Biochemické změny u depresí

Jedna z důležitých úloh klinické psychiatrie je určit riziko sebevraždy u depresivních pacientů. Daniel Lindkvist ve své doktorské disertaci dospěl k závěru, že riziko sebevraždy lze objektivizovat. Zjistil totiž, že pacienti trpící depresemi mají nízké hladiny hormonu kortizolu v krvi a ve slinách. A nejen to – v jejich mozkomíšním moku se nacházejí látky nasvědčující o probíhajícím zánětu (vyšší hladiny prozánětlivého cytokinu IL-6). Jedna věc je najít příznak rizika sebevraždy a jiná najít terapii. A právě výskyt cytosinu IL-6 ho navedl k tomu, aby následně prověřil hypotézu, zda prvním krokem v rozvoji deprese není právě zánětlivý proces a zda se tedy v terapii nezaměřit rovněž na léčení zánětu. (viz www.dissertations.se/dissertation/3515f188e1/)