Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Lidské patogeny ničí starověké jeskynní umění

 |  6. 5. 2010
 |  Vesmír 89, 278, 2010/5

Jeskynní umění je souhrnné označení pro prehistorické malby, které se zachovaly na stěnách a stropech jeskyní v různých částech světa. Nejstarší z nich pocházejí z pozdního paleolitu a jsou staré 15–30 tisíc let. Malby se často vyskytují ve špatně přístupných jeskyních bez denního světla a zpravidla beze stop osídlení. Smysl jeskynních maleb není jasný. Spousta (snad několik set) jich je ve Francii a v severním Španělsku. Nejznámější francouzskou jeskyní je Lascaux, španělskou Altamira (viz Vesmír 74, 678, 1995/12; 84, 574, 2005/10).

Jeskynní malby (převážně zobrazení zvířat) jsou většinou kresleny různými odstíny okru či drceným dřevěným uhlím a jejich obrysy bývají vyryty do skály. Zubu času odolávaly do té doby, než je znovu objevil člověk a staly se turistickou atrakcí. Osvětlení, které bylo do jeskyní instalováno, spolu s oxidem uhličitým vydechovaným návštěvníky a další faktory začaly malby narušovat.

Jeskyně Lascaux, objevená v roce 1940 v jihozápadní Francii a zpřístupněná v roce 1955, musela být v roce 1963 pro veřejnost zcela uzavřena. Malby se pokryly černou plísní a trvalo 4 roky, než se jakž takž podařilo pohromě zabránit (Vesmír 82, 293, 2003/5). Postižená místa se stříkala roztokem chloridu benzalkonia, který sice plíseň zničil, ale zároveň drasticky redukoval biodiverzitu jeskyně. Od roku 1983 je pro návštěvníky otevřena už jen replika Lascaux. Prakticky stejná situace s poškozováním maleb je ve všech jeskyních, kam mají turisté přístup. Výzkum ve Francii a Španělsku mimo jiné odhalil v jeskyních mnoho lidských patogenních bakterií, plísní a prvoků, které tam zanesli návštěvníci. Lidské patogeny tedy škodí nejen lidem, ale i pravěkému umění. (Naturwissenschaften, DOI: 10.1007/s00114-009-0540-y)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Mikrobiologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné