Attaboy

Na zemi nemají desítky milionů lidí přístup k pitné vodě a hladovějí. Hladem trpí jedna miliarda lidí. Podle FAO každou sedmou sekundu zemře jedno dítě hladem. Ale jsou okamžiky, kdy si tyto hrůzy nepřipomínáme. Třebas tehdy, když naše letadlo taktak dosedne na kratičké přistávací dráze na dubajském letišti.

Mimo nabitý konferenční program čeká našince v Dubaji pohled na nejvyšší budovu světa, hotel Burj Khalifa (828 m vysoký, s cenami 130–500 tisíc korun za noc), lyžařský krytý stadion pár kilometrů od vyprahlé pouště, tři velké umělé ostrovy, připomínající palmový list s hotely ve tvaru plachty nebo startovací rampy do vesmíru, lehce znečistěné moře u luxusních i veřejných pláží lemovaných padesátipodlažními mrakodrapy a všudypřítomnými mešitami a pohled na rozestavěné budoucí největší letiště světa Al Maktoum.

Čekají ho i mírní, poměrně příjemní lidé na ulicích, v metru i v uličkách starého města. Jistou výjimkou byl imigrační úředník, který mě opakovaně a nevrle nutil k jakémusi tělesnému úkonu zadrmolením „oupenjouras“, z čehož se vyklubalo přání vykulit pravé oko do kamery duhovkové autentizace. Nejatraktivnější město Spojených arabských emirátů (SAE) se během posledních deseti let zvedlo z pouštního písku k nebi a sebevědomě se rozhodlo, že bude usilovat o pozici hospodářského a finančního centra srovnatelného s Tokiem nebo New Yorkem. Ráj moderní architektury a činorodého ruchu, který je zajišťován více než stopadesáti různými národnostmi, které se na výstavbě a provozu města podílejí a které tvoří 85 % obyvatelstva. Jsou to především Indové (50 %), Pákistánci, Filipínci, ale i Francouzi, Angličané, Rusové, Číňané a Ukrajinci. Podmínkou jejich pobytu je, že žádný „non-national“ nebude déle než měsíc bez práce, jinak musí emiráty opustit.

Ale Dubaj je také dějištěm několika kvalitních vědeckých konferencí ročně. Pardon, slovo „několika“ je špatně zvolené, protože jen letos jich proběhne víc než čtyřicet.¹⁾ Spektrum je skutečně impozantní. Můžete se zúčastnit třebas každoročního setkání zahraničních studentek z prestižních univerzit se studentkami z Emirátů v moderním kampusu Dubai Women’s College, konferencí o financování velkoobchodního a maloobchodního podnikání, o architektuře, o rudách barevných kovů, o využívání lidského tvůrčího potenciálu, diskusí o strojové inteligenci, výpočetní technice a mobilních komunikátorech nebo četných konferencí o astmatu, alergii a imunologii aj.

Byl jsem pozván, abych spolupředsedal jedné sekci na 3rd International Conference on Drug Discovery and Therapy.²⁾ Akci již potřetí uspořádala Eureka Science (mezinárodní agentura pro organizaci vědeckých akcí) s podporou Vysokých škol technologických, což je soustava šestnácti škol s 12 tisíci studentek a 6 tisíci studentů zaměřených na informační technologie. Je nutno zdůraznit, že Emiráty moc nepodporují experimentální přírodní a biomedicínské obory ve smyslu zakládání výzkumných ústavů plných přístrojové techniky, snad s výjimkou obnovitelných energií.³⁾ Desítky nových a nových mrakodrapů rostoucích podél pobřeží jsou jasně předurčeny pro jiný cíl rozmařilé arabské menšiny, vládnoucí v zemi tradičním systémem absolutistické monarchie šejků: Jakmile nám dojde nafta, což je podle utajovaných zpráv otázka několika málo let, musíme se stát velkým organizačním centrem, místem hlavních setkání světových stratégů politiky, vědy a ekonomiky. Nevymyslíme možná jedinou novou metodu odsolování vody nebo umělý brzlík, ale u nás se budou stále častěji scházet ti nejlepší vědci a technologové, kteří to umějí.

Tak to bylo i na té „mé“ konferenci. 600 přednášek a posterů, 1500 účastníků (tuším asi 6 nás přijelo i z Česka). Lesk zajistilo pět nobelistů, kteří ale museli první den spolu s ostatními hodinu čekat a zkrátit své přednášky, než se laskavě dostavil v bílém chalátu a se slušivým kroužkem na hlavě His Excellency Šejk Nahayan Mabarak Al Nahayan, ministr vyššího vzdělávání a vědeckého výzkumu a rektor Higher Colleges of Technology. Poté, co se nechal 20 minut fotografovat, prohlásil: „Jsme země, která podporuje tvořivost a cení si inovací – země, která se zavázala k budování znalostní společnosti, kde myšlenky řídí hospodářský úspěch a vedou k pozitivním změnám. Také zlepšení zdraví našich občanů je jednou z nejvyšších národních priorit.“ Objal se s dalším nobelistou, cvak, cvak a zmizel v pouštním prachu, pardon, na pětitproudé dálnici do hlavního města Abú Dhabí, kde žije ve své „nenápadné“ rodinné vilce.

Důvod tohoto zamyšlení ale není popis exotiky mého pobytu. Vědeckou část konference organizoval spolu s Feridem Muradem (Nobelova cena r. 1998 za oxid dusnatý a nitroglycerin) Atta-ur-Rahman z Pákistánu, u něhož bych se rád zastavil.

Pákistán buduje skutečnou vědeckou a technologickou základnu ve většině přírodovědných a technických oborů, jak je chápeme.^3)-6) Své sehrává bezesporu i padesátiletá rivalita s Indií, která má vědu v popředí svých zájmů. Již v devadesátých letech, když jsem pobýval na univerzitách v Bombaji, Dillí a Bangalore, Indové realizovali finančně nesmírně velkorysý a úspěšný program návratu indických vědců, nejen vědeckých tovaryšů, ale i zkušených profesorů.

Pan Atta byl v letech 2000–2002 pákistánským federálním ministrem vědy a technologií, pak školství a nakonec do r. 2008 ministrem-předsedou komise vysokého školství. Během svého působení přesvědčil vládu, aby zvýšila mezi léty 2001 až 2008 rozpočet na vědu a technologie 60krát a na vysoké školy 24krát. Počet studentů se v této 180milionové zemi trápené přírodními katastrofami, náboženskými třenicemi a drogovými gangy zvýšil z 135 000 v r. 2003 na 400 000 v r. 2008. Pan Atta založil a zajistil jednu z největších digitálních knihoven na světě financovanou státem. Každý pákistánský student má dnes bezplatný přístup minimálně k 45 000 učebnic a vědeckých monografií od 220 mezinárodních vydavatelů a k minimálně 25 000 mezinárodních vědeckých časopisů.

Dosud jsem se bránil jakémukoliv srovnání s Českou republikou. Ale dovolte alespoň tuto poznámku. Tristním průvodním jevem na poli české vědy je to, že vědecké knihovny mají málo peněz, a tudíž v nich čtenáři na regálech i na internetu najdou stále méně časopisů a knih. Rozdíl mezi tím, co je dostupné ve světové vědě, a tím, co mají naši badatelé a studenti k dispozici v českých knihovnách, se stále zvětšuje. V databázích, jako např. Medline, si najdete kdekterý článek. Ale jestliže přístup do časopisu není náhodou zaplacen knihovnou či ústavem, přes který se připojujete, požádají vás laskavě o zakoupení kopie článku tak asi za 25 USD. Ale pojďme zpět k pákistánskému vědeckému zázraku pana Atty. Jeho odvážný přístup a konstantní tlak na finance vedl k tomu, že se skromňounká vědecká produkce asi 600 impaktovaných článků v r. 2003 zvýšila na 4300 v r. 2008 (v ČR to bylo 7300).

V letech jeho vládní aktivity vzniklo 51 nových vysokých škol a 18 univerzitních kampusů. Od vzniku Pákistánu r. 1947 do r. 2003 ani jedna pákistánská univerzita nebyla mezi šesti sty nejlepšími. Nyní se Národní univerzita vědy a technologií pohybuje kolem slušné 350. pozice mezi asi 2000 hodnocenými školami (Univerzita Karlova je 250.⁵⁾. Pákistánci vydali spolu s Fulbright Scholarship programem 150 milionů dolarů na vědecké vzdělání asi 4000 postgraduálů na nejlepších univerzitách. 3000 z nich už nosí příslušné klubové kravaty. Mnozí se vrátili a založili nové laboratoře v Karáčí a jiných univerzitních centrech.

Ale zasahuje i vis maior; s nástupem ekonomického poklesu, povodněmi a sociálními nepokoji řada absolventů domů nespěchá a hledá uplatnění v zahraničí. Podstatně klesá také vědecká produkce. Pan Atta je ale optimista. Píše mi, že jeho země momentálně potřebuje mimo politické stability novou generaci ekonomů, sociologů a antropologů, aby se zlepšila celková ekonomická situace obyvatelstva. A tady určitě pomohou zkušenosti arabských zemí, jako jsou SAE nebo Kuvajt, a osobní kontakty s arabskými monarchy. Je jasné, že vztahy mezi vědou a politikou mohou být velmi komplikované. V čem spočíval úspěch pana Atty? Především je velmi uznávaný vědec, kterého si vláda cenila. Dokud se nezapletla do finančních skandálů, jeho reformy podporovala. Získal Ph.D. v organické chemii v Cambridge, má 843 publikací včetně 318 v impaktovaných časopisech, 18 patentů, je spoluautorem 103 knih a 59 kapitol v knihách. V jeho laboratořích získalo 72 studentů titul Ph.D. Je první vědec z muslimského světa, který získal prestižní cenu UNESCO pro vědu (1999), r. 2006 byl zvolen členem 360 let staré britské The Royal Society a má desítky dalších uznání a doktorátů.⁶⁾ Po vynuceném odchodu ze státní správy je prof. Atta-ur-Rahman předsedou pákistánské Akademie věd a řady mezinárodních vědeckých organizací.⁷⁾

Který náš ministr nebo člen vcelku bezzubé Rady pro výzkum, vývoj a inovace má podobnou odbornou kvalifikaci (snad kromě Pavla Hobzy) a mezinárodní kontakty takového typu? A která naše politická reprezentace je ochotna ustřihnout předražené veřejné zakázky a ušetřené zdroje dát mj. i na naši skutečnou vědu, aniž by většina prostředků nezmizela v neprůhledném firemním „výzkumu“?

Možná ještě důležitější je ale jiná otázka. Máme osobnosti, které by se na vrcholu vědeckých sil nadšeně vrhly nikoliv do lokálních pletich za tu či onu instituci či výzkumný program, ale do reálného boje za vědeckou komunitu, staly se vědeckými vizionáři a vytyčily skutečné směry vědecké politiky? Máme platformu, kde by mohli tito vědci vyrůst a naučit se s autoritou komunikovat s politiky? Po zbrklém zrušení sboru akademiků s výkonnou mocí řídit vědu ani ti nejlepší z nás v Učené společnosti ČR, o. s., nemají jinou pravomoc, než má jakékoliv jiné občanské sdružení.

Někdo podobný profesoru Atta-ur-Rahmanovi by se nám určitě hodil; s takovým borcem (angl. attaboy) bychom „do toho“ určitě šli a udělali všechno pro to, aby Čechy byly opět významným vědeckým centrem, třebas jako za dob pověstného podporovatele věd a umění Rudolfa II. Člen toskánského poselstva Daniel Eeremita o něm napsal: „Císaře proslavila jeho ohromující znalost všech věcí, zralý úsudek a zkušenost. Svou přátelskostí pak, pevností ve víře a mravní bezúhonností dosáhl obliby. Na těchto pilířích se zakládala jeho vynikající a podivuhodná vláda, která mu získala obdiv celého světa.“ Ani by mi nevadilo, kdyby to byla i dnes hraniční osobnost, jakou prý císař pán byl.⁸⁾