Když láska letí vzduchem…

Hudba působí na emoce a tudy na výsledek rozhodování, jak dokládá řada životních zkušeností i experimentů. Muži, nikoli ženy, kupovali více květin a utratili v květinářství více peněz, pokud tam hrála romantická populární hudba. Pokud však postrádala romantický odstín, chovali se standardně (skrblicky?), jako by tam vůbec nebyla. Písně s agresivním tónem a agresivním textem zvyšují u posluchačů hladinu agresivity a přímo navádějí k útočnému chování. Správně volenou skladbou může však být u posluchačů navozeno také prosociální naladění.

Nicolas Gueguén, Céline Jacobová a Lubomir Lamy, badatelé z Francie – kolébky trubadůrů, se rozhodli prozkoumat, jak bude působit romantická hudba se zamilovaným textem na ochotu mladých žen jít na schůzku s mužem, kterého viděly poprvé. Pokus připravili velmi rafinovaně. Napřed (téměř v celonárodním plebiscitu) nechali zvolit „zamilovanou píseň“ a „neutrální píseň“; první místa obsadily Je l’aime à mourir (u nás ji zpívá Lenka Filipová pod názvem Zamilovaná, v originále ale zpěvák tvrdí, že umírá láskou) a L’heure du thé (Hodina čaje). V druhém přípravném kole z osmnácti dvacetiletých mladých mužů vybrali jednoho se „střední atraktivitou“, tedy ani krasavce typu mladého Alaina Delona, ani fádní nezajímavý typ. Toho naučili kombinovanou roli „sběratele informací“ a posléze „zájemce o schůzku“.

Samotný pokus byl uspořádán tak, že se účastnice, nezadané (to byla jedna z podmínek) osmnáctileté až dvacetileté studentky sociálních věd a managementu, podle oficiálního pozvání podílely na anketě o kvalitě standardních sušenek a nových sušenek s příměsí organických látek. Asistentka vždy uvedla účastnici do místnosti, kde ta potom údajně čekala na druhého účastníka, ale ve skutečnosti byla cíleně vystavena po tři minuty poslechu jedné z vybraných písní. Pak se účastnice přemístila do další místnosti, kam se také dostavil vycvičený mladý muž a rozprávěl s ní pět minut na (skutečně atraktivní) téma sušenek, které spolu ochutnali a hodnotili. Poté se oba vrátili zpět do čekárny, kde měli vydržet (dvě minuty), dokud hodnotící tým nedokončí jakési formality. V této době se mladý muž – podle instrukce – na dívku usmál, vysekl jí poklonu a požádal ji o telefonní číslo s tím, že by jí rád v týdnu zavolal a pozval ji na schůzku. Po eventuálním odmítnutí měl asertivně říci: „To je špatné, ale co, zas takový problém to není.“ Bezprostředně nato vstoupila asistentka a odvedla účastnici k „závěrečnému pohovoru“, v němž se jí tázala, jak byla spokojena a zda nebylo něco v nepořádku. Ani jedna účastnice se však o pozvání na schůzku nezmínila.

Píseň o umírání láskou evidentně zapůsobila. Ze 44 požádaných dívek svěřilo svůj telefon cvičenému mladíkovi střední atraktivity celkem 23 dívek (52 %), zatímco píseň o hodině vhodné pro popíjení čaje k tomuto kroku přiměla jen 12 dívek (28 %). Jak si mládenec poradil s pětatřiceti telefonními čísly, už autoři nesdělili. V diskusi ale uvádějí, že je možné, že romantická píseň navodila pozitivní naladění, které způsobilo, že účastnice byla otevřenější k nabídce schůzky, nebo také, že píseň působila přímo jako impuls, jemuž omámená dívka vyhověla.