Aktuální číslo:

2021/1

Téma měsíce:

Roboti

O lékařích v období nacionálního socialismu

Robert N. Proctor: Rasová hygiena (Lékařství v době nacismu) edice Stíny sv. 10, 432 stran, Academia, Praha 2009 Miklós Nyiszli: Byl jsem Mengeleho asistentem edice Paměť sv. 24, 194 stran, Academia, Praha 2010
 |  13. 1. 2011
 |  Vesmír 90, 55, 2011/1

Nakladatelství Academia vydalo v tomto roce v překladech dvě publikace, které se zabývají nejtemnějšími okamžiky moderní vědy. Jde o knihy odlišné žánrem, zpracováním i rozsahem; přesto je mezi nimi jasná souvislost: postavení, fungování a úloha vědy a vědců, zejména lékařských a biologických oborů, během vlády nacionálního socialismu v letech 1933–1945.1)

Bezpochyby snadnější je zahájit exkurz do stále ještě nepříliš vzdálené minulosti knihou z pera amerického profesora historie na Stanfordově univerzitě Roberta N. Proctora (*1954), která vyšla podle prvního nerevidovaného vydání z roku 1988. Zmínka tohoto roku není samoúčelná, neboť Proctorovu publikaci zařazuje do druhé velké poválečné vlny pokusů o popsání a postihnutí úlohy německých lékařů a biologů nejen při adopci nacistické ideologie (a vice versa), nýbrž také při formulování a vlastním provádění segregačních a anihilačních (genocidních) plánů nacistického režimu. Na rozdíl od bezprostředně poválečných reflexí (A. Mitscherlich, F. Mielke, A. Platen-Hallermund ad.) je evidentní více jak čtyřicetiletý odstup, ale také tíživá naléhavost reality poválečné rekonciliace s vědci nacistické éry. Jako celá řada dalších prací z konce osmdesátých let 20. století na dané téma (např. P. J. Weindlinga) má být i tato kniha syntetizující. V celkem deseti kapitolách je podán přehled snah o biologizující pojetí politiky začínajících již na konci 19. století, formulování programu německé rasové hygieny, angažovanosti německých lékařů v nacistickém hnutí, přijetí sterilizačního zákonodárství, medikalizaci antisemitismu, přechodu k systematické fyzické likvidaci duševně a tělesně postižených („eutanazie“) a posléze židovského obyvatelstva, fungování vědy jako takové i poválečné apologie a přechodu k „normální“ vědě. Na principiální otázku, jak se to mohlo stát, odpovídá autor jak mezinárodním přijetím rasové hygieny, německé verze eugeniky, coby jednoho z vědních oborů v meziválečném období, extrapolací genetických poznatků při obhajování dogmatu o „přirozené nerovnosti lidí“, tak i strukturou, organizováním a řízením vědeckého výzkumu v německých biomedicínských oborech. Snad nebude na tomto místě bez souvislosti připomenout alternativy, které byly formulovány v návrhu manifestu určeného zástupcům tehdejší světové vědy ze srpna 1936, jehož vznik mj. podpořili A. Einstein, J. B. S. Haldane, J. B. Shaw či T. G. Masaryk: „Zažíváme to všichni, jak rasová nauka za použití poznatků z nejrůznějších vědeckých disciplín proklamuje teorie o hodnotě národů a lidských skupin za dané skutečnosti; zažíváme to všichni, jak jsou z rasové nauky odvozována práva hluboko zasahující do vztahů člověka k člověku, národa k národu, státu ke státu a jak mají být přetvořeny vztahy mezi lidmi a etické principy. Stojíme před alternativou: Je-li tato nauka správná, nezměnitelná, a tím určující osud, pak by se pod jejím vlivem musela změnit celá sociální organizace na Zeměkouli a naše veškeré vnitřní kulturní vědomí. Je-li ale nesprávná, nepravdivá, pak musí být její vliv při vědomí nedozírných následků považován za zhoubný.“

Právě o nedozírných následcích pojednává druhá ze zmíněných knih. Jde o svědectví maďarského lékaře, patologa židovského původu dr. Miklóse Nyiszliho (1901–1956) vydané podle prvního maďarského originálu z roku 1946 jako 24. svazek neméně záslužné edice Paměť. Jde o dodnes nejautentičtější zprávu o činnosti dr. Josefa Mengeleho (1911–1979), přízračné postavy osvětimského vyhlazovacího tábora a zároveň symbolu propojení této gehenny s berlínskými laboratořemi Ústavu císaře Viléma. Nyiszli, který byl do Osvětimi deportován spolu se svou ženou a dcerou v červnu 1944, se stal jedním z nechtěných odborných pomocníků „doktora zločince“, který zde začal působit po předchozí kariéře vědeckého asistenta ve váženém ústavu v Berlíně-Dahlemu o několik měsíců dříve. Stal se tak svědkem smrti, jež před ním „rozevřela závratné hloubky“. V „imitaci velkoměstského patologického ústavu“ nacházející se hnedvedle jednoho z krematorií byl nucen vykonávat pitvy, srovnávací pitvy či zhotovovat anatomické preparáty, vedl pitevní protokoly, archiv i korespondenci atd. Nyiszli stroze podává surrealisticky temnou zprávu o tom, co musel prožít, mimo jiné o vraždění osob postižených nanismem či gigantismem, a zejména dvojčat, kterých Mengeleho rukama prošlo na 3000: „Tyto testy, prováděné, jak zní lékařský termín, ,in vivo‘ neboli na živých lidech, ovšem ani zdaleka nevyčerpávají možnosti výzkumu vícečetných sourozenců. Mají spoustu mezer a nabízejí toho jen málo! Následuje tedy poslední a nejdůležitější moment výzkumu: patologicko-anatomické vyhodnocení! … K tomuto zkoumání je – jako ke každé pitvě – zapotřebí mrtvých těl! A poněvadž pro paralelní vyhodnocení objevených abnormalit je nutno provést pitvu zároveň, musejí dvojčata zemřít současně! A to se také rukou dr. Mengeleho děje v osvětimském pokusném baráku sekce B III. Odehrávají se tu věci ojedinělé v historii lékařství na celém světě!“ Jako jeden z „nositelů tajemství“ tohoto bloku (formálně byl začleněn k tzv. sonderkomandům obsluhujícím krematoria) podal svědectví o dnes jen stěží představitelné dehonestaci toho nejzákladnějšího lidství.

Je-li Proctorova kniha pokusem o popsání toho, jak se moderní společnost se složitě vybudovanou vědeckou infrastrukturou může propadnout do té nejhlubší propasti, pak Nyiszliho svědectví přibližuje nejtemnější, nejzvrácenější a nejodpornější zákoutí této propasti.

Poznámky

1) Z dalších nedávno přeložených publikací na obdobné téma uveďme např. rozsáhlou práci Roberta J. Liftona, The Nazi Doctors. Medical Killing and the Psychology of Genocide, která vyšla roku 2008 v nakladatelství BB/art, s. r. o. pod názvem Nacističtí lékaři. Medicínské zabíjení a psychologie genocidy.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Michal Šimůnek

Michal Šimůnek, Ph.D. (*1976) vystudoval historii na FF UK a filosofii a dějiny přírodních věd na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie věd v českých zemích v 19. a 20. století. Působí v Kabinetu dějin vědy ÚSD AV ČR, v. v. i.

Doporučujeme

Jeden trhák, co zaplatí náklady

Jeden trhák, co zaplatí náklady

Eva Bobůrková  |  4. 1. 2021
Po vysoké škole aspirantura, pak vojenská služba, návrat do ústavu na jaře 1987. Ale pak přišla turbulentní devadesátá léta. „V roce 1992 jsem se...
Autonomní zabijáci

Autonomní zabijáci

David Černý  |  4. 1. 2021
O životě a smrti na bitevním poli stále ještě rozhoduje člověk, i když samotné provedení smrtícího útoku se čím dál více svěřuje dronům a moderním...
Kriminalizace amatérské entomologie

Kriminalizace amatérské entomologie

Sběr a výzkum hmyzu má v České republice pevné kořeny a dlouholetou tradici. V současné době však zažívá těžké časy. Kromě odlivu zájmu mladých...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné