Kolik najezdí naše řeky?

S nesmírným zájmem jsem si přečetl článek Martina Rulíka a Václava Macha o tom, jak mohou být naše malé říčky, kterými je území České republiky hustě protkáno, významným zdrojem skleníkových plynů (oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného). Snad nejvíc mě ale zaujala výzva autorů v poslední větě článku: „Roční produkce oxidu uhličitého ze Sitky (říčka vtékající severně od Olomouce do Moravy) odpovídá množství emisí téhož plynu vyprodukovaných automobilem během 1,3 milionu km jízdy. Nestojí tedy za úvahu se tím zabývat?“

Výzvu jsem přijal, neboť zvídavý člověk si nikdy nemá být jistý a nejhorší pro něho je ustrnout v nějakých dogmatech a setrvávat v (byť různě barevných, třebas i zelených) bludech. Co když má autor „Modré, nikoli zelené planety“ s těmi skleníkovými plyny a oteplováním pravdu? Co když antropogenní emise skleníkových plynů oproti těm přírodním ani nestojí za pozornost? Tak jsem vzal tužku a papír a začal počítat. Předesílám, že jsem nepřistoupil k tématu s největší vážností a pozorností a neobstaral jsem si vodohospodářskou mapu ČR v podobě vrstvy GIS, abych mohl nakládat s tvrdými daty. Tedy opakuji jen tužku a papír. A abych měl tedy co počítat, tak jsem využil nějakých (kolegové hydrologové z naší fakulty mě snad nezatratí) internetových informací. Vzal jsem naše hlavní řeky (napočítal jsem jich 14, vím, někdo by řekl víc, někdo méně) a u každé jsem předpokládal, že do ní vtéká 10 říček podobných Sitce. Dostal jsem číslo 140. Každá taková pomyslná Sitka má také asi 10 malých přítoků. Jejich dno pokryté sedimentem považuji za stejně plošně velké, jako má jejich mateřská říčka. Tedy dalších 140. Těch mých původních 140 pomyslných Sitek vtéká do těch velkých řek, které mají tak 10krát větší plochu dna, než jejich přítoky, tedy 1400 dalších virtuálních říček. Dohromady 140 + 140 + 1400 = 1680. Pro jistotu zaokrouhluji silně nahoru na 2000 a ještě násobím dvěma (co když jsem na něco zapomněl, že). Ergo kladívko, území České republiky pokrývá svou vodní plochou (potažmo plochou dna se sedimentem, v němž se ten hlavní emisní děj odehrává) cca 4000 říček, jako je Sitka. Je-li roční emise CO₂ z jedné říčky adekvátní ujetí 1 300 000 km autem, pak 4000 říček s jejich procesy v sedimentu odpovídá ročně 5,2 · 10⁹ km.

A nyní z druhé strany: Počítám‑li, že jedno auto (nerozlišuji typ a tonáž) ujede za rok cca 20 000 km a v naší republice je registrováno cca 6 200 000 vozidel vybavených motorem, který spaluje uhlíkaté pohonné hmoty (z toho je přes 5 milionů osobních a užitkových vozidel – bez autobusů, traktorů, motorek a různých dalších pojízdných strojů), tak i když zaokrouhlím dolů na 6 000 000, vyjde mi, že česká flotila vozidel ujede ročně 12 · 10¹⁰ km, tedy více než dvojnásobek toho, co „ujedou“ naše řeky. Jen dodám, že přirozená produkce CO₂ a dalších skleníkových plynů v sedimentu tu byla, je a bude, a tudíž ke globální emisi skleníkových plynů přispívá stále zhruba stejnou měrou, zatímco počet registrovaných vozidel před 150 lety byl s největší pravděpodobností nulový a dnes jejich emise, podle mých propočtů, tu nezanedbatelnou říční, převyšuje možná dvakrát. Souhlasím tedy s autory (i když asi v jiném smyslu), že bychom se tím měli zabývat, a těším se na daleko přesnější kalkulace kohokoli, kdo na to bude mít čas. Návod by tu byl.