Velký příšerný močál

Snad nejpřiléhavěji lze slovo „swamp“ přeložit jako „ve vodě stojící les“ či „močál se stromy“. Velký příšerný močál (Great Dismal Swamp) se nachází na pomezí Virginie a Severní Karolíny, asi 30 km západně od severoamerického pobřeží Atlantiku. Dnešní velikost, přibližně 400 čtverečních mil, je již jen asi třetinou původní rozlohy. Název byl nejspíše převzat z jazyka vymřelého indiánského kmene Nansemond, který kdysi tuto oblast obýval. Poslední člověk, který jazyku Nansemondů rozuměl, W. W. Weaver, zemřel r. 1902 ve věku 84 let.

Jeden z prvních historicky doložených přistěhovalců z Čech do Ameriky byl kartograf Augustin Herrman (dle některých Heřman), narozený v Praze. Pořídil vůbec první přesné mapy Virginie a Marylandu. V Americe se podepisoval „Augustin Herrman Bohemiensis“. Za jeho kartografické zásluhy mu lord Baltimore udělil lordský titul a daroval mu asi 25 000 akrů půdy v Marylandu. Roku 1670 si Augustin Herrman o Great Dismal Swamp zapsal mimo jiné toto: „…velmi rozsáhlá bažina (swamp) či močál (bog) … úděsná pustina … jedovaté páry vystupují bez ustání … kazí vzduch a činí jej nedýchatelným … Rum, tato vzpruha života, nebyl nikde shledán nezbytnějším nežli v tomto zatraceném místě…“ Tenkrát se věřilo, že miasma neboli špatný vzduch, „mala aria“ (odtud malárie), způsobuje bahenní zimnici, „swamp fever“.

Naproti tomu první americký prezident George Washington označil asi r. 1763 Great Dismal Swamp za „glorious paradise“ oplývající lovnou zvěří. V době před občanskou válkou Severu proti Jihu se tento močál stal útočištěm stovek uprchlých otroků, z nichž někteří byli i ozbrojeni. Henry Wadsworth Longfellow po sobě zanechal báseň z r. 1842 nazvanou „Otrok v Dismal Swampu“. Roku 1839 Harriet Beecher Stowe (autorka slavné „Chaloupky strýčka Toma“) napsala román „Děs: Povídka o Great Dismal Swampu“. Sama si prý tohoto díla vážila více než „Chaloupky“.

Původně tvořil Great Dismal Swamp celistvý les, tzv. Southern Broadleaf deciduous forest. Dnes jsou zde uměle zbudované odvodňovací i plavební kanály a navezené cesty. Ve středu Great Dismal Swamp je mělké, jen asi 2 m hluboké jezero – Lake Drummond – o rozloze 3000 akrů a průměru asi 4 km. Voda v jezeře i swampu je temná, má barvu Coca-Coly. Je to způsobeno substancemi vylouženými ze stromové kůry, kořenů, rašeliny i jiných organických součástí. Obsah taninu je vysoký a způsobuje zvýšenou kyselost vody. To omezuje přítomnost rybí fauny. V temné vodě přesto žije několik druhů ryb, zejména odtud popsaná bažinatka třípruhá Chologaster cornuta, příbuzná slepých jeskynních ryb.

Pod rašelinou na dně je asi 50 m silná vrstva nepropustného jílu, zamezující ztrátám vody. Zdrojem vody v Great Dismal Swamp je déšť, povrchový i podpovrchový přítok a také hlubinné prameny. Zdejší vegetaci tvoří hlavně les – na rozdíl od ostatních swampů jihovýchodního pobřeží Ameriky, v nichž se střídá les s otevřenou marší a travnatou prérií. (Na jihu Floridy jsou to např. „Everglades“ a „Big Cypress Swamp“, na rozhraní Floridy a státu Georgia „Okefenokee Swamp“, v Jižní Karolíně „Congaree Swamp“ a další.)

Podle různého stupně vlhkosti terénu roste v Great Dismal Swamp několik hlavních druhů dřevin: tisovec dvouřadý ¹⁾ , javor ²⁾ , Nyssa sylvatica, N. aquatica, cypřišek ³⁾ , šácholan ⁴⁾ , Persea borbonia, dub ⁵⁾ , borovice ⁶⁾ , dále jilmy, jasany a jiné druhy. Zajímavou dřevinou, která má trny ostré jak jehla, je až 13 m vysoká Aralisa spinosa (Araliaceae), zvaná hercules club nebo evils-walking stick, tedy ďáblova hůl. Její květy jsou tu hlavním zdrojem nektaru pro hmyz. Z epifytů je pozoruhodná Tillandsia usneoides (Bromeliaceae), tvořící šedivě průsvitné závoje splývající ze stromů (tzv. španělský mech).

Z velkých či větších savců zde kdysi žili puma a vlk. V současnosti je největší šelmou Great Dismal Swamp baribal ⁷⁾ . Dále zde žije mýval ⁸⁾ , rys červený ⁹⁾ , ondatra ¹⁰⁾ , vydra ¹¹⁾ , vačice ¹²⁾ aj. V celé východní USA i v Great Dismal Swamp je nyní značně přemnožen jelenec běloocasý ¹³⁾ . Američané ho většinou nejedí, a proto se jeho počty nekontrolují odstřelem a konzumací, nýbrž se uvažuje o „vstřelování“ hormonálních injekcí ovlivňujících reprodukční cyklus. Nic zvláštního v zemi, kde již řada generací nepamatuje hlad.

V Great Dismal Swamp je zjištěno asi 75 druhů hnízdících ptáků. Z velkých dravců jsou zde orlovec říční ¹⁴⁾ , kondor krocanovitý ¹⁵⁾ a kondor havranovitý ¹⁶⁾ – poslední dva hnízdí i v hlavním městě Washington, D. C. Orel bělohlavý ¹⁷⁾ se tu také vyskytuje, ale nehnízdí. Ve vodách a bažinách žije řada druhů želv a hadů. Z želv mimo jiné známá, až 34 kg těžká kajmanka dravá ¹⁸⁾ ; z hadů mohutný a prudce jedovatý ploskolebec vodní ¹⁹⁾ , ploskolebec americký ²⁰⁾ , zvaný „copperhead“, tedy měděná hlava, chřestýš pruhovaný ²¹⁾ a chřestýšek zakrslý ²²⁾ . Nejedovatých druhů je mnoho. Aligátor v Great Dismal Swamp zjištěn nebyl.

Denní motýly zde uvidíme od března do listopadu. Žije zde nejméně 49 druhů denních motýlů a 42 druhů soumračníků. Až do poloviny 20. století se zde vyskytoval i perleťovec Speyeria diana, známý svým typickým sexuálním dimorfizmem – samec hnědooranžový, samice černomodrá (Živa 43, 79, 1995/2). Když jsem před 20 lety pořizoval snímky živých motýlů pro knihu o východní části USA, řada fotografií vznikla v Great Dismal Swamp. Zastihneme zde 7 druhů otakárků, z nichž typický a na swamp vázaný je Papilio palamedes, mající v rozpětí až přes 13 cm. Tento motýl je pro oči evropského lepidopterologa nezvykle veliký. Když jsem jej r. 1969 prvně spatřil, opětovně jsem ho považoval za ptáka, kdykoli mi letěl přes cestu. Druhým typickým otakárkem je Eurytides marcellus.

Ve swampu také roste ochmet rodu Phoradendron (Loranthaceae), na němž žije housenka snad nejkrásnějšího velkého ostruháčka Atlides halesus. Rákosovitý bambus rodu Arundinaria je živnou rostlinou vícera okáčů a soumračníků. Z okáčů, téměř endemických pro Great Dismal Swamp, jsou to Enodia portlandia a Enodia creola. Několik druhů vzácných soumračníků je stále předmětem dosud neuzavřeného výzkumu.

V posledních několika desetiletích je Great Dismal Swamp chráněnou oblastí. Vstup nepovolaným je zakázán, prostor je hlídán a vstupní cesty jsou zataraseny železnými závorami. To snad pomůže uchránit tento ojedinělý přírodní skvost pro příští generace. Podrobný výzkum po všech stránkách stále pokračuje.