Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Dinosauři v Čechách

V jakém žili prostředí
 |  22. 7. 2010
 |  Vesmír 89, 432, 2010/7

Dinosauři patří k mediálně vděčným skupinám fosilních organismů. V internetovém světě o nich existují stovky a tisíce stránek, fór či blogů, na nichž diskutují odborníci i nadšenci. Sestavují žebříčky podle velikosti druhů či nově objevených taxonů. Existuje dokonce jakési pomyslné hodnocení států podle počtu rodů a druhů nalezených na jejich území. Po uvedení Spielbergova Jurského parku zachvátila dinománie celý svět, Českou republiku nevyjímaje. A nadšení trvá dodnes. Řadu zájemců přivedlo k vážnému studiu paleontologie a z mnohých se stali vynikající odborníci na různé fosilní skupiny.

Na našem území byly první závažné stopy po dinosaurech objeveny paradoxně teprve v devadesátých letech minulého století. Byla to vlastně jediná stopa v triasových sedimentech v lomu U devíti křížů nedaleko Červeného Kostelce. V médiích bohužel nevzbudila větší pozornost. Skutečná euforie vypukla r. 2003, když byly na tiskové konferenci Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze představeny první prokazatelné kosterní pozůstatky dinosaura z našeho území. Šlo o stehenní kost a úlomek žebra nalezené amatérským sběratelem MUDr. Michalem Moučkou. Poprvé jsme dostali do rukou důkaz o existenci křídových dinosaurů na našem území. Získali jsme rovněž nálezové okolnosti, určili stáří sedimentů, seznámili se s prostředím, v němž dinosauři kdysi žili, a pokusili se o rekonstrukci příběhu prvního českého „dina“. Práce na lokalitě pokračovaly a během dvou let se podařil na jiné lokalitě stejného stáří další nález – tentokrát fragmentu prstního článku. Celkově tedy z českých dinosaurů zatím známe tři kosti a jednu stopu.

Planeta pouští

Klima triasu (před 245–199 miliony let) bylo teplé a velmi suché. Téměř na všech kontinentech se rozprostíraly rozsáhlé plochy pouští. Konec tohoto období poznamenaly významné tektonické události. Počátek rozpadu superkontinentu Pangea doprovázela intenzivní vulkanická činnost zejména v oblasti současného Atlantiku. S ní jsou podle posledních výzkumů spojovány výrazné klimatické změny a následně i jedno z pěti největších vymírání v historii Země. Výrazně se změnila fauna velkých zvířat – vyhynula většina savcovitých plazů a naopak se rychle rozrůznila a rozšířila jedna ze skupin archosaurů – dinosauři.

Poušť na Náchodsku

Horniny triasového stáří se na území České republiky vyskytují velmi vzácně. Známe je z vnitrosudetské pánve a vyskytují se i ve východní části Podkrkonoší (jihojihovýchodně od Trutnova), kde dosahují mocnosti téměř 70 m, a při okrajích dolnoslezské pánve, kde mají mocnost až 130 m. Jde o klastické, zejména psamitické kontinentální sedimenty bohdašínského souvrství, převážně světlé kaolinické pískovce a arkózové pískovce s vložkami slepenců. Triasové stáří mají pravděpodobně pouze sedimenty nejvyšší části bohdašínského souvrství. Ukládaly se částečně v prostředích mělkých, často průtočných jezer, sezonních říčních toků i jako větrem naváté sedimenty. Polohy slepenců s valouny rul vznikaly plošným splachem při přívalových deštích. Jejich předpokládané stáří je střední až svrchní trias, což usuzujeme zejména na základě nálezu stopy tříprstého coelophysidního dinosaura.

Prostředí vzniku bohdašínského souvrství bylo převážně suché. V lomu U devíti křížů jsou tyto sedimenty odkryty nejlépe. Na stěnách lomu jsou patrna šikmá zvrstvení fosilních písečných dun. Na vrstevních plochách se vyskytují mimo jiné čeřiny, otisky dešťových kapek, skluzové struktury a bahenní praskliny (jako důsledek vysychání jezerní plochy). Mocnost sedimentů odkrytých v lomu se pohybuje okolo 15 m. Úplně chybí rostlinné zbytky – krajina byla pravděpodobně zcela bez vegetačního pokryvu. Bioturbace (v podobě kořenových kanálů a jiných ichnofosilií), která postihuje triasové sedimenty, vyúsťuje na erozní plochu nadložní mořské svrchní křídy, a tudíž její vznik klademe až do tohoto mladšího útvaru mezozoika.

Úsvit dinosaurů

Archosauři se rozvíjeli již od začátku triasu, ale museli se na souši těžce prosazovat vedle terapsidů, kteří přežívali z permu. Nově vzniklé druhy spíš využily volné niky – vodu a vzduch. Vznikly skupiny vedoucí krom jiných ke krokodýlům a pterosaurům. Nejstarší pozůstatky dinosaurů pocházejí až ze svrchního triasu. To bylo výrazně dynamické období, neboť ekosystém se vzpamatovával ze dvou po sobě jdoucích velkých vymírání. Byla klíčová nejen pro dinosaury, ale i pro naše předky, protože přežili jen nejbližší příbuzní savců a vznikli savci sami. Ti však po většinu mezozoika zahrnovali jen drobné formy a o jejich bouřlivém rozvoji během mezozoika se dozvídáme z intenzivního výzkumu až nyní.

Dinosauři se pravděpodobně prosadili díky velmi účinnému dýchání, které jim umožnilo lépe využívat triasovou atmosféru s nižším obsahem kyslíku. Již na počátku svého vývoje se rozdělili do dvou výrazných vývojových linií s odlišnou stavbou pánve (Saurischia = plazopánví a Ornitischia = ptakopánví). Jejich rozvoj byl velmi dynamický a ještě do konce triasu se vyvinuly býložravé i dravé formy. Dosahovaly velmi rozmanitých rozměrů – od velikosti holuba až po desítku metrů. V triasu stále existovala celistvá Pangea, která dinosaurům umožnila rozšířit se na všechny budoucí kontinenty.

Krom vlastních kosterních pozůstatků nám dinosauři zanechali i své stopy, které jsou velmi důležité pro ekologický a etologický výzkum. Právě stopa byla prvním důkazem existence dinosaurů na našem území. Měřila 14 cm, našla se na Broumovsku a byla přiřazena k ichnorodu1) Eubrontes. S největší pravděpodobností ji zanechal dinosaurus ze skupiny drobných teropodů (morfologicky je nejbližší asi rod Coelophysis), který dosahoval velikosti do jednoho metru výšky a tří metrů délky. Byl to lehce stavěný bipední dravý dinosaurus, který mnoha anatomickými znaky připomínal ptáky. Pozdější spodnojurské formy dosahovaly velikosti až kolem 6 metrů a byly velmi rozšířeny například v Severní Americe. Na základě stop a nálezů mnoha nahromaděných koster lze usuzovat, že šlo o živočichy žijící ve velkých (až stačlenných) smečkách (nebo hejnech, vzhledem k jejich příbuznosti s ptáky).

Na břehu moře

Před 94 miliony let byla Země svědkem největšího zdvihu hladiny světového oceánu. Za touto událostí stojí rychlý rozpad Pangey, zejména její jižní části, bývalého superkontinentu Gondwany. V místech oddalování kontinentálních desek vznikají oceánské hřbety a hladina moří a oceánů se zvedá o desítky metrů. Na území České republiky existuje rozsáhlá síť říčních toků, které transportují převážně hrubozrnný materiál. Vzestup hladiny se projevuje v sedimentárním záznamu usazováním jemnějších frakcí a zvedá se erozní báze řek. Postupně se vytvářejí přímořská deltová a lagunární prostředí. Český masiv, zejména jeho severní část, se stává mořským dnem. Vzniká unikátní průliv mezi křídovými moři severozápadní Evropy a teplým oceánem Tethys. Uprostřed Evropy je velký izolovaný ostrov, často označovaný jako Rýnsko-český.

Vedle paleogeografických změn kulminují na počátku svrchní křídy i změny biotické, zejména v rostlinstvu. Končí éra mezofytika (začala v permu), charakterizovaná rozvojem jehličnanů, jinanovitých, cykasů a benetitů, a s invazivním nástupem krytosemenných rostlin začíná kenofytikum. Pobřeží Rýnsko-českého ostrova porůstá slanomilná vegetace složená z keřovitých jehličnanů Frenelopsis alata a dalších elementů, např. jinanovitých keřů rodu Eretmophyllum. Populace dinosaurů izolované na tomto ostrově reagují na měnící se podmínky změnami velikosti (stejné adaptace pozorujeme např. u některých evropských jurských sauropodů).

Pohřben za silné bouře

Nálezové okolnosti na lokalitách u Kutné Hory přinesly řadu poznatků. Geneze samotného sedimentu svědčí o velmi rychlém uložení materiálu. K tomu mohlo dojít zejména ve vysoce dynamickém prostředí. Vytvořili jsme hypotézu extrémně silné bouře s obdobnými účinky jako tsunami. Tu podporují zejména valouny rul z podložního krystalinika, ústřice, rudisti a pak také celé trsy koloniálních korálů v jemném plážovém písku. Jak se tedy kosti na křídovou pláž dostaly, je zřejmé. Otázka, co tomu předcházelo, trvá. Tělo mrtvého dinosaura se nějakou dobu v mořském prostředí pohybovalo (viz níže), ale jak se tam dostalo, kolik dinosaurů tu žilo a jací? To je výzva pro další výzkum.

Frič se dočkal

Antonín Frič popsal několik kosterních fragmentů z mořských sedimentů české křídové pánve jako pozůstatky dinosaurů. Ve většině případů jde o jiné skupiny obratlovců, zejména mořské formy diaspidů (Sauropterygii a Mosasauridae). O Fričově touze mít v Čechách „vlastního“ dinosaura svědčí vědecké názvy zbytků. Objevuje se mezi nimi i rod Iguanodon, býložravý ornitopodní dinosaurus typický spíš pro spodnokřídové období, který ve svrchní křídě již ustupuje. Přesto se nálezy řazené k této skupině ornitischidních dinosaurů objevují i v tomto pozdějším období.

Bohužel Fričův vzorek k dinosaurům nepatřil. Omyl napravil po více než sto letech až nález amatérského sběratele. Téměř kompletní stehenní kost z Kutnohorska byla identifikována jako pozůstatek ornitopoda, nejspíš z příbuzenstva iguanodonů nebo hadrosaurů. Některé anatomické znaky na fosilii však naznačují příbuznost spíše s archaickýmiformami iguanodonů, což může být způsobeno i tím, že šlo o ostrovní formu, u níž se mohly projevit i některé velmi specifické starobylé znaky. Ostrovní původ potvrzuje i malý vzrůst dospělých jedinců. Na rozdíl od 12 metrů dlouhých spodnokřídových obrů dosahovali výšky pouhých 150 cm a délky jen 4 metrů.

Tělo dinosaura bylo z pobřeží Rýnsko-českého ostrova spláchnuto do moře. Podle okusových stop jej napadli různí predátoři, hlavně různě velcí žraloci. Převládaly menší typy s drobnými zuby, ale některé okusy naznačují, že se na konzumaci dinosaura podílel i nějaký mosasaurus. Zbytky dinosaura byly vyvrženy na písečnou pláž malých příbřežních ostrůvků a následně překryty novým materiálem. Proces byl dosti rychlý, což dokumentuje hlavice kolenního kloubu stehenní kosti. Zachovaly se na ní mineralizované útvary, které sledují průběh šlach. Bohužel kvůli zmíněné inkrustaci na ní nelze sledovat větší detaily.

Přes extrémní vzácnost dinosauřích zbytků na území ČR jsou zejména kosterní pozůstatky jedním z největších paleontologických objevů u nás. Doufejme, že tyto nálezy nebyly poslední.

Poznámky

1) Předpona ichno- označuje taxonomické kategorie založené na stopách (a nikoli na vlastních organismech), viz rovněž Vesmír 72, 563, 1993/10.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie

O autorech

Martin Mazuch

Martin Košťák

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné