Už vám kvete na zahrádce čemeřice?

Rod čemeřice (Helleborus) z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) zahrnuje asi 45 druhů rozšířených převážně v jižní a jihovýchodní Evropě a ve východní Asii. U nás se vyskytuje jen zplaněle, často se však pěstuje na zahrádkách. Oblíbeným druhem je čemeřice nachová (Helleborus purpurascens), až 45 cm vysoká bylina se silným lysým stonkem, který je na bázi hnědočerveně zabarvený. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, čepel dlanitě členěná, úkrojky kopinaté, pilovité a u báze celokrajné. Květy, asi 5 cm velké a sklopené dolů, rostou obvykle po třech. Okvětní lístky na vnější straně jsou purpurové, na vnitřní zelené. Kvete od února do dubna, ale když je mírná zima, rozkvete v lednu.

Již ve středověku se vědělo, že celá rostlina je jedovatá. Byla spojována se světem duchů a zemřelých. Vedle čemeřice nachové se využívala také čemeřice černá (Helleborus niger). Vykuřování čemeřicí podle tehdejšího mínění pomáhalo lidem posedlým duchy a zbavovalo člověka melancholie – stačilo nosit u sebe kořen čemeřice zabalený v kousku bílého plátna. Kořen rozdrcený na prášek byl zase prostředkem lidové magie. Kdo jej sypal před sebou, mohl se dostat zcela nepozorován, kam chtěl. Rozdrcený sušený kořen smíchaný s česnekem a sirným květem se zas používal jako „Faustovo kuřidlo“. Když bylo kuřidlo nasypáno na žhavé dřevěné uhlí, a navíc byl úkon provázen pronášením tajných formulí, bylo možné si podmanit zlé duchy. Odvar z kořene se používal proti střevním parazitům. O oblíbenosti čemeřice svědčí množství lidových názvů, například černé koření, černý elebor, hromové koření, kejchavičné koření, Kristova růže, svatodušní koření, zimní růže apod.

Čemeřice obsahují steroidní glykosidy: helleborein, helleborin, hellebortin a hellebrin. Helleborein má silně dráždivé účinky na sliznici a způsobuje zánět spojivek, kýchání apod. Při větších dávkách dráždí trávicí ústrojí. Helleborin má neurotoxické účinky. V lékařství se kdysi užíval hellebrin, protože zesiluje srdeční stah. Všechny steroidní glykosidy škodí srdci – vyvolávají srdeční arytmie a mohou způsobit zástavu. Otrava čemeřicí se projevuje pálením v ústech, silným sliněním, zvracením, průjmem a křečovými bolestmi zažívacího traktu. Pulz bývá pomalý a nepravidelný, zorničky rozšířené, člověk pociťuje slabost, závratě a upadá do bezvědomí. Prognóza otrav čemeřicí je vždy vážná a je třeba co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc. Bez lékařské pomoci může otrava skončit smrtí.

V současné době nemá čemeřice využití v oficiální medicíně. Pro její vysokou toxicitu bylo od jejího používání upuštěno. Našla však nové uplatnění jako zahradní květina kvetoucí časně zjara. Intenzivní kulturní šlechtění čemeřic sice nemá příliš dlouhou historii, ale byly již vyšlechtěny vcelku stabilní linie s květy velkými až 9 cm. Existují i rostliny s čistě bílými květy, schopnými kvést tak, aby mohly být dodány na vánoční trh.

Pokud vám tedy na zahradě žádná čemeřice nekvete, a dokonce ani neroste, neváhejte a nějakou si opatřete. Čemeřicím vyhovuje hlinitá půda s bohatým obsahem humusu a neutrálním pH. A že jsou čemeřice jedovaté? Pravda, ale co není?