Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Vymřou?

Zkušený specialista nebo velká skupina nadšenců?
 |  1. 11. 2012
 |  Vesmír 91, 615, 2012/11

Cestují po celé zeměkouli. Mnozí z nich trpí malárií a dalšími nemocemi. Čelí banditům, pijavicím i jiným parazitům, ale třeba také úředníkům a vojákům. Někteří při výkonu svého povolání dokonce zahynuli.1) Během své kariéry však nasbírají desítky tisíc rostlin. Za celou zhruba dvěstěletou historii jejich profese jich nebylo více než 500. Profesionální sběratelé rostlin.2)

Za 30 nebo 40 let, které stráví prací v terénu, dokážou sebrat a zdokumentovat padesát nebo také sto tisíc rostlinných vzorků. Mezi nimi bývá ukryto sto nebo i několik set nových druhů, které botanici podle jejich nálezů popíší. Zhruba polovina typového materiálu3) všech největších světových herbářů pochází právě od těchto několika set předních sběratelů.

Mnozí se domnívají, že jejich povolání pomalu zaniká. Zaměstnává je pouze několik institucí na světě. První vlna botanických světoběžníků, mužů (a výjimečně i žen) z Evropy a Severní Ameriky, se vzedmula na přelomu 18. a 19. století zejména v souvislosti s expanzí velkých koloniálních impérií. Později si své vlastní prospektory platily zahradnické firmy, které hledaly nové zboží do svého sortimentu. Dnes jsou téměř všichni sběratelé rostlin pracovníky botanických zahrad a muzeí.4)

Současná botanika se však stále více odklání od klasické taxonomie a terénních průzkumů k molekulárním studiím. Botanici již netráví tolik času v přírodě a jejich znalosti říše rostlin jsou méně a méně encyklopedické. Většina zemí v tropickém pásu navíc omezuje zahraniční výzkumníky a dává přednost vlastním expertům (i když alespoň bez finanční pomoci ze zahraničí se to tak jako tak neobejde). Jak sběratelů ubývá, začíná se diskutovat o tom, kdo je nahradí. Někteří si vychovávají a zaškolují své nástupce přímo mezi obyvateli zemí, kam až dosud jezdili jen za sběrem rostlin. Jiní se však domnívají, že je to nedostatečná náhrada; že nestačí jednoduše zaměnit několik zkušených elitních sběratelů armádou nadšenců.

Opravdu špičkový sběratel totiž musí mít mnoho vlastností, které získá jen dlouhodobou zkušeností. Jednak musí mít cosi, co prof. P. Štys v entomologii nazývá habituelní cit či cit pro habitus. Musí tedy mít rozsáhlou znalost rostlin, ale také prostředí, v němž rostliny rostou. Na škodu proto není ani dobrá paměť (A. Gentry např. uváděl, že si pamatuje všechny exempláře, které kdy sebral – až do jeho smrti jich bylo na 80 000). Dále je třeba umět odhadnout, které vzorky vzít a které ignorovat. Je nutné poznat i rostliny, které zrovna nekvetou. To vyžaduje znalost detailů v morfologii listů či kůry, nebo dokonce vůně dřeva či chuti listů. Sběratel nemůže být odborníkem jen na určitou skupinu rostlin. Musí mít širokou znalost celého rostlinného světa. Z nalezených exemplářů musí sebrat, je-li to možné, co nejvíc částí – květy, listy, stonky, plody… Sebraný materiál musí umět uchovat. V nepříznivém klimatu tropů, kde všechno velmi rychle plesniví a hnije, není snadné včas zakonzervovat vzorky v alkoholu nebo je vylisovat a usušit do herbářů. Přitom je třeba uchovat všechny důležité diagnostické znaky a také zajistit, aby bylo v budoucnu možné odebrat použitelné vzorky pro analýzu DNA.

Že všechny tyto dovednosti nelze získat snadno, dosvědčuje fakt, že nejvíce nově popsaných druhů pochází ze sběrů na konci kariéry sběratelů. Současným studentům přitom činí problém odlišit primární les od mírně zarostlé kávové plantáže. Bez dalšího dlouhodobého školení proto jen težko mohou hledat vzácné rostliny. Přesto se někteří botanici domnívají, že může pomoci moderní technika. Zřejmě není daleko doba, kdy terénní pracovníci budou vybaveni tabletem se všemi botanickými informacemi a příručním sekvenátorem DNA, který jim umožní určit druh rostliny (Vesmír 91, 96, 2012/2). Spolu s efektivním zaškolením by to prý mohlo fungovat. Jiní jsou však skeptičtí. Identifikace druhů na základě genetického materiálu je zatím v plenkách. Ale zásadnější problém je spíš v lidech. Ačkoli dobrovolníci mohou v terénu shromáždit obrovské množství materiálu, v praxi většinou přinášejí spíš jen plevel a introdukované druhy než vzácné a zajímavé rostliny.5)

Podpora nové generace špičkových sběratelů by jistě byla mnohem produktivnější. A že jí je stále zapotřebí, o tom svědčí skutečnost, že počet nově nacházených druhů se zatím nemění. Již po několik desetiletí je každým rokem popsáno zhruba 2000 nových rostlin6) a nic nenasvědčuje tomu, že by se toto číslo mělo zmenšovat.7)

Poznámky

1) Např. Alwyn Gentry z Missourijské botanické zahrady byl zabit r. 1993 ve věku 48 let, když havarovalo letadlo, v němž se přepravoval do ekvádorských horských lesů. Roku 2010 se Leonard Co, jeden z předních filipínských botaniků, připletl v lesích do přestřelky mezi vládním vojskem a komunistickými rebely. Jeden z vojáků si ho spletl s povstalcem a zastřelil ho.

2) Podobně jsou na tom i jiní přírodovědci (viz např. Vesmír 86, 152, 2007/3), ale o nich tento úvodník není.

3) Každý nový rostlinný (a ostatně i živočišný) druh je popsán podle tzv. typového exempláře nebo exemplářů. Ty jsou uloženy v některém ze světových herbářů a slouží jako srovnávací materiál. Potřebuje-li někdo ověřit přiřazení nějaké rostliny k danému druhu, má možnost ji porovnat právě s typovým materiálem.

4) Pro představu, jsou to např. Natural History Museum v Londýně, Royal Botanic Garden v Edinburghu, Missouri Botanical Garden v St. Louis nebo Royal Botanic Gardens v Melbourne.

5) I když i to se občas stává, viz např. Vesmír 87, 162, 2008/3.

6) Upřesněme, že identifikace a popis nového druhu je zdlouhavá záležitost. Odhaduje se, že v současné době jsou herbáře přeplněny neurčenými sběry, které botanici nestačí zpracovávat. Doba, která nyní uběhne mezi sebráním rostlinného exempláře a jeho popsáním, trvá průměrně 36 let.

7) Nature 484, 436, 2012.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Botanika
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Pavel Hošek

Mgr. Pavel Hošek (*1968) vystudoval parazitologii a entomologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Spolupracuje na projektu expedice LEMURIA, který mimo jiné vyústil do mnoha cest na Madagaskar. Zajímá se o vše, co s Madagaskarem souvisí. Z malgaštiny a dalších jazyků přeložil tradiční merinskou poezii (Dotek prolétajícího motýla, 2003) a madagaskarské mýty, legendy a pohádky (Rohatý král, 2003). Napsal také Dějiny Madagaskaru (2011).
Hošek Pavel

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné