1) výběru" /> Výsměch přírodnímu1) výběru - Časopis Vesmír

Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Výsměch přírodnímu1) výběru

 |  10. 9. 2009
 |  Vesmír 88, 560, 2009/9

Nikdy by mne nenapadlo tropit si úsměšky z něčeho tak zavedeného, obecně oblíbeného a úctyhodně starého, jako je přírodní výběr, který navíc letos na podzim slaví stopadesáté výročí „narození“. Zdaleka tolik úcty k přírodnímu výběru ovšem neprokazují někteří nižší živočichové, zvláště v zemích třetího světa, kde znalost neodarwinismu nelze očekávat často ani od univerzitních absolventů, tím méně pak od nevědomých hmyzů kdesi v hloubi odlehlých provincií. Hned u vchodu do vietnamské horské rezervace Bach Ma („Bílý kůň“) mne očekával jeden takový provokatér. Byla to samice martináče Attacus atlas (čeleď Saturniidae), co do křídelní plochy a možná i váhy největšího motýla vůbec. Tento obecně známý druh, polyfágní na různých tropických a v nouzi i mírnopásemných dřevinách, se občas chová také u nás, ale setkání s ním na jeho vlastním biotopu je velkým zážitkem.

Pozorovatele především upoutá jeho okázalé zbarvení, používající sice fintu s rozbitím celkového obrazu těla kontrastní černobílou linkou, která přechází na vnější stranu do postupného stínování, ovšem je jaksi příliš nápadné ve svěže zeleném lese, kde motýl na kmenech i ve vegetaci působí jako pěst na oko. Klasické varovné (aposematické) kombinace barev ani mody chování ovšem nevykazuje a žije ostatně jen krátce, protože jako imago nepřijímá vůbec potravu (že je na obecné teorii adaptivních zbarvení cosi prohnilého, mne nedávno napadlo při sledování lišek za večerního šírání v jedné egyptské oáze – byly sice zcela dokonale krypticky přizpůsobené barvě podkladu, bílé konce jejich ocasů však svítily do šera jako lampiony). Attacus atlas je velmi lehce pohlavně dimorfní, sameček je nepatrně menší a srpovité konce jeho předních křídel poněkud více vynikají. Tyto podivné útvary dávaly v minulosti podnět k spekulacím, že jde o mimetické napodobení hadí hlavy s okem, snad jako doklad teze, že některé části nauk o mimetismu patří spíše do folkloristiky, dnes se o celém fenoménu raději mlčí. Těžko si představit i nějaký efektivní výběr pohlavní – samice čeká na samečka lákaného feromonem zcela pasivně a ani samečkové se mezi sebou křídelními apexy nešavlují – kdo dřív přiletí, ten dřív kopuluje. Druh zřejmě také není nějak příliš nejedlý či jedovatý, ostatně i takový učebnicový aposematik jako Danaus plexippus má dosti četné predátory. Obrovské křídelní plochy, působící jako plachty, poskytují oporu sebemenšímu vánku a při větříku jen trochu svěžejším se motýl drží obrazně řečeno „zuby nehty“. Moji učení kolegové, ideologicky pevnější než já, už by jistě uměli dodat nějakou působivou legendu, proč takový živočich už dávno nevyhynul, a jeho excesivní tvarovost, barevnost i velikost by nejspíš interpretovali jako vedlejší produkt jiných evolučních procesů s argumentem, že i zcela nepřiléhavá teorie je lepší než žádná. Proč se věří, že přírodní výběr někdy dolaďuje naprosté minucióznosti a jindy toleruje motýla doslova jako vrata, už by se nějak elegantně obešlo. Já jsem se omezil na to, co biolog dbalý své cti nikdy nečiní, na žasnutí, i když vím, že správný interpretační postup v takovémto případě je proces banalizace. Úplně ve skrytu duše si myslím něco o aktivním sebedesignování živých organismů, ale to se myslet nesmí, takže pssst. Ostatně jako živý pomník sebe sama poletuje Attacus atlas tropickou Asií poměrně hojně podnes. Na fotografii to není příliš patrné, ale při pozorování živého exempláře brzy postřehneme, že se jízlivě šklebí.

Poznámky

1) Autor používá z nostalgie termín „přírodní“, byť dobře ví, že se dělí, aspoň v češtině, na výběr „přirozený“ a „pohlavní“. Termín „přirozený“ totiž tradičně evokuje jako protipól „nadpřirozený“, nikoli „umělý“, jak by se slušelo.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné