Hlodavec velikosti menšího osobního auta

Třetihorní savčí společenstva v Jižní Americe patřila v důsledku dlouhodobé izolace k těm nejosobitějším své doby, neboť se zde rozrůznilo několik málo izolovaných skupin: vačnatci, ploskonosé opice, chudozubí, prakopytníci, morčatovití hlodavci (tzv. morčatovci).

Přestože i dnes najdeme v Jižní Americe spoustu morčatovců, dokonce kapybaru, která je dnes největší ze všech hlodavců, o ještě větší exoty z jejich řad jsme už bohužel přišli (podobně jako u chudozubých o obří pásovce a lenochody nebo u vačnatců o „šavlozubé“ dravé formy). Už dávno vyhynula například 700 kg těžká Phoberomys pattersoni, popsaná teprve před pěti lety z naleziště ve Venezuele. Nedávno byl však i její rekord překonán.

Absolutní prvenství získala Josephoartigasia monesi, morčatovec blízce příbuzný dosud žijící, byť vzácné pralesní pakaraně (ani ta není úplně malá, váží až 15 kg). Josephoartigasia byla nalezena v Uruguayi, ve vrstvách na pomezí pliocénu a pleistocénu (z dob před 4–2 miliony let). Vlastně jediné, co se našlo, je takřka dokonale zachovalá lebka o délce 53 cm, čímž o nějakých 35 % převyšuje Phoberomys. Její hmotnost autoři popisu odhadují asi na jednu tunu a předpokládají, že byla v podstatě hmotnostním dvojnásobkem rodu Phoberomys. Od čumáku po ocas mohl tento hlodavec měřit zhruba tři metry. Měl mohutné řezáky, které asi používal při hryzání stromů jako dnešní bobr nebo k soupeření či obraně, ale poměrně malé stoličky, jimiž patrně zpracovával měkčí vodní rostliny, podobně jako dnes kapybara. To ostatně podporuje hypotézu, že na dané lokalitě tenkrát namísto suché pampy rostl prales obklopený sítí říčních ramen a zatopených území.

Uvidíme, zda se o tomto velehlodavci časem dovíme na základě dalších nálezů něco nového a zda si vůbec své prvenství udrží. (Proceedings of the Royal Society B, doi: 10.1098/rspb.2007.1645, 2008 a news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/7189341....)