Arménie a Asociace plynárenských organizací

Píše se rok 1989 a ve Francii probíhá plynárenský kongres, kterého se při početném zastoupení SSSR zúčastňují i plynárenští představitelé svazových republik. V té době ještě neexistoval Gazprom, ale Ministerstvo plynárenského průmyslu SSSR, v jehož čele stál ministr Viktor Stěpanovič Černomyrdin.

V tomto roce, kdy již začínaly probíhat politické změny ve většině bývalých socialistických států Evropy, se představitelé svazových plynárenských organizací bývalého Svazu rozhodli, že by

• pro větší informovanost mezi plynaři,
• pro hledání nových technologických metod,
• pro zkvalitnění činnosti, pro sjednocení norem,
• prostě pro vše, co by podle jejich názorů mohlo
• zajistit pokrok, a to i na základě poznatků
• partnerů z evropských plynárenských organizací,

bylo dobré vytvořit novou strukturu, kde by právě pracovníci z plynárenských společností států SSSR mohli otevřeně hovořit o svých problémech, o nových směrech v plynofikaci oblastí a také si předávat vzájemně zkušenosti.

Tato velká skupina podobně smýšlejících plynárenských organizací svou ideu formulovala písemně a v dubnu 1990 s ní vystoupila před V. S. Černomyrdinem. Ten pak udělil souhlas k vytvoření nové neformální organizace.

Delegaci vedl jeden ze zkušených plynárenských pracovníků Ukrajiny pan Macalko, s ním v ní byli zastoupeni představitelé všech svazových republik kromě Tádžikistánu. Ruské plynaře například představovaly firmy Mosgaz a Rosgazofikace.

Tak před 19 lety vznikla organizace s plným názvem „Mezistátní asociace pro obchodní a vědecko-technickou spolupráci plynárenských organizací“ (dále jen Asociace).

V průběhu let se členové Asociace dvakrát za rok setkávají. Setkání se koná vždy v některé z členských zemí (v Praze a Karlových Varech proběhlo zasedání naposledy před 4 lety). Za téměř 20 let výměny informací a profesionálních diskusí se Asociace dostala na velmi vysokou úroveň.

Kdo jsou v současnosti nosní členové Asociace?

Začnu od starých zakládajících členských zemí:

• Ukrajina je zastoupena paní O. Gorbej, generální ředitelkou Asociace, a dále regionálními plynárenskými organizacemi, jichž je mnoho, a proto se v účasti různě střídají. Výjimkami jsou Ternopolgaz a státní organizace Gaz Ukrajiny, jejichž představitelé nechybějí na žádném zasedání.
• Pobaltské země jsou zastoupeny svými monopolními dovozními a prodejními organizacemi, např. Eeesti Gaz, Latvijas Gaze a Lietuvos Dujos, které mají za akcionáře takové společnosti, jako jsou E.ON/Ruhrgas a Gazprom.
• Bělorusko je zastoupeno státní společností Beltopgaz a jejími podřízenými plynárenskými regionálními společnostmi.
• Moldávie – Moldovagaz (kde je také akcionářem Gazprom) a její distribuční společnosti.
• Rusko – Gazprom, Mosgaz a Lengaz.
• Česká republika – VEMEX.
• Finsko – Gasum.
• Německo – E.ON.
• Arménie – Armrosgasprom (více než z 80 % je akcionářem Gazprom).

Z původních členů dlouhodobě nejsou zastoupeny středoasijské republiky a Gruzie, což samozřejmě může platit jen pro tento rok. K 20. výročí od založení, které se bude příští rok slavit v Kyjevě, kde má Asociace sídlo, se mohou doplnit i původní členové.

Společnost VEMEX vstoupila do Asociace v roce 2005. Na základě našeho doporučení se podařilo získat i finskou plynárenskou organizaci Gasum a velmi silnou energetickou společnost E.ON. Před dvěma lety nabídla Asociace zapojení a vstup také SPP, ale slovenští plynaři neprojevili zájem.

Na jednotlivá zasedání se zvou i hosté z řad výrobců špičkové plynárenské techniky a zařízení, z České republiky se zúčastnily mimo jiné firmy Elgas Pardubice, Gascontrol Havířov a letos ČKD Group. Tuto tradici se nejvíce snažíme prosazovat my, protože jsme přesvědčeni, že právě v České republice je velké množství špičkových zařízení a různého know-how z plynárenského oboru. Tyto přímé kontakty také zvýšily export našich výrobců k členům plynárenských organizací z Asociace.

Co přineslo zasedání v Jerevanu 20.–21. 10. 2009 všem účastníkům

Především krásné zážitky z této malé, ale hrdé země, jejíž kultura patří k jedné z nejstarších na světě (založení Jerevanu je datováno 700 let př. Kr., arménské abecedě je více než 1500 let).

Národ dal světu takové titány kultury, jako jsou Charles Aznavour, William Saroyan či malíři Kočar, Garzu, Minas, Sergej Vardanjan, Vartan Voskanian, Tigran Akopjan a další.

Země, která v roce 1905 zakusila genocidu páchanou Tureckem, poté v roce 1986 katastrofické zemětřesení a totální zničení měst Leninakan a Spitak, vojenský konflikt s Ázerbájdžánem týkající se navrácení území v Náhorním Karabachu a následnou hospodářskou blokádu v letech 1991–1995, na níž se Turecko podílelo s Ázerbájdžánem. Výsledkem je, že v samotné Arménii žije jen kolem 3 milionů obyvatel a dalších 7–8 milionů jich žije ve světě (nejvíce v USA, Rusku a Francii). Právě v těch letech, po rozpadu SSSR, byla Arménie velmi zkoušenou zemí. Měla problémy s plynem, vodou, vlastně se všemi dodávkami mířícími do Arménie. Jediná reálná možnost byla letecká přeprava.

To vše se muselo přirozeně na Arménii projevit, ale vy jako návštěvník země si to nijak neuvědomujete. Proč? Protože se Arménie rozvíjí a jde stále dopředu.

Zkusme se zastavit u některých bodů potvrzujících rozvoj Arménie v plynárenství, to je téma, s nímž jsme se seznámili na zasedání Asociace v Jerevanu.

Bylo by mylné domnívat se, že se celosvětová ekonomická recese Arménii vyhnula. Zdaleka ne, ale Armrosgazprom již loni přijal řadu opatření umožňujících dopad krize co možná zmírnit. Tato organizace, v čele s nesmírně dynamickým generálním ředitelem Karenem Karapetjanem, je považována za lokomotivu arménské ekonomiky. Její kroky proto využijí i ostatní hospodářské subjekty v zemi. Vyzvedněme alespoň čtyři základní zásady pro dobu krize:

– maximální zvýšení efektivnosti firmy s pomocí vlastních finančních prostředků,

– efektivní využití finančních prostředků,

– maximální snížení nákladů,

– zbavení se neefektivních aktiv.

To byly správné kroky, které i v této těžké době firmu ještě více vnitřně stabilizovaly. Zdaleka však nelze mluvit o vítězství nad krizí, protože propad firma pocítí i v národní spotřebě plynu, která klesne (stejně jako v Evropě) o 20–25 %.

Rozvoj firmy v posledních letech

Spotřeba a realizace plynu na trhu v roce 2008 dosáhla 2,25 miliardy m³, ale nejzajímavější je fakt, že plynofikace dosáhla téměř 95 % s více než 580 tisíci odběrovými místy. Plynofikovaných měst a obcí je více než 530, plynárenské přepravní sítě měří 1730 km a distribuční 15 150 km. To byly významné projekty se značnými investicemi v minulých letech. Samozřejmě by řada plynárenských sítí asi plně neodpovídala našim normám, ale hlavním úkolem bylo plnit cíl – komplexní plynofikaci.

Ve srovnání s ostatními plynárenskými organizacemi států SSSR má každý plynofikovaný byt svůj plynoměr. Zdůrazňuji tento fakt, který je u nás absolutně normální, ale ne v Rusku, na Ukrajině a v pobaltských zemích. V tomto směru je Armgazprom nejdále.

Pokud jsem mluvil o investicích do plynárenství, uvedu několik čísel: v roce 2001 se investovalo 10 milionů USD, v roce 2005 již 50 milionů USD a v roce 2008 téměř 140 milionů USD.

Jak změřit efektivnost společnosti? To je také faktor, který je nutno zdůraznit – ztráty v plynárenském systému v roce 2002 byly více než 5,5 %, ale v roce 2008 již jen kolem 2 %. Není to sice ještě ideální, ale pokrok je značný.

Neuvěřitelná je platební disciplína odběratelů včetně obyvatelstva – v letech 2000–2001 nebyla ještě ideální (kolem 80 %), ale stejnými problémy prošly všechny bývalé socialistické země včetně nás. Od roku 2002 je platební disciplína již 100%.

Největším překvapením ovšem pro nás byla informace o dvou velmi důležitých projektech v podstatě již realizovaných. Prvním projektem je účast na modernizaci bloku tepelné plynové elektrárny RAZDAN 5 o výkonu 400 MW, druhým, mnohem významnějším, výstavba plynovodu spojujícího Írán a Arménii. Jde o propojení regionů měst Tebriz a Megri. Samotný plynovod má průměr 700 mm, 237 km leží na území Arménie a 102 km na území Íránu. V některých místech se stavělo ve výšce 3000 m n. m., navíc v kamenitém terénu, a stavba trvala jen 2 roky.

Již nyní dodává plynovod 1 milion m³ denně a v zimních měsících jím proteče do 14 milionů m³ íránského zemního plynu. Tento projekt ukazuje první reálnou možnost spolupráce za pomoci Gazpromu s Íránem. Tato spolupráce je v Arménii vysoce ceněna. Mohl bych pokračovat ve výčtu skutečných úspěchů arménských plynařů, ale bylo by dobré se zastavit i nad příspěvky dalších účastníků.

Zajímavá byla informace společnosti Mosgaz o tom, s jakými problémy se potýkají havarijní plynárenské služby ve velkoměstě, jako je Moskva. Zajistit příjezd havarijních čet do míst, kde bývá neprůjezdnost podle naší stupnice kolem 4–5, je nad lidské úsilí a často to bohužel vyvolává značné problémy.

Představitelé firem E.ON a GASUM vystoupili – naprosto logicky – s propadem prodeje plynu v Německu a Finsku a snahou hledat nové projekty týkající se dodávek plynu. Důraz kladli na zkapalněný plyn. To je téma, o němž se přirozeně diskutuje v celé Evropské unii, protože vedle plynovodních transitních plynovodů jsou dodávky zkapalněného plynu přirozenou diverzifikací. Velmi mne potěšilo, že při výstavbě zkapalňovací stanice ve městě Tampere máme jako Česká republika také svůj podíl, protože dodavatelem obrovských ocelových nádrží je děčínský podnik Chart Ferox, a. s.

Na zasedání Asociace nejen získáte zajímavé poznatky z plynárenství, ale také se setkáte s nesmírně pohostinnými lidmi, kteří jsou skutečnými profesionály, navíc na vysoké kulturní úrovni. Asociace svoji roli plní již téměř 20 let a dělá to opravdu dobře.