Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

Komplexní pohled na vývoj našeho hospodářství od „sametové revoluce“ do současnosti a jeho vliv na životní prostřed nabízí obsáhlá publikace Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989, kterou vydala CENIA, česká informační agentura životního prostředí. Kniha se zaměřuje na vývoj interakce jednotlivých hospodářských sektorů a jejich environmentálních vlivů v České republice v letech 1990–2007. Je tak volným pokračováním publikace Životní prostředí v České republice 1989–2004 (The Environment in the Czech Republic 1989–2004).

Není třeba zdůrazňovat, že ekonomický i společenský vývoj v tomto období byl velmi dynamický a změny, ke kterým docházelo, byly v mnoha ohledech zásadní. S tímto vývojem byl spjat i měnící se charakter environmentálních problémů. Zatímco před více než 15 lety mohli občané jen stěží ovlivnit katastrofální stav životního prostředí, kdy většinu znečištění způsobovaly velké průmyslové podniky a těžba surovin, dnes je přístup každého z nás k těmto otázkám významnější. Technologický rozvoj umožnil pokles měrného znečištění (na jednotku produkce), současný růst HDP však působil protichůdně, neboť nároky společnosti na materiály a energie stoupaly.

Výsledkem uvedených trendů byl na jedné straně radikální pokles znečišťování z průmyslového sektoru, např. emise oxidu siřičitého poklesly od roku 1989 na přibližně desetinu tehdejšího stavu, a s tím spojené zlepšování kvality ovzduší a vod na straně druhé. Objevily se však i nové problémy, jako jsou: nárůst zátěží životního prostředí ze silniční dopravy, zejména pokud jde o emise do ovzduší a hluk; stagnující a v poslední době i stoupající emise skleníkových plynů přinášejících riziko globálních klimatických změn; změny ve struktuře krajiny, způsobené rozsáhlou rezidenční i komerční výstavbou a také s tím spojenou dopravní infrastrukturou.

Energetika prošla od roku 1990 zásadními změnami spojenými se snižováním vlivu na životní prostředí. Oproti roku 1990 poklesly emise SO₂ na 12 %, tuhých znečišťujících látek (TZL) na 7 %, NOX na 30,8 % a CO₂ na 74,1 %, ale i přesto svými emisemi významně ovlivňuje životní prostředí. Na celkových emisích SO₂ se energetika podílí 63 %, na emisích NO_X pak 31,5 % (více má doprava – 33,7 %).

Spotřeba primárních energetických zdrojů (PEZ) byla do roku 1989 vysoká kvůli energeticky náročné průmyslové výrobě. Od roku 1990 začala tato spotřeba klesat, ale v roce 2000 se trend opět obrátil. Například v roce 2004 byla na úrovni 86,5 % roku 1990 a dále mírně rostla na 87 % v roce 2006, tj. na hodnotu konečné spotřeby 1133 PJ.

Měnila se i struktura PEZ. Vliv na strukturu PEZ měl rozvoj silniční a letecké dopravy, který způsobil nárůst podílu spotřebovaných kapalných paliv v dopravě z 10 % na 22 %. Plynofikace menších zdrojů tepla v devadesátých letech vedla k nárůstu podílu zemního plynu na PE Z z 10 % na 17,6 %. Vzrostl podíl prvotního tepla tak, že v roce 2005 dosahoval 12,6 % primárních energetických zdrojů. Současně se zvyšuje význam obnovitelných zdrojů energie ve struktuře PE Z. V roce 2006 činil podíl OZE na spotřebě PE Z 4,4 %.

Obecně lze konstatovat, že úloha obnovitelných zdrojů energie (OZE) aktuálně vzrůstá. V posledních 10 letech nastal nejvyšší poměrný nárůst výroby elektřiny z OZE v kategorii využití biomasy (nárůst o 142 %) a u elektrické energie pocházející z vodních elektráren (o 43 %). Zvyšování podílu energie produkované z OZE je důležitým nástrojem minimalizace negativních vlivů energetiky na životní prostředí.

Těžba nerostných surovin souvisí s využitím surovin v navazujících odvětvích – v průmyslu, energetice, stavebnictví. Strukturální změny v národním hospodářství znamenaly pokles těžeb většiny surovin o 20–50 %. Omezení těžeb řady ložisek mělo pozitivní vliv na krajinu a přírodu. Riziko však představují toxické kovy a kyselé důlní vody ze starých rudních důlních děl uvolňované do prostředí.

Zpracovatelský průmysl je z odvětvového hlediska jedním z významných znečišťovatelů životního prostředí. Strukturální změny v průmyslu byly realizovány ve prospěch výrob s nižší energetickou a emisní náročností. Zlepšování stavu životního prostředí z konce 20. století jako příspěvek ekologizace průmyslu pokračuje po roce 2000 pozvolnějším tempem. Vzestupný trend průmyslové produkce především v chemickém a restrukturalizovaném hutním průmyslu znamená i mírný vzestup některých emisí znečišťujících látek (NO_X,PM₁₀) a emisí skleníkových plynů. Jako nadějně profilující odvětví se jeví recyklace druhotných surovin.

Po roce 1990 došlo k výraznému reálnému poklesu stavební výroby. K oživení sektoru dochází v letech 1994–1996 a po období poklesu v letech 1997–1999 stavebnictví trvale, i když s mírnými výkyvy, roste. Hodnocení vlivu staveb na životní prostředí musí být podle EN IS O 14040 komplexní, zahrnující celý životní cyklus materiálů. V současné době se objevuje stále větší snaha eliminovat negativní dopady na životní prostředí např. využíváním recyklovaných a obnovitelných materiálů, snižováním nákladů na vytápění kvalitním zateplováním staveb, modernizacemi a rekonstrukcemi. Jsou postupně zpřísňovány normy stanovující spotřebu energií v nových stavbách.

Objemy osobní dopravy v letech 1989–2006 se trvale zvyšovaly (asi o 33 %), zejména v důsledku dynamického růstu letecké a individuální automobilové dopravy, kdy nárůst výkonů automobilové dopravy vzrostl téměř na dvojnásobek (o 83 % na zhruba 70 miliard osobokilometrů). Celkové objemy nákladní dopravy od roku 1989 stagnovaly, zřetelně se však měnila skladba přepravovaného zboží a s tím i struktura nákladní dopravy (přechod od železniční a vodní k silniční). Doprava se postupně stala, s poklesem znečištění z velkých průmyslových subjektů, v mnoha ohledech rozhodujícím činitelem ovlivňujícím kvalitu ovzduší.

V r. 2006 více jak 90 % emisí z dopravy pocházelo ze silniční dopravy. Podíl dopravy na celkovém znečišťování ovzduší kromě olova stoupal. Absolutní objem emisí CO, NO_X, VOC a SO₂ z dopravy poklesl o 30–80 %.

Stoupají však emise skleníkových plynů a prašných částic. Emise CO₂ z dopravy se od roku 1990 téměř zdvojnásobily, ještě více rostly emise N₂O (asi o 150 %). Nárůst podílu dopravy na celkových emisích skleníkových plynů se zvýšil z cca 5 % v roce 1990 na 13 % v roce 2006. Většinu emisí skleníkových plynů produkují osobní automobily (zhruba 55 % CO₂ a 65 % N₂O).

Po roce 1989 v důsledku transformace zemědělství a rozsáhlých restitucí zemědělského majetku zaznamenala velký pokles zemědělská výroba (v období 1990–2006 o 34 %). Objevil se dříve neznámý problém neobdělávané zemědělské půdy, který vede k snížení biodiverzity. Pokles živočišné výroby se ale příznivě odráží ve snížení emisí amoniaku.

Aplikace průmyslových hnojiv a přípravků na ochranu rostlin od roku 1990 významně poklesla (v současnosti se opět jejich spotřeba pozvolna zvyšuje).

Změnila se struktura zemědělského půdního fondu – zvýšila se rozloha luk a pastvin (na úkor orné půdy), jejíž plocha je využitelná pro ekologické zemědělství, které se především díky dotacím příznivě rozvíjí, největší rozmach zaznamenalo v letech 1998–2001.

Vzrostl pozitivní vliv lesního hospodářství na životní prostředí. Zvyšovala se lesnatost a přirozená obnova lesů. Zlepšovala se i druhová skladba lesů – zejména se zvyšoval podíl listnatých dřevin na obnovovaných lesních porostech. Těžba dřeva rostla, ale s výjimkou roků 2006 a 2007 nepřevyšovala přirozený přírůstek dřeva a nebyly nadměrně přetěžovány lesy. Nepříznivě je třeba hodnotit především zhoršený zdravotní stav lesů, jehož ukazatelem je zvyšující se míra defoliace (odlistění) většiny lesů, i přes výrazné snížení jejich imisní zátěže.

U vodního hospodářství významný pokles odebíraných vod jednotlivými sektory po roce 1990 naznačuje hospodárnější využití s pozitivním dopadem na životní prostředí. Pokrok v zásobování pitnou vodou je charakterizován zvyšujícím se počtem obyvatel napojených na veřejné vodovody a kvalitou dodávané vody. Snižuje se spotřeba vody na obyvatele, avšak stále je vysoké procento ztrát pitné vody v rozvodech.

V období 1990–2006 dochází k snížení znečištění vodních toků z bodových zdrojů, dosažené výstavbou a modernizací čistíren zkvalitněním čištění odpadních vod a také poklesem výroby a restrukturalizací průmyslu. V současné době je čištěno již 94 % odpadních vod svedených do kanalizace. Změnou managementu vody v krajině, zejména revitalizací říčních systémů, se snižuje riziko povodní a zároveň je podporováno delší zdržení vody v krajině v obdobích sucha.

V oblasti nakládání s odpady jsou data o produkci odpadů podle dnešních požadavků sbírána až od roku 1998. Vývojová řada je ovlivněna změnami v metodice, od roku 2002 se používá metodika jednotná. V letech 2002–2004 produkce odpadu stoupá, po roce 2005 je naopak vykazován významný pokles produkce odpadu i přes ekonomický růst. Produkce komunálních odpadů se po roce 2001 stabilizuje a skladba komunálních odpadů závisí na typu zástavby.

Přijetím zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech dochází po roce 2001 k růstu počtu a kapacity recyklačních zařízení. V materiálovém využití odpadů z obalů patří ČR mezi přední země EU a podílem materiálově využitých odpadů se řadí mezi ekonomicky vyspělé země. Avšak u celkového využití odpadů z obalů se pohybujeme mírně pod průměrem EU , což je dáno nízkou mírou energetického využití odpadů.

I v rámci obchodní politiky se začaly prosazovat požadavky s ohledem na životní prostředí. Mluvíme o ekologizaci obchodu při uplatnění dobrovolných a povinných nástrojů. Mezi dobrovolné nástroje patří především ekoznačení výrobků, u kterých byl negativní vliv na životní prostředí omezen. Hlavním povinným nástrojem je energetické štítkování, kterým se stanovuje energetická náročnost výrobků a které má vést spotřebitele k nákupům energeticky úsporných spotřebičů. Do vnějších obchodních vztahů patří i činnost v ekologických programech Světové obchodní organizace (WTO), která uložila členským zemím mimo jiné i dlouhodobý úkol zabývat se obchodem a životním prostředím ve vzájemných souvislostech.

Závěrečná kapitola publikace hodnotí oblast výzkumu a vývoje a oblast školství. Prostředky věnované na výzkum a vývoj byly v porovnání s vyspělými zeměmi minimální – i přes jejich výrazný růst (více než čtyřnásobný růst mezi lety 1995 a 2007, tj. necelá 2 % z veřejných zdrojů na výzkum a vývoj ve všech oblastech). V oblasti životního prostředí se vědecký výzkum zaměřil na studium zdravotních a ekologických rizik a různých účinků znečištění složek životního prostředí.

V rámci inovací a vývoje technologií byly prioritou energeticky nenáročné a nízkoemisní nízkoodpadové technologie a technologie zneškodňování nebezpečných odpadů.

Na začátku devadesátých let byla do osnov základních a středních škol začleněna ekologická výchova. V oblasti vysokých škol vznikaly nové environmentální programy. V rámci environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) se rozvinul systém informování veřejnosti o ekologických problémech a vznikla Národní síť středisek EVVO.

V devadesátých letech je již rychlejší praktické zavádění informačních technologií a nástrojů. Využití informačních technologií v resortu životního prostředí zaznamenalo významný vývoj v posledních 10 letech – Jednotný informační systém životního prostředí, Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO), Integrovaný registr znečištění (IRZ).

Publikace Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989 čtenáře podrobněji provede po jednotlivých hospodářských sektorech a nabízí ucelené souvislosti se stále ožehavější environmentální problematikou. Je žádaným informačním materiálem pro akce konané v rámci českého předsednictví v R adě Evropské unie. Publikace formátu A4 obsahuje v jednom svazku českou i anglickou verzi s celkovým rozsahem téměř 400 stran a je přehledně graficky strukturována. Publikace je bezplatně k dispozici v knihovně CENIA, její elektronická verze je na webových stránkách www.cenia.cz, sekce Publikace.