Ženy analyzují obličej jinak než muži

Vnímání obličeje je spojené především s oblastí na pomezí spánkového a temenního, resp. i týlního laloku koncového mozku (s vřetenovitým, fusiformním závitem). Na rozpoznávání obličeje a jeho vlastností se podílí ještě mnohé další okrsky zmíněných částí šedé kůry mozkové, při rozpoznávání mimiky také limbický systém (především mandloňová jádra) a při analýze očního kontaktu a u dalších činností i přední části čelních laloků. Přesto je význam fusiformního závitu klíčový, neboť zde je analýza obličeje koordinována a odtud je komplexně řízena. Ačkoliv se vnímání obličeje a roli okrsků, které se na něm podílejí, věnuje značná pozornost již minimálně dvě desetiletí, nejsou výsledky neurofyziologických studií vždy jednoznačné. To se týká především toho, zda je činnost fusiformní oblasti symetrická či naopak. Některé práce považují tuto funkční asymetrii (lateralizaci rozpoznávání obličeje) za samozřejmou a zahrnují do ní i činnost mandloňových jader.

Ne vždy však bylo možné taková tvrzení opětovně prokázat. Novým příspěvkem do této diskuse jsou práce skupiny psychologů a neurofyziologů pod vedením Alice Proverbio. Ti se zaměřili na to, jak dospělí vnímají dětské obličeje s neutrálním výrazem a obličeje vyjadřující různé emoce. Aktivita mozku sledovali pomocí metody evokovaných potenciálů (BMC Neuroscience 7, 2006: www.biomedcentral.com/content/pdf/1471-2202-7-44.pdf). Ukázalo se, že činnost mozku je v tomto případě rozdílná podle pohlaví respondentů. U mužů byla striktně asymetrickás dominancí pravé hemisféry, u žen naopak nebyl rozdíl v činnosti levé a pravé poloviny mozku při zpracování obličejových podnětů.

V letošním červnovém čísle časopisu PLoS ONE (www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2888585/pdf/pone.0011242.pdf) publikovali výsledky širšího výzkumu tohoto sexuálního dimorfismu. Do něj zahrnuli 25 mužů a 25 žen (vysokoškolských studentů), jednoznačně praváků a bez zrakových a neurologických potíží. Probandům předkládali fotografie batolat, dětí, dospělých a různých technických předmětů při současném snímání EEG, opět zpracovaného zprůměrováním jako evokované potenciály. Výsledky jasně prokázaly, že u žen je nižší asymetrie v aktivitě mozku při percepci obličejů než u mužů. U žen tedy zpracovávají informace o obličeji obě poloviny mozku (a do určité míry zřejmě více levá polovina), u mužů více méně výhradně polovina pravá. Studie potvrdila skutečnost, že se na vnímání obličeje podílejí specifické oblasti mozku, které při pozorování jiných objektů nejsou využívány.

Dále prokázala, že existuje rozdíl ve zpracování obličejových stimulů mezi muži a ženami. Tento rozdíl spočívá v odlišném využívání jedné či obou hemisfér. Již dříve byla popsána odlišná míra lateralizace při plnění lingvistických úkolů, kdy byly také více zapojeny obě hemisféry u žen a jen jedna u mužů. Také byla zjištěna vyšší zaměřenost žen na obličeje. Autoři se navíc domnívají, že v této pohlavní odlišnosti lze nalézt vysvětlení pro rozpornost dosavadních poznatků o symetrii či asymetrii analýzy obličeje. (Zajímavé a poučné je i to, že uvedení autoři v první práci používali pojem „gender“, přičemž v druhé „sex“, což ukazuje – podobně jako v mnoha jiných publikacích – na stále nejednotné chápání a odhraničení obou termínů.)