Je záchrana rysa pardálového na dobré cestě?

Rys pardálový (Lynx pardinus) se vyskytuje na Pyrenejském poloostrově v počtu necelých 200 jedinců, z nichž pouhou polovinu tvoří dospělí schopní reprodukce. Pokles stavů jeho hlavní kořisti, králíků, i občasné srážky s auty, nelegální zástřely, úhyny v pastích na králíky a otravy z jedovatých návnad určených liškám jeho budoucnost moc růžově nevykreslují. Před pár lety byla situace mnohem horší, protože se je nikomu nedařilo odchovat v zajetí. Od roku 2004 byl naštěstí jejich chov v lidské péči zahájen a dnes vše nasvědčuje tomu, že to byl velice správný krok. V listopadu minulého roku bylo v lidské péči chováno už 52 rysů pardálových, z čehož 28 zvířat pocházelo z přírody (často šlo o zraněná zvířata nebo osiřelá mláďata, což kritiky chovu „v zajetí“ stejně neuchlácholí) a už 24 mláďat se narodilo mimo přírodu. Cíle projektu jsou jasné: namnožit rysa, pomocí odchovaných jedinců posilovat divoké mikropopulace a souběžně zkoumat reprodukční fyziologie, epidemiologické i genetické stránky obou populací – jak ve volné přírodě, tak v lidské péči. V současné době se zdá, že by se ochrana této atraktivní kočkovité šelmy mohla díky poučení z jiných podobných projektů časem stát učebnicovým příkladem spolupráce vědců, ochranářů a vhodné propagace záměrů. Je výborné, že se tento projekt stává také věcí portugalské a španělské národní cti, například i za propagace hercem Antoniem Banderasem či místními fotbalovými kluby. ¹⁾ (Cat News 49, 25, 2008; International Zoo Yearbook 42, 190–198, 2008; www.lynxexsitu.es/)