Největší mořská rezervace na světě

Rok 2010 byl vyhlášen Rokem biodiverzity, a tak v tomto duchu 1. dubna 2010 vyhlásila Velká Británie největší mořskou rezervaci na světě. Ještě donedávna se tímto titulem pyšnila rezervace Papahanaumokuakea Marine National Monument na severozápadě Havajských ostrovů o rozloze 362 000 km². Nově zřízená rezervace, o ploše více jak 544 000 km², se rozprostírá uprostřed Indického oceánu na souostroví Chagos spadajícím pod správu Velké Británie (British Indian Ocean Territory). Kombinace tropických ostrovů, nedotčených korálových útesů a přilehlé oceánské propasti činí oblast celosvětově stejně významnou, jako je Velký bariérový útes nebo Galapágy. Vody kolem 55 ostrůvků souostroví Chagos jsou nejbohatším mořským ekosystémem pod správou Velké Británie. Nacházejí se zde jedny z nejrozmanitějších nepoškozených útesů v Indickém oceánu, navíc zde leží i největší atol světa. Výjimečnost místa podporuje i přítomnost největšího žijícího korálového uskupení na světě (soustava několika korálových útesů) – Great Chagos Bank, s více než 220 druhy korálů a 1000 druhů korálových ryb. (Největším korálovým uskupením je Velký bariérový útes, který je ale z velké části tvořen mrtvými korálovými strukturami či korály právě umírajícími.)

Pro ochranu místního ekosystému bude jakákoliv lidská činnost, například komerční rybolov a hlubokomořské vrty na těžbu minerálů, striktně kontrolována nebo zakázána. Oblast bude dále využívána jen pro biologické, ekologické, oceánografické a klimatické výzkumy. Vědecké studie ukazují, že přesž 90 % veškerých velkých oceánských druhů ryb zmizelo během posledních 50 let kvůli komerčnímu rybolovu. Zřízením rozsáhlé mořské rezervace se docílí ochrany a postupného vzpamatování rybích populací. Před uvíznutím v sítích bude ochráněn např. vzácný tuňák velkooký (Thunnus obesus), někteří žraloci, rejnoci a mořské želvy.

Více než 19 % světových korálových útesů již bylo ztraceno a odhaduje se, že dalších 35 % by mohl potkat stejný osud do roku 2050. Koráli jsou ohroženi nejen znečištěním, ale i změnami teploty mořské vody v důsledku globálního oteplování. Dále na ně negativně působí zvýšené množství CO₂ v atmosféře, neboť oxid uhličitý se rozpouští ve vodě, vytváří kyselinu uhličitou (H₂CO₃) a okyseluje vodu v oceánech. Kyselina se rozpadá na uhličitanové anionty (HCO₃^–) a vodíkové kationty (H⁺). Kationty mohou poté reagovat s uhličitanem vápenatým, který tvoří schránky živočichů, a zejména vnější kostry tvrdých korálů. Rozpouštění schránek a koster živočichů negativně ovlivňuje i druhy, které jsou na nich životně závislé.

Chagoské ostrovy znali obyvatelé Malediv již dlouho. Nicméně byly příliš vzdálené na to, aby se uvažovalo o jejich trvalém osídlení. Prvním Evropanem, který je navštívil, se v 16. století stal Vasco da Gama. Portugalští mořeplavci pojmenovali několik atolů, ale jinak nevěnovali souostroví pozornost. V druhé polovině 17. století připojila souostroví pod svou správu Francie. Následně zde byly založeny kokosové plantáže na produkci oleje a byly sem dopraveni nesvobodní černošští dělníci. Po porážce Napoleona získala území Velká Británie. V roce 1903 bylo souostroví úředně odděleno od Seychel a připojeno k Mauritiu. Ostrovy zůstaly součástí British Indian Ocean Territory i poté, co Mauritius, který na souostroví Chagos vznáší nárok od roku 1976, vyhlásil nezávislost (1968). Mezi roky 1967 a 1971 byly potomci dělníků z kokosových plantáží donuceni souostroví opustit, aby uvolnili místo pro americko-britskou vojenskou základnu na ostrově Diego Garcia. Rodiny se slíbeného finančního odškodnění nedočkaly, i když britská vláda peníze poskytla. Na základě dokumentace, že souostroví je neobyvatelné, jim bylo zakázáno se přestěhovat zpět, a to přesto, že zde žije několik stovek amerických vojáků. Vojenská základna má momentálně fungovat do roku 2016 a je jen na britské a americké vládě, zda prodlouží pronájem o dalších 20 let. Kvůli této složité vojensko-politické situaci je vyhlášení rezervace velmi kontroverzní.

Kromě největšího ostrova Diego Garcia, je ostatních 54 ostrůvků neobydleno a většina z nich nikdy osídlena nebyla. Některé ostrůvky jsou velmi náchylné k erozi. Zvyšování mořské hladiny ohrožuje především ty, jejichž nejvyšší bod nepřesahuje 2 m nad mořskou hladinou. Přestože zdejší korálové útesy byly r. 1998 postiženy rozsáhlým blednutím korálů (Vesmír 82, 622, 2003/11), vzpamatoval se zdejší ekosystém velmi rychle a rok od roku se situace zlepšuje. Pod mořskou hladinou žije několik endemických druhů živočichů, např. větevník Ctenella chaguis nebo klaun chagoský Amphiprion chagosensis. Na zdejších plážích kladou vejce dva druhy mořských želv – kareta pravá (Eretmochelys imbricata) a kareta obrovská (Chelonia mydas), které jsou obě na červeném seznamu ohrožených druhů. Souostroví je také významným hnízdištěm pro více než 17 druhů mořských ptáků. Flora na dříve osídlených ostrovech je značně ohrožena zavlečením invazních druhů. Na pobřeží nalezneme porosty Barringtonia asiatica. Po plážích a v porostu se prohání největší druh suchozemského členovce na světě – poustevníček palmový (Birgus latro), jehož mláďata se chovají stejně jako jiní poustevníčci a mají tělíčko schované v plží ulitě. Odrostlejší jedinci již nepotřebují svůj abdomen chránit, jelikož se jim vytvoří tvrdý exoskelet jako na zbytku těla. Dospělec má rozpětí končetin až 1 m a váží něco kolem 4 kg. Leze na kokosové palmy a svými velkými klepety drtí a shazuje kokosy. Živí se právě vnitřkem plodů, což je velmi unikátní adaptace mezi korýši. Často se mu také proto říká kokosový krab. Klepeta poustevníčka jsou velmi silná, dokáže hýbat vegetací či kameny vážícími až 28 kg. Přestože má poustevníček palmový velké rozšíření na tropických ostrovech napříč Indickým a Tichým oceánem, je nacházen poměrně vzácně. Na mnoha místech byl vychytán lidmi jako potrava, návnada pro ryby nebo suvenýr pro turisty. Dalším nebezpečím je pro něj stále se zmenšující životní prostor a dovezení predátoři, jako jsou krysy nebo psi, kteří ohrožují zejména mláďata.

Souostroví Chagos je izolováno uprostřed Indického oceánu a tvoří oázu pro mořské i suchozemské druhy rostlin a živočichů. Tento neskutečný ráj je pro běžného turistu nedostupný. Pouze několik vědců mělo možnost souostroví navštívit a zkoumat a tak tomu bude i do budoucna. Pro ochranu zdejšího ekosystému je opravdu nejlepší zachovat co nejmenší kontakt zdejší přírody s člověkem. Na druhou stranu se objevují dohady o stavu přírodního bohatství v okolí stále fungující vojenské základny. Většina korálových útesů kolem ní je zničena, ale v kontextu s množstvím zdravých korálů na okolních ostrovech je toto poničení téměř zanedbatelné.