Lidské patogeny ničí starověké jeskynní umění

Jeskynní umění je souhrnné označení pro prehistorické malby, které se zachovaly na stěnách a stropech jeskyní v různých částech světa. Nejstarší z nich pocházejí z pozdního paleolitu a jsou staré 15–30 tisíc let. Malby se často vyskytují ve špatně přístupných jeskyních bez denního světla a zpravidla beze stop osídlení. Smysl jeskynních maleb není jasný. Spousta (snad několik set) jich je ve Francii a v severním Španělsku. Nejznámější francouzskou jeskyní je Lascaux, španělskou Altamira (viz Vesmír 74, 678, 1995/12; 84, 574, 2005/10).

Jeskynní malby (převážně zobrazení zvířat) jsou většinou kresleny různými odstíny okru či drceným dřevěným uhlím a jejich obrysy bývají vyryty do skály. Zubu času odolávaly do té doby, než je znovu objevil člověk a staly se turistickou atrakcí. Osvětlení, které bylo do jeskyní instalováno, spolu s oxidem uhličitým vydechovaným návštěvníky a další faktory začaly malby narušovat.

Jeskyně Lascaux, objevená v roce 1940 v jihozápadní Francii a zpřístupněná v roce 1955, musela být v roce 1963 pro veřejnost zcela uzavřena. Malby se pokryly černou plísní a trvalo 4 roky, než se jakž takž podařilo pohromě zabránit (Vesmír 82, 293, 2003/5). Postižená místa se stříkala roztokem chloridu benzalkonia, který sice plíseň zničil, ale zároveň drasticky redukoval biodiverzitu jeskyně. Od roku 1983 je pro návštěvníky otevřena už jen replika Lascaux. Prakticky stejná situace s poškozováním maleb je ve všech jeskyních, kam mají turisté přístup. Výzkum ve Francii a Španělsku mimo jiné odhalil v jeskyních mnoho lidských patogenních bakterií, plísní a prvoků, které tam zanesli návštěvníci. Lidské patogeny tedy škodí nejen lidem, ale i pravěkému umění. (Naturwissenschaften, DOI: 10.1007/s00114-009-0540-y)