Vůně majoránky

„Máš vůni majoránky, lásko má…“ zpívá se v jedné populární písni. Co k tomu autora vedlo? To koření, vhodné do bramboračky, sekané a tlačenky, se při výrobě parfémů nepoužívá. Zato může přinést úlevu při nemocech horních cest dýchacích, při zažívacích potížích a při nadýmání. Tým Y. J. Ahna z Univerzity v Soulu zkoumal účinky majoránky na veš dětskou (Pediculus humanus capitis). Tento parazit obtěžuje lidstvo odedávna a dokáže přežít i úporné snahy svého hostitele o očistu. Zejména hnidy (vajíčka pevně přilepená k vlasům a chráněná odolným obalem) vzdorují řadě přírodních i chemických prostředků. Ukázalo se ale, že v účinnosti proti dospělým samičkám si majoránková silice v ničem nezadá s běžně používanými insekticidy (d-phenotrin a pyretrum), a působí dokonce proti hnidám. Navíc zabírala i proti rezistentnímu kmenu vši BR-HL. Majoránková silice se skládá z řady látek, převážně monoterpenů, z nichž mnohé najdeme i v jiných vůních. Podrobným testováním se zjistilo, že dospělým vším nejvíc vadí limonen, p-cymen a borneol, hnidy hubí linalool a eukalyptol. Poslední jmenovaná látka je, jak ostatně napovídá název, podstatnou složkou eukalyptové silice a ve větších dávkách je toxická. Linalool a limonen jsou běžné v silicích mnoha rostlin a velmi často nacházejí uplatnění v parfumerii (což si snadno ověříte na obalu svého oblíbeného parfému nebo deodorantu). Že by záliba v hutných vůních, kterou prosluly některé panovnické a šlechtické dvory, byla mimo jiné intuitivním opatřením proti parazitům? (J. Agric. Food Chem. 57, 2282–2287, 2009/6; Parasitol. Res. 105, 163–167, 2009)