Zalesňování za každou cenu

Chtěl bych poděkovat za následující články: Turecké zalesňování Antonína Krásy (Vesmír 90, 556, 2011/10), František Janouch: O Andrejovi Sacharovovi, „Tungušimě“, energii a svobodě (Vesmír 90, 595, 2011/10), Bezlesí v české krajině Vojena Ložka (Vesmír 90, 561, 2011/10) a Nové možnosti, nové starosti Jaroslava Drobníka (Vesmír 90, 549, 2011/10). Za všechno o tom, že všechno je jinak, než se v bulvárních médiích (a politice a ideologii) zdá.

Mám ovšem dvě připomínky. Stejně jako v nádherné povídce a nádherném animovaném filmu Muž, který sázel stromy nejde o záchvat vysazování stromů, ale o snahu vrátit krajině vodu. To je rozhodně přednější, než zánik biotopů, kterých přesto v Turecku zůstane dost a dost. Ten, kdo to odstartoval, je samozřejmě Otec Turků – Atatürk. Zakázal kácet živé stromy. To ovšem místní řeší po svém: osekají kůru stromu dokola, strom uschne a pak ho mohou v klidu pokácet. Ovšem pohled na čtyřicetimetrový cedr s průměrem u paty určitě více než dva metry, tlející pokácen a ponechán v horách, protože po pokácení se s ním už nedalo hnout, vyvolá jisté pochybnosti o člověku „myslícím“.

K článku Vojena Ložka: Je otázkou, co je „původní stav“. Za co mohou příliš snaživí lidé a za co nitrátové deště (viz článek Václava Cílka Nový problém: globální cyklus dusíku, Vesmír 86, 362, 2007/6). Kozie chrbty pod Ďumbierom (Nízké Tatry) byly od 17. století v širokém okolí známou botanickou lokalitou. Ještě r. 1928 z ní zůstala podstatná část, jenom severní úbočí už bylo zarostlé kosodřevinou. Pak přišla romantická idealistická ochrana kosodřeviny za každou cenu. Slovenský svaz ochránců přírody ji měl dokonce ve svém znaku. Výsledek je nasnadě: Z unikátní botanické lokality je dnes pouhá„kosodřevinová poušť“.

Na co tedy chodit do Turecka? Podobných příkladů zběsilého „návratu do původního stavu“ za každou cenu najdeme i v Česku (a na Slovensku) dost. Ale na rozdíl od Turecka je tady vody dostatek.