Londýnský smog v českých vesnicích

S odsířením velkých energetických zdrojů spalujících hnědé uhlí byl v druhé polovině 90. let minulého století do značné míry vyřešen jeden z velkých problémů ochrany životního prostředí. Koncentrace hlavních atmosférických škodlivin, jako jsou SO₂ a prach, znatelně poklesly. Lidem se začalo lépe dýchat. Zdálo se, že čistota ovzduší nebude nadále příčinou zvýšené nemocnosti a úmrtnosti zejména v regionech, kde se uhlí těží a spaluje.

Výsledky výzkumu vědecko-pedagogických pracovníků a studentů Ústavu pro životní prostředí však ukázaly, že spalování tuhých paliv v lokálních topeništích zejména malých a středních sídel způsobuje za inverzních situací silné smogové epizody a že zdraví nebezpečné látky se v ovzduší stále vyskytují v nežádoucím množství.¹⁾ Problém začazených vesnic, nad nimiž se během inverzí v topné sezoně povaluje duchna čpícího smogu, se ale s lety nezmenšuje, jako tomu bylo u velkých zdrojů znečištění na počátku devadesátých let minulého století. Ba naopak. Místně i cenově dostupné palivo, tedy především dřevo z blízkého lesa nebo relativně levné hnědé uhlí, zůstává dominantním zdrojem energie pro rodinné domy, bez ohledu na to, že valná většina sídel je postupně napojována na rozvod čistého zemního plynu.

Jak a čím lidé v malých sídlech topí?

Z dotazníkového šetření plyne, že ve všech námi měřených případech využívalo přes 90 % obyvatel k vytápění a přípravě pokrmů pevných paliv. Obvykle okolo 60 % obyvatel spalovalo v kamnech a kotlích ústředního topení kombinaci uhlí s dřevem, přibližně 20 % spalovalo pouze dřevo a okolo 10 % využívalo pouze uhlí, a to převážně hnědé sirnaté uhlí. Zbylých asi 10 % užívalo k vytápění plyn, elektřinu nebo topný olej. Náš dotazník obsahoval i otázky týkající se spalování domovního odpadu. Přestože jde o záležitost velmi citlivou a málokdo spalování odpadků přizná, z odpovědí vyplývá, že přes 50 % domácností spaluje pravidelně spolu s palivy i domovní odpad (včetně plastů), a to i několikrát do týdne – a neuvěřitelná jedna pětina dokonce každý den! V případě jedné obce ve středních Čechách jsme po zpracování výsledků měření zjistili, že během dvou topných sezon, kdy v Praze došlo k překročení doporučených limitů v 17 a 15 dnech, překročila „naše“ vesnička tytéž limity ve 26 a 33 dnech. Během jedné obzvláště vydařené smogové epizody se dokonce protrhly filtry, které nemohly vydržet odpor nasávaného vzduchu s vysokými koncentracemi sazí a popílku.

Naše dotazníky ale také ukázaly, že plynofikace obcí nemusí mít tak žádoucí účinky, jak by se dalo očekávat. V jedné ze sledovaných obcí v severočeském regionu bylo sice napojeno na plynové potrubí přes jednu třetinu obyvatel, ale k topení plyn využívala asi 3 % všech domácností. Zcela zvláštní kapitolou je i způsob topení a v některých případech i typ užívaného paliva. Aby lidé ušetřili, po zatopení většinou rychle zavřou přívod vzduchu do topeniště. Místo toho, aby se palivo přeměnilo za vysokých teplot na plyny, které v topeništi vyhoří, málo zahřáté dřevo a uhlí spíše doutná. Dým vycházející z komína tak obsahuje vlastně hořlavé složky, které by měly být v kamnech spáleny a ne unikat komínem do ovzduší. Při pochůzkách obcemi jsme dokonce zjistili, že k topení mohou sloužit i vysloužilé železniční pražce nebo lakované rámy oken a dveří z demolic starých budov.

Topení dřevem se stává ušlechtilou a žádoucí činností

Topení dřevem není pouze nouzové řešení finanční situace mnoha rodin na českém venkově. Dřevo je na rozdíl od uhlí, zemního plynu a topného oleje obnovitelný zdroj energie. V duchu této myšlenky přecházejí tisíce domácností v západní a severní Evropě z topného oleje na dřevěné pelety, štěpku nebo neupravené suché dřevo. Není divu, že naši kolegové ze Švédska, Švýcarska, Rakouska či Německa najednou zjišťují, že se i nad jejich malebnými vesničkami a městečky během inverzních období povalují mračna nevábně zavánějícího smogu.

Ano, topení pevnými palivy, i když jde o obnovitelné zdroje, je problém, který je třeba řešit. Možnou cestou by snad mohly být nové generace kotlů na dřevo a jiné typy suché biomasy. V prototypech už existují zařízení, která jsou vybavena dokonce elektrostatickými odlučovači pevné fáze spalin. Jednoduchá, byť dobře táhnoucí kamna tedy patrně nebudou k řešení problému stačit. Nic ale není na tomto světě zadarmo. Pokud chceme využívat jako obnovitelného zdroje energie spalování biomasy a mít zároveň v našich sídlech čisté ovzduší, budeme tomu muset přinést i nějakou oběť. Nechceme-li, aby to bylo na vrub našeho zdraví, nejspíše to bude oběť finanční. Jako ostatně skoro vždycky.