Vysazený predátor požírá vysazeného herbivora požírajícího vysazený strom

Melaleuca quinquenervia je myrtovitý stromek se strašlivým českým jménem kajeput pětižilný, jinak též niaouli. Nachází použití v aromaterapii a vůbec jako léčivá rostlina. Borka se odlupuje v tenkých papírovitých vrstvách. Je jedním z mála invazních druhů organismů pocházejících z Austrálie – většinou známe opačné případy, kdy nějaký organismus odjinud zaplavil Austrálii. Daří se mu ve vlhkém prostředí, a tak se v Severní Americe lehce stal postrachem floridských mokřadů Everglades (viz Vesmír 83, 29, 2004/1), kam byl původně vysazen jako protierozní opatření a okrasná dřevina.

Do boje proti rozpínavému stromu byly nasazeny dva druhy hmyzu z původní vlasti: hrbolatý nosatec Oxyops vitiosa a mera Boreioglycaspis melaleucae Mery jsou asi 3 mm velké, nenápadně. Dospělí nosatci, velcí 6–9 mm, mají velmi pevnou kutikulu, měkké larvy jsou pokryty olejnatým sekretem a ukládají na sobě krycí spirály z trusu. Populační hustota půl brouka na výhon kajeputu stačí k potlačení jeho růstu. Nosatec se nyní šíří v porostech kajeputu sám, ale pouze rychlostí kilometr za rok. Nedokáže se množit na stabilně podmáčených stanovištích, protože se kuklí v zemi. nažloutlé. Larvy se pokrývají voskovou vatou, takže větvičky jsou při silném napadení zřetelně bíle obalené. Produkují spoustu medovice. Množí se celý rok. Listy napadené merou, zvláště starší, zežloutnou a opadají. Dospělci létají a nevadí jim, když stromky stojí ve vodě.

Po pěti letech zjistili ochranáři, že porosty kajeputu napadené oběma hmyzími druhy mají poloviční hustotu než porosty stříkané insekticidy, neboť každoročně uhynulo 11–25 % stromků (ve srovnání s 6% úhynem stromků nenapadených ani jedním ze zmíněných druhů. Napadené stromky také nevytvářely žádná semena. Oba druhy hmyzu nenapadají na Floridě žádné domácí druhy rostlin a je nenapadá žádný specifický predátor, takže jsou ideálním přirozeným nepřítelem kajeputu.

Totiž byly, dokud se na meru nevrhlo invazní všežravé slunéčko Harmonia axyridis (viz Vesmír 86, 764, 2007/12). Tomu nelze upřít zásluhy o potlačení mšic na mnoha polních plodinách, kde to původní americká slunéčka nezvládala. Na druhé straně má harmonie tři nepěkné vlastnosti: na přezimování nalétává masově do lidských obydlí; kromě mšic požírá i původní druhy slunéček a zlatooček; přiživuje se na hroznech vinné révy, takže mošt a víno je pak obohaceno jejich odpornými obrannými chemikáliemi (viz Vesmír 83, 609, 2004/11). Nyní tedy přibývá čtvrtá nectnost, totiž že likviduje pomocníka proti nežádoucí invazní rostlině. Naštěstí jí voskovitá mera nechutná tolik jako mšice a vyvíjí se na ní dvakrát pomaleji.

Američané rozhodně získali poměrně unikátní jev, kdy v chráněném území místy převládá trojstupňový potravní systém složený z nepůvodních druhů: strom a mera z Austrálie a slunéčko z východní Asie. (Biological control 48, 73–78, 2009/1, Florida entomologist 92, 179–180, 2009/1)