Hitlerova DNA

Velká většina světových i českých deníků převzala 24. srpna 2010 bizarní článek z belgického magazínu KNACK, který světu uvolnil novinářsky vděčnou informaci, že na základě testů DNA měl Adolf Hitler pravděpodobně židovské a africké kořeny. Belgický žurnalista Jean-Paul Mulders a historik Marc Vermeeren na začátku tohoto roku vyhledali 39 příbuzných nacistického vůdce a od těchto osob zajistili vzorky slin. Následnou analýzu Y-chromozomu od příbuzných Adolfa Hitlera prováděl genetik Ralf Vermeulen ze soukromé DNA laboratoře ve Zwijnaarde blízko Gentu. Při analýze Y-chromozomu byla dle článku zjištěna haploskupina E1b1b1, která se v populacích západní Evropy vyskytuje poměrně zřídka, ale často ji nacházíme například mezi Berbery v Maroku, Alžírsku a Tunisku, ale také mezi příslušníky aškenázských (18–20 %) a sefardských židů (8,6–30 %). Článek dále uvádí, že v souvislosti s Adolfem Hitlerem se již dříve spekulovalo o tom, že jeho otec Alois byl nelegitimním synem služky Marie Schickelgruber(ové) a 19letého židovského muže jménem Frankenberger, který ji zaměstnával. Analýza DNA tudíž potvrzuje tuto teorii.

Dozvěděli jsme se ale z článku nějakou věrohodnou informaci?

Informace o židovských a afrických kořenech Adolfa Hitlera uveřejněná magazínem KNACK a téměř doslovně papouškovaná ostatními tištěnými médii či internetovými zpravodajstvími je bohužel typickým příkladem nekvalifikovaného novinářského bažení po senzaci. Aby bylo možné se jednoznačně vyjadřovat o příslušnosti klanu Hitlerova rodu do té či oné skupiny Y-chromozomu charakteristické pro určitou geografickou oblast, bylo by nutné stanovit jednobázové polymorfismy (SNP) určující jednotlivé podskupiny. Bez této dodatečné informace není smysluplné rozvíjet jakékoli teorie o rasovém původu, neboť linie E1b1b může být frekvencí výskytu stejně dobře charakteristická pro Řecko a Albánii, ale nacházíme ji téměř po celé Evropě. Zcela „chápu“ pány a dámy od novin, že řecké nebo albánské kořeny v sobě nemají obsaženo tolik senzace. Kdyby byli naši žurnalisté trochu důslednější, mohli jsme se dočkat dalších palcových titulků o statisících genetických příbuzných Vůdce žijících v ČR. Na serveru www. GenetickaGenealogie.cz zjistíme, že nositeli haploskupiny E1b1b je v České republice přibližně 6,9 % mužů, což je nějakých 345 000 „genetických bratranců“, kteří mají spolu s AH společného předka, jenž byl „genetickým zakladatelem“ této linie Y-chromozomů. Jak bylo správně poznamenáno na Dienekesově antropologickém blogu, pokud by byla na Ychromozomu z Hitlerova Y-klanu identifikována charakteristická SNP mutace V13, tak na tom není nic zarážejícího, protože Waldviertel (oblast Rakouska, ve které stále žije většina vzdálených příbuzných Adolfa Hitlera) končí u Dunaje, a jde tudíž o velmi dobře známý migrační koridor z Balkánu do zbytku Evropy. Pouze pokud by se však ukázalo, že Hitlerova linie nese na Y-chromozomu SNP mutaci V22, mohlo by to o něco více naznačovat původ této rodové linie v nějaké tajemné židovské rodině. V každém případě ale máme velkou jistotu, že praotec linie E1b1b ještě před 18 000 lety žil v Africe, i když předkové „kolonizátorů“ Evropy odešli z Afriky o nějakých 40 000 let dříve.

Genetickou senzaci tedy rozhodně potvrdit nemůžeme a také teorie „Frankenberger“ má docela vážné trhliny. Britský historik Ian Kershaw ve své knize Hitler: 1889–1936 Hubris, která byla vydána v roce 2000 nakladatelstvím W. W. Norton & Company, mimo jiné zmiňuje, že v době otěhotnění Marie Schickelgruberové nežila v Grazu (Štýrském Hradci) žádná židovská rodina Frankenbergerů a židé byli z této oblasti vypuzeni během 15. století a návrat jim byl umožněn až okolo roku 1860. Hitlerův otec se však narodil v roce 1837. Navíc výsledky analýzy DNA provedené Ralfem Vermeulenem jednoznačně demonstrovaly, že Hitlerův otec Alois byl opravdu synem Johanna Georga Hiedlera. Haplotyp Y-chromozomu příslušníků rodu žijících na Long Islandu v USA se shoduje s haplotypy z rakouského Waldviertelu, a tudíž jediným možným závěrem je, že Hitlerovým dědečkem byl opravdu Johann a údajná historická hádanka musí být považována za vyřešenou.

Cílem této glosy však není kritizovat nízkou odbornou úroveň zpráv, jež nám servírují média. V souvislosti se zajišťováním vzorků od vzdálených příbuzných Adolfa Hitlera se totiž sami novináři přiznali, že například vzorek od Hitlerova pravnuka Alexandra Stuart‑Houstona získali tak, že ho sledovali 7 dní, aby nakonec ukořistili odhozený ubrousek, do kterého si nedobrovolný donor biologického materiálu pro test Y-chromozomu utřel ústa.

Český zákon o DNA by měl jednoznačně stanovit, zda je či není protiprávní zpracování DNA z nosiče, jejž donor opustil (odhozený nedopalek cigarety, žvýkačka, použitá sklenička, kapesníček apod.). Nikomu z nás by se určitě nelíbilo, aby si kdokoli mohl získávat naše citlivé osobní údaje z „opuštěných“ vzorků DNA, a proto by bylo namístě takovéto praktiky zákonem zakázat a trestat. Na věc ovšem existuje i názor, že každý člověk má právo si zajišťovat důkazy pro své případné budoucí právní spory. Pokud by totiž bylo mandatorně stanoveno, že mimo trestní dokazování prováděné znalcem či obecně policií se nesmí zpracovávat DNA zanechaná na odhozeném nosiči, tak by například nebylo možné identifikovat odesílatele anonymního dopisu, zjistit, kdo znečišťuje společné prostory domu nedopalky a plivanci, popřípadě získat důkaz, zda se moje bývalá přítelkyně nedopustila podvodu tím, že mne udala jako otce svého dítěte a já teď měsíčně posílám tisícové „prémie“ za úspěšný závod cizí spermie.