Nejstarší výroba vína

Nedávné archeologické nálezy učiněné v jeskynním komplexu Areni-1, které zde prokazují nejstarší výrobu vína již v období 4100–4000 př. n. l. (Vesmír 91, 479, 2012/9), tak umísťují kolébku tohoto nápoje právě do jihovýchodní Arménie. V chalkolitickém období (asi 3700–3200 př. n. l.) je doloženo pěstování vinné révy a výroba vína v syrsko-palestinské oblasti a Jordánsku, odkud se obojí rozšířilo i do Egypta. Jádra bobulí révy vinné (Vitis vinifera) byla nalezena při výzkumu předdynastických (asi 3300–3150 př. n. l.) sídlišť Tell Ibráhím Awad a Tell el-Faráín (Bútó) v nilské deltě, která se ve starověku stala vyhlášenou vinařskou oblastí. Do doby přibližně 3200–3150 př. n. l. datujeme hrobku vládce Štíra I. v Umm el-Kábu (oblast Abydu v Horním Egyptě), jež věrně napodobuje jeho pozemské sídlo opatřené bohatým inventářem. A právě v této hrobce bylo mimo jiné nalezeno na 700 (!) vinných džbánů, což při jejich objemu 6 až 7 litrů představuje neuvěřitelných 4500 litrů vína pro vládcovu potřebu na onom světě. I když jsou hliněné vinné džbány kanaánského typu, většina jich byla zhotovena v Horním Egyptě, což jednoznačně prokázaly analýzy použitého materiálu.

Pokud jde o svědectví egyptských písemných pramenů, vinný lis se jako hieroglyfická značka (obr. 1) poprvé objevuje na otiscích pečetních válečků panovníka 1. dynastie Dena (okolo 3000 př. n. l.), zatímco egyptské slovo irep (víno) se běžně vyskytuje v textech od 2. dynastie (přibližně od roku 2930 př. n. l.). Od 4. dynastie (2630–2510 př. n. l.) se scény z vinobraní, lisování hroznů (obr. 2), plnění vinných džbánů a jejich pečetění staly oblíbenou součástí výzdobného programu nekrálovských hrobek. O výrobě vína ve starém Egyptě jsme tedy dobře informováni díky četným dochovaným hmotným, archeobotanickým, písemným a ikonografickým pramenům.

Víno (ve starém Egyptě symbol krve a omládnutí) bylo zpočátku považováno za nápoj bohů a krále – boha žijícího na zemi. Bohům také bylo obětováno v chrámech. Pánem vína byl bůh půdy, vody a rostlinstva a vládce podsvětí Usir, paní vína se stala bohyně lásky, hudby a tance Hathor. Ochráncem vinného lisu byl bůh Šesmu. Víno (červené a snad i bílé) si záhy oblíbili také příslušníci společenské elity a pili ho na různých slavnostech, hostinách a pohřbech. Ti ho také měli zahrnuté jako důležitou položku v seznamech zádušních obětin, vytesaných do stěn jejich hrobek. I když víno představovalo vybraný nápoj (v Ramessovské době pětkrát dražší než pivo), bylo v nižší kvalitě dostupné i širším vrstvám obyvatelstva. Před jeho přílišnou konzumací potom varovali i autoři staroegyptských naučení. Vždyť „opilci ležícímu na zemi jako malé dítě nepomůže ani Paní opilosti Hathor“. Nebo i o něco méně vybranými slovy: „Neopíjej se, ať nezblbneš.“

Vína měla svá označení podle místa původu a kvality (dobré; velmi dobré; velmi velmi dobré). Většina královských, chrámových a soukromých vinic se nacházela v Dolním Egyptě, přičemž jejich množství bylo ohromné: jen Ramesse III. daroval vesetským (thébským) chrámům 433 vybraných vinic. Řečtí Ptolemaiovci počet vinic jen zvyšovali (v deltě, Fajjúmu a oázách Západní pouště), aby přiměli řecké obchodníky usadit se v Egyptě a stát se vinaři. Na staroegyptskou a řeckou vinařskou tradici v zemi na Nilu navázali křesťanští Koptové, kteří v ní (mnohdy k nelibosti muslimských spoluobčanů) úspěšně pokračují dodnes.