Panamská zlatá žába

V pralesích Střední Ameriky, zejména v Panamě, žije žába Atelopus zeteki, která je pro svou zářivě zlatožlutou barvu nazývána „panamská zlatá žába“ (Panamanian golden frog). Její český název je již méně vznešený: nosatka panamská. Jde o extrémně ohrožený druh, proto je tato krásná žába v Panamě intenzivně chráněna. V roce 1999 byl na její ochranu vyhlášen mezinárodní Project Golden Frog,¹⁾ který má vychovat obyvatelstvo k tomu, aby přestalo s žábou nezákonně obchodovat, a pokouší se její chov rozšířit do několika zoologických zahrad.

Původním domovem zlaté žáby jsou horské deštné pralesy v nadmořských výškách od 335 do 1315 m, které jsou však intenzivně těženy pro kvalitní dřevo.²⁾ Sameček této žáby měří 35–40 mm, samička 45–55 mm. Obě pohlaví mají stejnou zlatavě žlutou barvu s černými skvrnkami. Žába je aktivní ve dne, kdy loví hmyz, pavouky, stonožky, a dokonce drobné bezobratlé živočichy, a je proslavená vysokou jedovatostí kožního sekretu, který vylučuje na ochranu před predátory. Vědci, kteří jed zkoumali, si všimli, že působí jinak než jedy stromových žab rodu Dendrobates. Svým účinkem připomínal spíše tetrodotoxin, jed ryby fugu, byl ale také nalezen u brazilské žáby Brachycephalus ephippium. J. S. Roseen a F. A. Fuhrman izolovali v roce 1971 ze zlaté žáby účinnou substanci, která byla nazvána atelopidtoxin.³⁾ Ukázalo se, že jde o nepeptidovou molekulu, jejíž chemická struktura zůstávala více než 30 let záhadou. Teprve v roce 2004 bylo zjištěno, že atelopidtoxin je guanidiniový alkaloid podobný saxitoxinu, a kvůli jeho unikátní přítomnosti v sekretu žáby A. zeteki byl přejmenován na zetekitoxin AB (viz obr. na předchozí stránce).⁴⁾ Podobně jako saxitoxin obsahuje ve své molekule dvě seskupení guanidinu, unikátní 1,2-oxazolidinový kruh napojený na laktam, esterifikovanou sulfátovou skupinu a N-hydroxykarbamátovou skupinu. V menším množství byl nalezen také zetekitoxin C. Oba jedy jsou látky stabilní a ve vodě dobře rozpustné.

Zetekitoxin AB v dávkách 1,5 až 3 μg/kg vyvolává u anestezovaných psů a koček dlouhotrvající hypotenzi (pokles krevního tlaku), neovlivnitelnou epinefrinem či norepinefrinem. Již v koncentracích 0,5 μg/litr blokuje zetekitoxin AB vazokonstrikci perfundovaných artérií z králičího ucha, vyvolanou elektrickou stimulací, a tento efekt je antagonizován účinkem dextroamfetaminu. Zetekitoxiny jsou velmi toxické. Velikost střední smrtné dávky LD₅₀ zetekitoxinu C je 80μg/kg (i.p., myš) a zetekitoxinu AB pouhých 11 μg/kg. Zetekitoxin AB je přibližně 100krát toxičtější než kyanovodík a 10krát toxičtější než sarin. Hlavním mechanismem toxického účinku zetekitoxinů je blokáda napěťově řízených sodíkových kanálů. Např. u sodíkových kanálů lidského myokardu je zetekitoxin 580krát silnějším blokátorem než saxitoxin. Pro všechny savce je zetekitoxin AB neobyčejně silný jed, smrtelná dávka pro člověka je odhadována na necelý 1 mg.