Ústav makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i.

Ústav makromolekulární chemie Akademie věd ČR, v. v. i. ( ÚMCH) prochází v letošním roce mnoha organizačními změnami i stavebními úpravami budovy na pražských Petřinách, pro příklad jmenujme budování Centra polymerních materiálů a technologií Otty Wichterle. Děje se tak proto, že výzkum velkých molekul je stále aktuální, makromolekulární věda atraktivní.

Do ÚMCH v době jeho založení v r. 1959 přicházeli mladí vědci z různých míst. Bylo nutné zavést nové metody a vybavit pracoviště technikou, propojit chemiky a fyziky ve společném bádání. Zkoumaly se vlastnosti nově existujících materiálů (aniontový polyamid, kaučuky, PVC), možnosti jejich syntézy a nových aplikací.

Novým polymerním materiálem vyvinutým v ÚMCH byl hydrogel polyHEMA, komerčně použitý na výrobu kontaktních čoček.

V současnosti je výzkum v Ústavu koncentrován do pěti vědeckých center (programů), z nichž jmenujme například výzkum a přípravu polymerů pro medicínské použití a výzkum v oblasti molekulární elektroniky.

Nosným tématem biolékařských výzkumů je molekulární rozpoznávání – způsob, jak dopravit léčivo v těle pacienta přesně k nemocné buňce a tam léčivo uvolnit, zatímco polymerní nosič je z těla přirozenou cestou vyloučen. Ve výzkumu polymerních nosičů je ÚMCH ve světě uznávaným pracovištěm.

Výzkumy v oblasti molekulární elektroniky, zejména optoelektroniky, jsou perspektivní tím, že slibují levná zařízení pro transformaci energie, výrobu displejů či uchovávání dat.

Největším bohatstvím výzkumné instituce jsou její lidé. V ÚMCH existuje smysluplné propojení tří generací vědců, kteří přinášejí zkušenosti a znalosti nejen z chemie, ale stejnou měrou i z fyziky a biologie.

Pro přiblížení náplně ÚMCH a smyslu vědeckého bádání v oblasti makromolekul vůbec přinášíme  odpovědi dvou vědců ústavu, profesora Miroslava Raaba (M.R.), badatele na cílové pásce své vědecké kariéry a Dr. Hany Studenovské (H.S.), která má ještě většinu své profesní cesty před sebou.

Svůj profesní život jste spojili s Ústavem makromolekulární chemie. Jaký důvod byste uvedli na otázku, proč je polymerní výzkum v ÚMCH důležitý nyní i do budoucna?

M.R.: Těžiště výzkumu není v dnešní době již v objevování zcela nových látek, ale veliká oblast nových příležitostí se otevírá v cíleném vývoji už známých materiálů a modifikací jejich vlastností. Komoditní materiály tak nalézají další nová uplatnění. ÚMCH je i pracovištěm, kde se vychovávají příští vědci. V laboratořích pracují desítky studentů, velkou měrou i ze zahraničí, v rámci ojedinělého studijního programu UNESCO.

H.S.: V 21. století má chemie stále důležitou pozici, určitě nepatří ke skomírajícím oborům! Stále jsou před námi nevyřešené problémy jako vyčerpávání zdrojů energie, nevyléčitelné choroby, nemožnost recyklace materiálů. Současné objevy ve vědě nejsou otázkou jedince, ale spolupráce celých týmů i na mezinárodní úrovni. Velké objevy jsou často během na dlouhou trať. Hydrogely jsou i po 50 letech jednou z hlavních problematik ústavu. Jen aplikace se posunula směrem k buněčné terapii a tkáňovým náhradám, kdy měkké hydrogely mohou pomoci při regeneraci např. míchy. Dalším konkrétním příkladem hydrogelu je Hemagel – ústavem patentovaný přípravek na mokré hojení bez jizev vyráběný v současnosti firmou Wake. Nesporně je budoucnost v úspěšném výzkumu v oblasti polymerních léčiv, jistě také ve vývoji membrán pro palivové články.

A proč tu má být Makro i nadále? Co když právě nyní vzniká nový typ enzymaticky degradovatelného hydrogelu či polymerního léčiva?

Rok 2011 je vyhlášen celosvětovým rokem chemie. V čem spatřujete jeho možný přínos?

M.R.: Seriózní popularizace je velmi důležitá, ač není snadná, na jedné straně odborník musí zjednodušovat, aby text byl srozumitelný i širokému publiku, na straně druhé nesmí zkreslit přesnou interpretaci vědeckých objevů, postupů.

Bez chemie bychom si dnešní svět těžko dovedli představit, nese v sobě spoustu dobrého a perspektivního a o tom je potřeba přinášet informace.

Bohužel se setkáváme i s řadou pavědeckých publikací a i těm je nutno se bránit právě popularizací vědy.

H.S.: Bez porozumění chemickým procesům nemůžeme plně pochopit zákonitosti fungování přírody. I proto je chemie perspektivní obor, který patří k tahounům průmyslu a ekonomiky. Smysl roku chemie spatřuji i v tom, že může přitáhnout mladé lidi do výzkumu.

Dnes to už není jen „čistá polymerní věda“ , ale interdisciplinární oblast, která vyžaduje znalosti. Pro mnohé to může být kamenem úrazu. Vědomosti v oblasti polymerní a organické chemie, znalost zákonitostí fyziky a biologie – to se prostě nedá ošidit.

Mladý vědec na startu kariéry má na své výplatní pásce velmi střízlivá čísla. V ústavu naštěstí stále máme dostatek dobře fungujících týmů, které mají rozběhnuté projekty podporované grantovými institucemi nejen z ČR, ale také ze zahraničí, takže motivovat šikovného začínajícího vědce je možné.