Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Jak probíhala domestikace osla?

 |  10. 9. 2009
 |  Vesmír 88, 531, 2009/9

Ačkoli domácí osel (Equus asinus) není vhodný k transportu lidí a nikdy nebyl rychlou spojkou ani válečnou zbraní jako kůň, je tak výkonný a nenáročný, že na jeho využívání byly závislé ekonomiky velkých blízkovýchodních i afrických civilizací (například starověkého Egypta či Mezopotámie).

Za předka osla domácího je považován divoký osel africký (Equus africanus), konkrétně jeho núbijský poddruh (Equus africanus africanus). Tento předpoklad, založený na vzhledu obou forem, byl sice podpořen molekulárně-fylogenetickými analýzami, ty ale překvapivě ukázaly, že řada domácích oslů má přímé vazby rovněž na somálský poddruh (Equus africanus somaliensis). To by odpovídalo praxi, která v některých končinách přetrvávala do té doby, než tam byli divocí osli úplně vybiti. Například v jižní Eritreji nechávali pastevci u vodních zdrojů přivázanou domácí oslici, která pak bývala většinou odpářena divokými osly somálskými.

Do diskuse o domestikaci oslů se v poslední době vložili i archeologové. Ve třech cihlových hrobech přiléhajících k pohřebnímu komplexu jedné ze zakladatelských dynastií egyptských králů v Abydosu (na západním okraji údolí Nilu) našli deset zhruba 5000 let starých koster oslů. Všechna zvířata spočívala na rákosových rohožích v poloze na levém boku a jejich obličejová část byla orientována jihovýchodním směrem. Protože šlo o starý a ucelený kosterní materiál, nabízela se zde možnost testovat předpoklady, jak probíhaly morfologické změny spojené s domestikací.

Domácí protějšky se od divokých předků často liší velikostí těla (bývají menší), tělesnými proporcemi, výskytem zátěžových patologií apod. Na kostrách dospělých oslů z Abydosu byly na některých hrudních a bederních obratlích nalezeny patologické změny, jež mohly být způsobeny například jízdou. Morfologií a rozměry záprstních kostí však tito osli odpovídali spíše oslům divokým. Podle autorů studie by tak prvním signálem domestikace oslů měly být zátěžové patologie na končetinách či obratlích. Až po nich zřejmě docházelo k zmenšení záprstních a zápěstních kostí, a teprve nakonec k celkovému zmenšení těla. Přeměna osla afrického v „typického“ osla domácího byla patrně pomalejší, než se doposud uvažovalo (PNAS, 105, 3715–3720, 2008)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné