Aktuální číslo:

2020/11

Téma měsíce:

Skladování energie

Fruktóza

– nadějné sladidlo, nebo hazard se zdravím?
 |  1. 11. 2012
 |  Vesmír 91, 624, 2012/11

Vyhrkne-li na nás někdo otázku, proč jsou děti na celém světě v poslední době stále častěji obézní, napadne nás asi jednoduchá odpověď: Protože se nezdravě stravují a málo pohybují. Bude-li se někdo zajímat konkrétně o americké děti, troufne si leckdo z nás na ještě specifičtější odpověď: Protože se pořád válejí u televize, jedí hamburgery a pijí kolu. Jakkoliv se takový stereotypní názor může mezi milovníky bůčků jevit pokrytecký, jistě v něm můžeme najít pověstné zrnko pravdy. Zaměřme se nyní na to, co je nám známo o škodlivosti slazených nápojů.

Každému příznivci zdravé výživy je jasné, že se musí vystříhat tučného. Méně zřejmá je ale okolnost, že i nadměrné množství jednoduchých sacharidů představuje pro naše tělo značné riziko. Kdo by také podezříval nevinný ovocný džus? Pravda je, že současný člověk konzumuje mnohem více cukrů než jeho lovecko-sběračtí předkové.

V posledních dekádách setrvale roste nejen celkový kalorický příjem, ale lehce se zvedá i relativní zastoupení sacharidů. Dlouhodobé zkušenosti máme se slazením sacharózou, tedy dimerem složeným z glukózové a fruktózové podjednotky. Od konce sedmdesátých let 20. století se ovšem prosazuje ekonomičtější kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy (HFCS – high-fructose corn syrup). Zatím však není důvod bít před HFCS na poplach: Poměr glukózy a fruktózy v tomto produktu se nijak výrazně neodchyluje od klasické sacharózy a ani krátkodobé srovnávací studie zatím neprokázaly žádný významný rozdíl v účincích obou sladidel. Nebezpečnější je ale skutečnost, že přijímáme stále více cukrů právě ve formě slazených nápojů. Ty totiž rychle protékají žaludkem a jejich složky se ve střevě snadno vstřebávají. Nestačí přitom dojít k výlevu hormonů tlumících další příjem potravy. Zdá se, že fruktóza navíc není schopna v mozku navozovat pocit sytosti tak dobře jako glukóza. Část pediatrů je proto k fruktóze krajně nedůvěřivá a považuje ji za jednu z nejrizikovějších složek slazených nápojů.

Není to přitom tak dávno, co byla fruktóza doporučována jako náhradní sladidlo pro diabetiky. Přihlíželo se tehdy k jejímu extrémně nízkému glykemickému indexu. Glykemický index vyjadřuje, jak moc a jak rychle se změní obsah glukózy v krvi (glykémie) v průběhu dvou hodin po podání dané potravy. Potraviny s nízkým glykemickým indexem jsou většinou hůře stravitelné, a proto se pomalu vstřebávají. Vzrůst glykémie je tak pouze pozvolný. Glukóza v krvi působí na Langerhansovy ostrůvky slinivky břišní a stimuluje výlev inzulínu. Tento hormon pak podporuje vychytávání glukózy a její ukládání ve formě glykogenu v játrech a svalech a spolu s mastnými kyselinami ve formě triglyceridů v tukové tkáni. Čím vyšší je glykemický index potravy, tím rychleji stoupne glykémie, uvolní se více inzulínu a vytvoří se více tuku. Nízký glykemický index fruktózy ovšem není způsoben jejím pomalým vstřebáváním. Fruktóza se do krve dostává rychle, ale většina buněk, včetně ß-buněk Langerhansových ostrůvků, ji nedokáže přijímat. Proto fruktóza ovlivňuje hladiny inzulínu a druhotně glykémii jen málo a pomalu.

Kam se tedy vstřebaná fruktóza poděje, když je pro většinu tkání nedostupná? Přímo z portálního oběhu je velice efektivně vychytávána játry. Jak ukazuje schéma, zde se buď přeměňuje na fruktóza-1-fosfát a např. ukládá ve formě glykogenu, nebo je odbourána na laktát či acetyl-koenzym A. Acetyl koenzym A přitom může posloužit jako výchozí látka pro syntézu mastných kyselin – tzv. lipogenezi de novo. Tomuto pochodu nebyl u člověka dlouho přikládán přílišný význam. V případě osob s vyváženým energetickým příjmem a výdejem je totiž lipogeneze de novo minimální. Zdá se ovšem, že u pacientů přejídajících se cukry může být jejich nadbytek v játrech přeměněn v tuk. Navíc bylo prokázáno, že akutní podání konkrétně fruktózy různými (dosud ne zcela dobře popsanými) molekulárními mechanismy jaterní lipogenezi dále stimuluje.

Hromadění lipidů v játrech může vést k rozvoji steatózy a posléze eventuálně až k jaterní cirhóze. Některé meziprodukty lipidového metabolismu navíc snižují citlivost tkáně k inzulínu. Tato tzv. inzulínová rezistence je (spolu s pozdějším poklesem vylučování inzulínu) jedním z průvodních jevů diabetu 2. typu. Nebezpečné pochody se přitom nemusí omezovat jen na játra. Lipidy jsou totiž baleny do VLDL částic a posílány krevním oběhem k dalším tkáním, kde teoreticky mohou působit obdobně.

Zbývá posoudit, nakolik je příjem fruktózy svázán s obezitou a diabetem v praxi. Skutečně bylo potvrzeno, že se s vyšším příjmem fruktózy hromadí triglyceridy v játrech i v krvi. Citlivost k inzulínu při tomto procesu opravdu klesá. Složitější je už otázka, zda nás fruktóza, potažmo kukuřičný sirup, dovede k obezitě opravdu snáze než řekněme glukóza. Tady narážíme na potíže. Stanovit celkový příjem fruktózy není tak snadné (v dlouhodobých studiích s velkým počtem pacientů se to často dělá jen pomocí dotazníků). Pokud se zajímáme konkrétně o slazené nápoje, můžeme zas jen těžko odlišit účinky fruktózy od glukózy. Zvýšený přísun těchto cukrů je navíc často pozorován u osob, které toho více snědí a méně vyběhají. V takových případech se obecné závěry vyvozují jen těžko.

Výrobci nápojů pravděpodobně nebudou jediným viníkem neutěšeného stavu našeho zdraví. A zatím postrádáme i nenapadnutelné důkazy toho, že hlavní zlo v jejich produktech představuje fruktóza. Rozhodně je ale na místě věnovat tomuto cukru zvýšenou pozornost a zařadit jej na seznam podezřelých. Ani to není pro někdejší nadějné alternativní sladidlo příliš dobrá vizitka.

Literatura

Lustig R. H.: Fructose: metabolic, hedonic, and societal parallels with ethanol. J. Am. Diet. Assoc. 110, 1307–1321, 2010/9.

Tappy L., Lê K. A.: Metabolic Effects of Fructose and the Worldwide Increase in Obesity. Physiol Rev. 90, 23–46, 2010/1.

Samuel V. T.: Fructose induced lipogenesis: from sugar to fat to insulin resistance. Trends Endocrinol. Metab. 22, 60–65, 2011/2.

Lammert O., Grunnert N., Faber P. et al: Effects of isoenergetic overfeeding of either carbohydrate or fat in young men. Br. J. Nutr. 84, 233–245, 2000.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biochemie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Petr Zouhar

RNDr. Petr Zouhar, Ph.D., (*1985) je absolventem Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Postdoktorskou stáž strávil na Stockholmské univerzitě a v současnosti se ve Fyziologickém ústavu AV ČR zabývá zejména metabolismem tukové tkáně a s tím spojenou problematikou obezity a diabetu.
Zouhar Petr

Doporučujeme

Mládě z umělé dělohy

Mládě z umělé dělohy audio

Jaroslav Petr  |  16. 11. 2020
Průlomový počin v oboru tkáňového inženýrství se podařil týmu Anthonyho Ataly z amerického Wake Forest Institute for Regenerative Medicine. V...
Lithium, dar Země modernímu člověku

Lithium, dar Země modernímu člověku

Jan Rohovec, Tomáš Navrátil  |  2. 11. 2020
Nepozorovaně jsme přijali za své lehké notebooky, tenké mobilní telefony, drobnou elektroniku. Přestala nás udivovat možnost opakovaně nabíjet a...
Největší pískovcová skalní oblast Evropy

Největší pískovcová skalní oblast Evropy

Handrij Härtel  |  2. 11. 2020
V českém kontextu je České Švýcarsko jen jedno z několika skalních měst. V Evropě je to unikát. Ve světovém měřítku ho „zastiňují“ jiné oblasti....

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné