Výzkum egyptských mumií

Egyptologickou literaturu podstatně obohatila multidisciplinární publikace, která předkládá nejnovější poznatky egyptologické, paleopatologické, stomatologické a farmaceutické. Její editorkou je profesorka egyptologie a ředitelka Biomedicínského egyptologického střediska na Manchesterské univerzitě Rosalie Davidová, která od roku 1973 řídí zásadní Manchester Egyptian Mummy Research Project. U nás je známa díky překladu její znamenité publikace Religion and Magic in Ancient Egypt (Náboženství a magie starověkého Egypta, Praha 2006), v níž velice srozumitelnou formou představila dějiny, náboženství, magii a kulturu dávné země na Nilu.

V minulosti se opakovaně prokázalo, že egyptské lidské i zvířecí mumie představují důležitý historický, antropologický a paleopatologický pramen. Výsledky zkoumání jednotlivých mumií i celých souborů z různých světových muzeí nadále přinášejí důležité poznatky. A je velice slibné, že s pokračujícími archeologickými výzkumy v Egyptě nálezů mumií neustále přibývá. Rubem mince odkrývání a dalšího „nakládání“ s mumiemi ovšem zůstává v poslední době značně diskutovaný lidský aspekt,¹⁾ který doléhá na každého badatele, jenž si ho musí podle svého čistého svědomí a víry zodpovědět. Sám uveřejním k tomuto etickému problému zvláštní studii.

Připomeňme, že počátky lékařského vědeckého zájmu o mumie se datují do začátku 20. století. Svou dobu přitom značně předběhl opomíjený Jan Nepomuk Čermák, asistent Jana Evangelisty Purkyně ve Fyziologickém ústavu a pozdější profesor na univerzitě v Lipsku, který jako první na světě podrobil tkáně mumií mikroskopickému studiu a své výsledky uveřejnil již v roce 1852.²⁾

Dlouhou cestu vývoje zkoumání egyptských mumií a nové výsledky názorně dokumentuje předložená publikace, která ve svých pěti částech obsahuje 17 příspěvků z pera třinácti renomovaných lékařů a přírodovědců. Zatímco editorka v první a páté části shrnuje právě výsledky a perspektivy zkoumání mumií, druhá část je věnována metodám odhalujícím stravu a nemoci ve starém Egyptě, třetí část se zabývá tehdejším pozoruhodným léčením nemocí a čtvrtá postihuje možnosti uchování mumií. Mezi jednotlivými příspěvky zaujmou například pojednání o lékařské a zubní péči ve starém Egyptě, o určování DNA u mumií či o obličejových rekonstrukcích dávných Egypťanů. Jako první vzbudila všeobecnou pozornost rekonstrukce Tutanchamonova obličeje.³⁾

Je však třeba zároveň zdůraznit, že kromě mumií i další dochované hmotné a ikonografické prameny dobře doplňují naše poznatky o pozoruhodné vyspělosti staroegyptského lékařství. K tomu přirozeně přistupuje zásadní svědectví lékařských papyrů. Všechny tyto dochované prameny nyní vyhodnocuje český multidisciplinární projekt Lékařství starých Egypťanů, kterého se účastní antropolog Eugen Strouhal, egyptoložka Hana Vymazalová a autor těchto řádků a který vyústí v třídílné kompendium staroegyptské medicíny: Staroegyptská chirurgie, péče o ženu a dítě; Staroegyptská interna; Lékaři, nemoci a léčení.⁴⁾

Recenzovaná publikace je příkladným dílem, aplikujícím přírodovědné disciplíny v egyptologii a podstatně obohacujícím naše poznání starého Egypta.