Víte, co máte pod kůží?

„Šla teta na snímkování, měla pěkné tetování, a pan doktor se jí ptal, kdo vás teta tetoval…“ rýmoval Jan Vodňanský koncem let šedesátých. Básnička budila úsměv, popisovanou situaci si tehdy dovedl představit málokdo. Tetování bylo záležitostí okrajovou a společensky stigmatizující. V lepším případě svědčilo o mladistvém nerozumu, častěji, zejména u rozsáhlejších děl, o kriminální minulosti nositele. Když dotyčný mladík zmoudřel (dívky takové hlouposti nedělaly), tetování buď skrýval, nebo kvůli jeho odstranění podstupoval nákladné a zjizvující operace (jako Honza Macháček, jehož v roce 1976 hrál Jaromír Hanzlík ve filmu „Léto s kovbojem“). Dnes je jiná doba. Více než 20 % obyvatel USA a okolo 10 % Evropanů je tetovaných. Zdaleka nejde jen o nerozumné mladíky a příslušníky nižších sociálních vrstev. Tetování je odvětví s desítkami milionů klientů.

Tradiční barviva byla založena převážně na anorganických látkách, dnes se používají spíše organické sloučeniny. Na rozdíl od kosmetických přípravků nejsou tetovací barviva oficiálně kontrolována, původ a chemická struktura jejich složek se na výrobcích neuvádějí. Ve většině případů tetovaný ani tatér nevědí, jaké látky jsou vpravovány do kůže. Podle poznatků katedry dermatologie na Univerzitě v Regensburgu se používají hlavně azobarviva, polycyklická barviva a uhlíková čerň (saze). Zejména červené pigmenty často vyvolávají alergické reakce. Uhlíková čerň je podezírána z karcinogenních účinků. Většina barviv se vlivem ultrafialového záření rozkládá na jednodušší, nebarevné sloučeniny. Toho se využívá i při odstraňování tetování laserem. Tetování může blednout, byť pomaleji, také působením slunečního světla a UV výbojek v soláriích. Vliv produktů rozkladu azobarviv na lidské zdraví zatím není prostudován, některé aromatické aminy ale vypadají podezřele. Dermatologové soudí, že vzhledem k počtu zákazníků tetovacích studií by si toto odvětví zasloužilo patřičnou pozornost a legislativní regulaci. (R. Vasold et al.: Health risks of tattoo colors. Anal. Bioanal. Chem. 391, 9–13, 2008)