Zemětřesení v Česku

Mapa seismické aktivity českého území na obr. 1 ukazuje, že i české a moravské zlomy o sobě dávají vědět. Historicky zaznamenaná zemětřesení se koncentrují podél hraničních hor¹⁾ a ta slabá z poslední doby jsou rozptýlena po celém území.²⁾ Čas od času překvapí zemětřesení obyvatele i tam, kde by je nikdo nečekal. Připomeňme zemětřesení poblíž Lipna 5. a 6. června 2009 (M = 2,3 a 2,2) nebo Orlíku 13. ledna 2007 (M = 2,3). Vedle pocítěných zemětřesení je na našem území zaznamenáváno množství mikrozemětřesení. Jejich četnost se vlivem modernizace české regionální seismické sítě³⁾ zvyšuje. To je zřejmé, porovnáme-li výskyt zemětřesení v letech 1700 až 1999 (šedé a modré kroužky) a 2000 až 2006 (červené kroužky). Převaha zemětřesení z několika posledních let neznamená, že by se seismická aktivita zvyšovala. Zlepšují se jen naše možnosti zachytit i slabá zemětřesení.

Na mapě ohnisek jsou tři zřetelné oblasti zvýšeného výskytu zemětřesení. Vedle severní Moravy je to oblast hronovsko-poříčské poruchy na severovýchodě a pak i západ, kde můžeme pozorovat hustý shluk ohnisek zemětřesných rojů. Hronovsko bývá poměrně často postihováno zemětřesením s magnitudem, které nezřídka přesahuje M = 4. Během posledních 150 let zde byly zaznamenány otřesy celkem dvanáctkrát, naposledy v roce 2005. Příčinou je přibližně 20 km dlouhá hronovsko- poříčská porucha ve směru SZ-JV, která odděluje východní část podkrkonošské pánve od pánve vnitrosudetské. K pohybům na ní dochází nejméně od konce prvohor.

Největší pozornost seismologů byla doposud věnována západočeským zemětřesným rojům. Přestože síla největších otřesů v této oblasti nepřesahuje otřesy na hronovsko-poříčské poruše, roje se zde opakují poměrně často, a proto přitahují pozornost odborné i laické veřejnosti. Během posledních desetiletí zde aktivita kulminovala několikrát. Připomeňme zemětřesné roje z let 1985/86, 2000 a 2008 (nejsilnější měly magnituda 4,6, 3,2 a 3,8), které pocítili obyvatelé v širokém okolí a způsobily drobné škody na budovách. Atraktivnost zdejší oblasti podtrhují také důsledky kvartérního vulkanismu (zhruba před 300 000 lety), výskyt minerálních pramenů a hojné výrony oxidu uhličitého. Izotopové analýzy helia a uhlíku ukazují, že vystupující plyn uniká z magmatu na rozhraní kůry a pláště (Mohorovičičovy diskontinuity), které je zde vyklenuto a v centrální oblasti pod Chebskou pánví jeho hloubka dosahuje jen 25 km (zatímco v okolí se nachází v hloubkách kolem 35 km). Oxid uhličitý, jenž je v těchto hloubkách v superkritickém stavu,⁴⁾ tak při své cestě na povrch musí projít přes hloubkový interval zemětřesných ohnisek. Jeho vysoký tlak může lokálně snížit tření a změnit napěťové podmínky na zlomu, takže dojde ke skluzu na části zlomové plochy, která se stane ohniskem zemětřesení.⁵⁾ Výsledky injektážních experimentů totiž ukazují, že zemská kůra se často nachází v subkritickém napěťovém stavu a ke spuštění slabého zemětřesení stačí malá změna napětí nebo tlaku kapalin v pórovém prostoru.

Překvapivé poznatky o seismické aktivitě velkých zlomů byly získány paleoseismologickou analýzou javornické části sudetského okrajového zlomu, který ze severní strany výrazně ohraničuje pásmo sudetského pohoří v Kladsku na česko-polském pomezí.⁶⁾ Zde byl identifikován průběh zlomu, který byl zkoumán v zemní rýze do hloubky 4 m. Strukturní analýza odhalila v období od třetihor nejméně čtyři fáze tektonických pohybů. Projevy posledního pohybu z doby asi před 11 000 lety jsou zachovány v paleoreliéfu, což značí, že se posun odehrál rychle – jinými slovy šlo o zemětřesení, při němž byl vyzdvižen blok Rychlebských hor. A zemětřesení to nebylo malé, neboť jen silná zemětřesení se projeví trhlinou v zemském povrchu. Z vertikální amplitudy posunu 0,3 m bylo odhadnuto minimální magnitudo 6,3, což je stejné magnitudo, jako mělo například ničivé zemětřesení v italské Aquille v roce 2009. Připravovaný paleoseismologický výzkum mariánskolázeňského zlomu by měl ukázat, zda i zde došlo v minulosti k silnému zemětřesení a nynější západočeské zemětřesné roje tak mohou být jen poměrně neškodným projevem spícího tektonického zlomu.