mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/2

Téma měsíce:

Faleš

Obálka čísla

Neuplatíš bližního svého (někdy)

 |  8. 3. 2012
 |  Vesmír 91, 131, 2012/3

Donedávna měli diplomaté při OSN imunitu tak rozsáhlou, že nemuseli platit ani pokuty za špatné parkování. Jen za období 1997– 2002 jim bylo v New Yorku vystaveno přes 150 000 pokut, z jejichž nezaplacení však nepramenil žádných postih. U kterých zemí byste předpokládali, že jejich diplomaté budou při absenci trestu porušovat předpisy nejčastěji?

Raymond Fisman a Edward Miguel z amerického Národního úřadu pro ekonomický výzkum se zprvu domnívali, že mají-li diplomatičtí pracovníci stejné podmínky a motivace – potřebují často parkovat a nemusí platit pokuty –, budou ignorovat normy a neplatit pokuty všichni.1)

Proč Češi neplatí pokuty?

Ukázalo se však, že čím rozšířenější je v jejich domovské zemi korupce, tím častěji diplomaté porušují normy ve Spojených státech. I v New Yorku využívali získanou moc jen k vlastnímu prospěchu v míře, kterou „se naučili“ doma. Každý pracovník konzulátů z Egypta, Súdánu či Bulharska tak nashromáždil přes sto nezaplacených pokut, naopak Kanaďané, Japonci či diplomaté ze Skandinávie parkovali předpisově, resp. když dostali pokutu, zaplatili ji. Čeští zástupci v OSN úhledně zapadli do vytvořeného modelu, když se umístili ve čtvrtině nejhorších, mezi Kazachy a Botswaňany – tedy na podobném pořadí, na kterém se Česko nachází v ukazatelích rozšířenosti korupce.

Lidé se rychle učí vzorcům chování, které jim umožňují dosažení úspěchu. A přestože je uplácení celosvětově považováno za nemorální, je dokázáno, že v silně korupčních kulturách občané při žádosti o nadstandardní zacházení vykazují sníženou intenzitu pocitů viny a studu. A je těžké zbavit se takto naučeného vnímání, i když se člověk začne pohybovat ve zcela odlišném prostředí. Korupce proto dlouhodobě přetrvává a i v současnosti zaujímá minimálně 3 % světového HDP a systematicky ničí důvěru v politický systém, ať už je jakýkoliv.

Co mají společné země s vysokou korupcí?

Faktory stojící za rozmachem korupce v jednotlivých zemích překvapivě natolik prozkoumány nejsou. Pro většinu studií2 je obtížné odkrýt směr kauzality: jelikož většina nejzkorumpovanějších států je zaostalých, transformujících se a značně regulujících hospodářství, není zřejmé, zda korupce toto prostředí doprovází, či vyvolává. Podobně není jasné, zda korupce a všeobecné ignorování norem správného chování způsobuje nedostatečnou rozvinutost země, či naopak zda chudoba, a tudíž nedostatek kvalitních lidí v justici a státním aparátu spolu s nevzdělaným a neinformovaným voličstvem, dává
průchod podmínkám, z nichž korupce tyje.

Nina Mazar a Pankaj Aggarwal z Torontské univerzity pak uvažovali, že za poklesem morálních standardů vždy stojí i chybějící pocit osobní odpovědnosti.3) Oba ekonomové předpovídali, že jakmile člověk nemá pocit, že ovládá běh událostí, nepřijímá svůj podíl na výsledku. Proto země vyznačující se vyšším kolektivismem – jejichž občané se v podstatné míře považují za části větších kolektivů, věří, že jejich život ovládá spíše společnost než oni sami – budou korupci využívat více. Čest takových jednotlivců totiž nebude úplatkem pošpiněna, protože – podle jejich cítění – běh věcí je odpovědností sil „větších, než jsou oni sami“. Mezinárodní data domněnku obou autorů bezezbytku potvrdila.4)

Pro vyloučení dalších faktorů, které by mohly být v agregovaných datech skryty a ovlivňovat výsledky, byl uskutečněn i laboratorní experiment. Vědci jeho účastníky nechali číst jednoduchý příběh o cestě do města. Texty vytvořené pro dvě skupiny byly totožné až na jediné: jeden byl napsán v první osobě jednotného čísla („já jsem“, „můj“...), druhý v množném („my jsme“, „naše“...). Dřívější výzkum přitom již dokázal, že jakmile čtenáři mají v textu vyhledávat a kroužkovat zájmena, změní se jejich chování. Kroužkující singulár se chovají sebestředněji, individualističtěji; druzí, kteří zaškrtávají plurál, získají spíše odosobnělé, kolektivistické uvažování.

Odpovědnost, zločin a trest

Všichni účastníci experimentu poté sehráli fiktivní obchodní hru, v níž mohli dosáhnout na odměnu za zprostředkování mezinárodního kontraktu buď poctivě, nebo s pomocí úplatku. Členové skupiny se vsugerovaným kolektivistickým myšlením upláceli mnohem více, protože se za své jednání cítili mnohem méně odpovědní. Výsledky ukazují na jednoduchou pravdu: není-li překročení normy člověkem posouzeno jako jeho vlastní morální selhání, bude v něm snadno pokračovat. K epidemii korupce proto postačuje i velmi subtilní „zbavení se“ odpovědnosti přes neurčitý kolektivistický pocit.

Efektní způsob, jak korupci vyplevelit, nabízí přirozený experiment, který se odehrál v New Yorku krátce po analyzovaném období. Administrativa starosty Michaela R. Bloomberga rozhodla, že živelné parkování diplomatů OSN je již neudržitelné, a zmocnila policii k strhávání poznávacích značek vozů, které nashromáždily více než 3 nezaplacené pokuty. Exemplárním příkladem bylo učiněno hned 30 zemí. V následujících měsících došlo k poklesu porušování parkovacích zákazů o 98 %. Dopad trestu osobní odpovědnost znatelně zvýraznil.

Poznámky

1) Fisman R., Miguel E.: Corruption, Norms, and Legal Enforcement: Evidence from Diplomatic Parking Tickets, Journal of Political Economy 115, 1020−1048, 2007.

2) Velmi dobrý přehled nabízí Svensson J.: Eight Questions about Corruption, Journal of Economic Perspectives 19, 19–42, 2005.

3) Mazar N., Aggarwal P.: Greasing the Palm: Can Collectivism Promote Bribery? Psychological Science, v tisku, 2011.

4) Již dříve bylo objeveno, že čím je vláda země socialističtější (více intervenuje do životů lidí), tím je korupce rozšířenější. Vliv „socialističnosti“ je poměrně silný, např. bývalé kolonie pod správou Francie jsou korupcí promořenější než země dříve ovládané Velkou Británií. La Porta R. a kol.: Law and Finance, Journal of Political Economy 106, 1113–1155, 1998, a La Porta R.: The Quality of Government, Journal of Law, Economics and Organization 15, 222–279, 1999

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekonomie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Petr Houdek

Doc. Ing. Petr Houdek, Ph.D., (*1981) je vedoucím Centra vědy a výzkumu, členem katedry managementu na Fakultě podnikohospodářské VŠE a členem Katedry marketingové komunikace a public relations Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Věnuje se terénním a laboratorním experimentům na nečestnost, podvádění a rozhodovací chyby.
Houdek Petr

Doporučujeme

Pravá faleš, nebo falešná pravda

Pravá faleš, nebo falešná pravda uzamčeno

Halina Šimková, Jan Strojil  |  5. 2. 2024
Žádná společnost na světě nemá tolik prostředků či energie, aby dokázala efektivně bojovat proti všem podezřením z ohrožení. Používáme proto...
Koho balamutí tořiče

Koho balamutí tořiče uzamčeno

Jiří Sádlo  |  5. 2. 2024
Vstavačovité tořiče, rod Ophrys, jsou hodně složité a osobité. Dlouho se ví a říká, že klamou své hmyzí opylovače. Méně se připouští, že...
20 let s grafenem

20 let s grafenem uzamčeno

Jan Kunc  |  5. 2. 2024
Grafen, dvoudimenzionální alotrop uhlíku, vyvolal velkou vlnu pozornosti v roce 2004. Jak se tento význačný vědecký směr formoval, jaké byly jeho...