Pracoviště globalizované vědy

Jestliže s určitou nadsázkou nazýváme 20. století stoletím mikroelektroniky a telekomunikace, můžeme o 21. století říci, že bude stoletím nanotechnologií, mikrobiologie a genetiky. Globální spolupráce v mikrobiologii a genetice přinesla již řadu převratných objevů, jež možná zcela změní některé terapeutické metody budoucí medicíny. Pro celosvětově propojený výzkum se postupně vytvářejí ve všech vyspělých zemích srovnatelné podmínky. S tím souvisí výstavba nových objektů pro výzkumná pracoviště tohoto typu.

Nejbližší zahraniční ústav, který již byl postaven speciálně pro tento vědecký obor, je Ústav Maxe Plancka pro molekulární a buněčnou biologii a genetiku v Drážďanech. Založen byl již v roce 1997 a nová budova laboratoří byla otevřena v roce 2001. Autory návrhu jsou HENN architekten Mnichov a Heikinen & Komonen Helsinky.

Jde o objekt s pěti nadzemními a jedním podzemním podlažím. Architektonický koncept je založen na podélném principu, což bylo dáno situačními podmínkami. Centrem objektu je vstupní hala s výškou na všechna nadzemní podlaží, která komunikačně obsluhuje dvě téměř totožná křídla laboratoří. Součástí souboru je i kongresové centrum, učebny a budova pro hosty. V suterénu objektu jsou pracoviště elektronové mikroskopie, zvěřinec a technické zařízení budovy.

Standardizace laboratoří i biologického materiálu používaného při pokusech je společná i pro další obdobná pracoviště. Každé podlaží laboratoří je řešeno jako flexibilní struktura koncipovaná v dispozičním pětitraktu. Laboratoře jsou klimatizovány. Materiálové řešení využívá ve velkém rozsahu nerezovou ocel. Bezespáré povrchy podlah umožňují udržet aseptické prostředí.

Podélná kompozice budovy je na západní straně, která přiléhá k ulici, podpořena roštovou stínicí treláží. Strojovny vzduchotechnického zařízení budovy jsou situovány ve střešních nástavbách. Tam jsou umístěny i respirační prostor pro zaměstnance a venkovní kuřárna.

Střešní nástavby spolu s vnějšími vertikálními komunikacemi na obou koncích budovy tento podélný objekt rytmizují. Celkový výraz budovy je monumentalizován symetrií průčelí. V souboru technické univerzity vznikl touto realizací výrazný architektonický akcent.

V roce 2007 byl realizován pro Ústav molekulární genetiky Akademie věd České republiky srovnatelný nový objekt v areálu AV ČR v Krči. Autorem realizace je Ing. arch. Jan Šesták st. – architektonický ateliér Y, s. r. o., autory interiéru jsou M.A. arch. Jan Šesták ml. a Mgr. A. Marek Deyl – studio Pha. Koncepce stavby laboratoří využívá zahraniční zkušenosti i určitou standardizaci, která je pro obdobné stavby ústavů pro molekulární biologii a genetiku již typická.

Centrem budovy je komunikační vertikální hala s horním osvětlením a designérsky zajímavým vzdušným schodištěm. K ní přiléhají dvě téměř shodná křídla laboratoří.

Podélná modulace budovy je odvozena od velikosti laboratorního pracoviště a je zvolena 1,1 m. To umožňuje vytvořit při sdružení pěti modulů laboratoř se čtyřmi řadami laboratorních stolů kolmo na okenní fasádu; při devíti polích pro šest stolů atd. Příčná modulace je 6,9–6,6–6,9 m. Vnitřní trakty jsou využity pro servisní prostory laboratoří, kde jsou chladicí skříně, centrifugy a další. Ve vnitřním traktu se nepředpokládají trvalá pracoviště.

V modulaci 1,1 m je řešena i systémová keramická fasáda se strukturovanými pásy oken. Výška podlaží 4,2 m byla zvolena tak, aby bylo možné vést v laboratořích všechny technické rozvody (vzduchotechniku, kanalizaci, vodu, plyn, tekutý dusík, oxid uhličitý) odkryté, podvěšené pod stropem. To umožňuje jejich pohodlné připojení k laboratorním stolům a zároveň snadnou údržbu. Toto technické řešení zvyšuje vnitřní přizpůsobivost objektu při případných změnách rozdělení laboratoří.

Výše zmíněné schéma platí pro 2.–4. nadzemní patro. Přízemí je využito pro vstupní halu a kavárnu. Za schodišťovou vertikálou je umístěna ještě přednášková síň, zbytek přízemí je určen pro zásobování laboratoří a jejich servis. Tato část přiléhá k zásobovacímu dvoru a je vybavena těžkým nákladním výtahem. Umístění vstupu na kratším čele budovy, které je zvýrazněno vnějším točitým schodištěm, umožnilo autorům vytvořit příjemný vstupní a společenský prostor s postupnou gradací k centrální komunikaci.

zásobovací dvůr. Mezi hlavní hmotou laboratoříSoučástí souboru budov je přízemní stavba na křivkovém půdorysu, v níž je restaurace a kongresový sál. V oddělené části hmoty této stavby je umístěn zvěřinec, napojený na a přízemním objektem je venkovní terasa spojující kavárnu a restauraci. Objekty jsou propojeny krčkem ze vstupní haly.

Spolupráce autora stavby a autorů interiéru umožnila vytvořit celek s dokonalým detailem, který je zcela srovnatelný se zahraničními realizacemi v tomto oboru. Akademie věd ČR získala v tomto souboru kromě laboratorního objektu na světové úrovni i vlastní soudobé kongresové centrum. Laboratorní budova byla nominována na Stavbu roku 2007. Schodišťová hala v centru objektu, která je autorskou prací Pha studia, obdržela Grand prix architektů ČR roku 2008 za interiér.

Jako paralela z dějin architektury se nabízí srovnání německého a českého baroka. Přestože formálně vycházejí ze stejných základů, proti monumentalitě německých realizací je baroko v českých zemích jaksi laskavější.