Ze života mrtvých stromů

Není pochyb o tom, že tlející dřevo mrtvých stromů vytváří v lesích jedinečný a hustě osídlený prostor (Vesmír 87, 460, 2008/7). Padlé stromy, ale i stojící pahýly představují něco jako lesní bytovky pro nejrůznější druhy brouků, ptáků a hub. Otazník však dlouho visel nad objemem tohoto materiálu nutného k zajištění stanovišť pro většinu druhů, které ho potenciálně obývají. V Národním parku Bavorský les se místní vědecká sekce (v sousedním Národním parku Šumava nedávno zrušená) pokusila najít uspokojivou odpověď.

V nížinném buko-dubovém, smíšeném horském a alpínském smrko-borovém porostu zkoumala přítomnost druhů závislých na rozkládajícím se dřevě v souvislosti s jeho množstvím. Pro všechny tři typy lesa se nezbytný objem tlejícího dřeva postačující drtivé většině druhů pohyboval mezi 20–50 m³·ha^–1. Co je uskutečnitelné v národních parcích, je samozřejmě vysoko nad možnostmi běžného produkčního lesa. Menší množství odumřelé dřevní hmoty na hektar je nedostatečné, byť by se tato hmota nacházela na rozlehlých plochách lesa. Bylo by proto třeba vytvořit v produkčních lesích ostrovy biodiverzity s výše zmíněnými hodnotami, které by při nižších nákladech zvýšily kvalitu života v celém porostu. Protože i v bytovce se dá žít spokojeně. (European Journal of Forest Research 129, 981–992, 2010; viz rovněž Vesmír 90, 578, 2011/10)