mužů a žen?

Je dobře známo, že manželé jsou si v řadě fyzických, osobnostních i kulturních rysů podobnější, než by odpovídalo pouhé náhodě (viz např. Štěrbová a Valentová, Vesmír 91, 108, 2012/2). Rasová příslušnost patří k těm znakům, o kterých to platí beze zbytku. Manželství, v nichž každý z partnerů náleží k jiné rase, je výrazná menšina i ve vyspělých, tolerantních a multikulturních státech, jakými jsou Velká Británie či USA. Ve Spojených státech, které drží v tomto ohledu primát, je podle sčítání z roku 2006 takových manželství, která lze klasifikovat jako rasově smíšená, okolo 4 %, ve Velké Británii pak okolo 2 %.

Nápadným aspektem těchto sňatků v obou zemích je jejich nevyrovnanost, pokud jde o zastoupení pohlaví různých ras ve smíšených manželstvích. Některé druhy mezirasových sňatků jsou běžnější než jiné. Sňatky, kdy černoch má za manželku bělošku, jsou přibližně dvakrát častější než sňatky, kdy běloch má za manželku černošku. Obdobný nepoměr, ale přesně opačný a výraznější, pozorujeme u bělošsko-asijských sňatků. Mnohem více Asiatek je provdáno za bělochy, nežli je Asiatů žijících v manželském svazku s běloškou.

„Ekonomický“ model manželství, který sňatek posuzuje jako handl, nedokáže pozorovanou asymetrii vysvětlit. Sama představa, že účelem takového manželství, kdy si běloch nebo běloška bere příslušníka cizího etnika, je směna kapitálu (rasového a společenského statusu) za jiný kapitál (například fyzickou atraktivitu), je vyvráceným mýtem. O rasově smíšených manželstvích platí koneckonců to samé co o manželstvích lidí stejné rasy. Partneři, byť rozdílné barvy pleti, jsou si stále nenáhodně podobní v celé řadě měřitelných znaků, ať už je to inteligence, dosažené vzdělání, socioekonomický status, politické přesvědčení, náboženské smýšlení, tělesná výška, délka prstů nebo krevní skupina.

Pozorovaný nepoměr by bylo možné vysvětlit tím, že různá pohlaví různých ras čelí v cizím prostředí rozdílným sociálním tlakům. Konkrétně, že dcery černošských imigrantů (a synové těch asijských) by měli být v cizím prostředí více ponoukáni k endogamii než jejich sourozenci opačného pohlaví. Nic takového ovšem v reálu nepozorujeme.

Studie publikovaná v časopise PLoS ONE nyní přichází s vysvětlením, které je založené na odlišnostech ve vnímání mužské a ženské obličejové atraktivity. Bylo zjištěno, že ženy, bez ohledu na rasu, hodnotí černošské muže jako nejatraktivnější v obličeji (černoši dosahují mezi muži nejvyššího průměrného skóre v obličejové atraktivitě). Muži naopak hodnotí jako nejatraktivnější v obličeji ženy, které pocházejí z východní Asie. Tento rozdíl ve vnímání obličejové atraktivity mužů ženami a žen muži zřejmě vede k nepoměru různých druhů smíšených manželství. Předností nově nalezeného vysvětlení je, vedle schopnosti vysvětlit všechny aspekty pozorovaného jevu, také to, že se obejde bez problematických a těžko prokazatelných předpokladů, jakými jsou rasová nerovnost, nerovnost pohlaví nebo odlišné rozhodovací strategie mužů a žen. (Lewis, M. B.: A Facial attractiveness account of gender asymmetries in interracial marriage. PLoS ONE 7, e31703, 2012)