University of Melbourne

University of Melbourne je nejzazší výspa akademického světa. Na jih od města mezi Austrálií a Antarktidou leží už jenom Tasmánie, ostrov turistiky a odpočinku. Australská akademická obec si však svou geografickou odlehlost nikterak nepřipouští a australské univerzity bodují v soutěži o nejprestižnější vzdělávací instituce na zeměkouli.

University of Melbourne snese světová měřítka již na první pohled. Univerzitní kampus zabírá prostor prakticky celé městské čtvrti Parkville a spolu s college, stravovacími zařízeními a sportovišti tvoří svět sám pro sebe. Dojem „universa“ vytváří piknik na jednom z univerzitních trávníků. Karneval ras a národů pendluje mezi budovami z lekce na lekci, vedle „domácích“ bílých Australanů dominují Číňané a Indové, zahlédnete mnoho Arabů, černých Afričanů, Indonésanů, na koho si vzpomenete. Univerzita je na tuto mozaiku národů patřičně hrdá a v jedné počítačové laboratoři se na displeji každý den mění státní vlajky a údaj o počtu studentů – reprezentantů té které země.

University of Melbourne je především značka. Emblém s bohyní vítězství Victorií na modrém poli doplněný svitkem s mottem Postera crescam laude (doslova „Nechť rostu budoucí chválou“, univerzitou používaná anglická mutace znamená spíše „Rosteme s vážností dalších generací“) uvidíte na každé budově či úřední listině. Když jsem potřeboval doložit výsledek studia na své pražské alma mater, musel jsem se v duchu stydět za oboustranný tiskopis nevelké kvality, na jehož konci bylo fádní černobílé kulaté razítko. Absolventi Melbournské univerzity získávají zároveň s titulem společenskou vážnost, na níž si zakládají, na půdě jednotlivých college kamarádství plynule přechází v důležité společenské a obchodní konexe.

Pod povrchem však hlodají červi. Každodenní vědecká, ale i studijní činnost je sužována zvýšenou mírou byrokracie a nudných rutinních činností. Masovost dodává instituci lesk, zároveň je ale hrobem jakýchkoliv neformálních lidských vztahů. Nejvíce pak trpí vztah učitel – žák. Anglosaský vzdělávací model je postaven na samostatném zpracovávání esejů, známka z některých předmětů je kalkulována výhradně na základě průběžně psaných prací. Jakkoliv většina studentů hraje fair, čas od času se objeví plagiát a univerzita se jistí lejstrem, na kterém student svým podpisem stvrzuje, že práci zpracoval samostatně. Samotné psaní eseje může být možná objevná protobadatelská činnost, jeho nedílnou součástí je však předtištěný formulář, kde je třeba vyplnit název předmětu, jeho šestimístný kód, jméno lektora a vedoucího cvičení. Secvaknutý štůsek se vhodí do schránky se jménem lektora, ten esej doprovodí poznámkami, podle komplikovaného systému oboduje a přidělí procentní hodnocení. Protože opravit během semestru třikrát sto a více esejů je nad síly lektora, který je vytížen podáváním grantových žádostí a sepisováním článků, jsou korektury v praxi svěřovány vedoucím cvičení. Typicky se tak komunikace s učitelem odehrává nanejvýše nepřímo, konzultace je nutno nejlépe e-mailem dohodnout na týdny dopředu, ústní zkoušení kvůli přízraku sexuálního harašení naprostá většina lektorů opustila.

Při návštěvě pikniků organizovaných nejrůznějšími kluby (kterých má celkově univerzita dobře kolem stovky, jednou jde o „německý klub“, podruhé o surfování, lze se organizovat i jako milovník čokolády) jsem byl vždy překvapen, jak málo studentů se učí něčemu, čemu by se ve střední Evropě dalo říci věda. Odhadem tak 70 % akademického dorostu se připravuje na kariéru ekonoma, právníka nebo úředníka. Podle hodnocení Times Higher Education (2010) je University of Melbourne 36. nejlepší univerzitou na světě, instituce však hledí výše a výše. Pro rok 2011 byl přijat americký vzdělávací model, jehož cílem je zvýšit efektivitu a zaručit, že každá fakulta bude ekonomicky soběstačná. Faculty of Commerce úpravu systému vítá, Faculty of Arts (poslední refugium humanitních věd) již méně.

Jestliže se ještě někdy ocitnu na trávníku australské univerzity a budu se družit s univerzitním dorostem, přečtu si před cestou základy ekonomie jako přípravu na nejpravděpodobnější téma hovoru. Mezitím ale různé programy excelence a zvyšování efektivity akademické činnosti možná uspějí i v Českých zemích a nová generace absolventů vysokých škol strhá ze stěn obrazy krajinek a zátiší a nahradí je zlatě rámovanými diplomy, tak jako je to zvykem u protinožců.