Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Mapy a scenerie

 |  8. 10. 2009
 |  Vesmír 88, 603, 2009/10

Nějakou chvíli šli po stezce, protože to byla daleko nejschůdnější cesta dolů. Šli však opatrně a jejich úzkost rostla, když sestoupili do temných lesů a stezka se rozšířila. Náhle se vynořila z pásu jedlí, prudce seběhla dolů a ostře zahnula vlevo kolem skalnatého kopce. Když došli k zákrutu, podívali se dál a spatřili, že stezka pokračuje po rovince pod nízkým převisem zarostlým stromy.1)

Je to už dávno, kdy jsem četl Pána prstenů, tehdy ještě v samizdatovém vydání, dodnes se však pamatuji, jak mne ten svět dobrých malých hobitů do sebe vtahoval. A to nejen díky dobrodružnému příběhu, ale též – a právě – neobyčejně živým a podrobným líčením všech míst a scén, kde se příběh odehrává. Hobiti cestují krajinou a já nemohu než se během čtení k nim přidat a putovat s nimi. Spolu s těmito podivnými bytůstkami sestupuji po stezce, s nimi zahýbám doleva kolem skalnatého kopce a za zákrutem všichni společně spatříme převis zarostlý stromy. Už si ani neuvědomuji, že to všechno jen čtu, že nejen hobiti, ale i stezka a okolní scenerie je plodem Tolkienovy fantazie. A pokud něco chybí, pohotově a svobodně si to sám doplním ve fantazii své.

Jako čtenáři si vytváříme každý svou mentální mapu krajiny, o níž čteme. Není to ovšem mapa v běžném, kartografickém slova smyslu. Vzniká postupně z jednotlivých scén, s nimiž se během čtení setkáváme; jako celek je taková mapa zřídka bezesporná – stačí si na jednom místě něco domyslet trochu po svém a o kus dál se zcela rozejdeme s autorovým líčením. Nevadí, mentální mapu užíváme a prožíváme vždy jen v rámci nějakého lokálního horizontu, v němž se její platnost a přesnost vytrácí do dálky i do minula. Ale dřív, než se zcela vytratí, vynoří se další lokální mapa – podobně jako jedna scenerie nahrazuje druhou při chůzi v reálné krajině.

Možná nás napadne otázka, jak si to asi představoval sám autor. Někdy nám to i prozradí. Na protější straně je „opravdu správná“ mapa Tolkienovy Středozemě, včetně měřítka a místních názvů. Klidně bychom si do ní mohli i zakreslit cestu hobitů z Hobitína (v levé horní třetině mapy) směrem na východ přes Větrovské vrchy k Roklince (na mapě směrem doprava). Ta mapka mě přivádí k jisté obecné otázce: máme z takových „autorských“ map mít radost? Nechceme raději nechat svobodu vlastní představivosti? Spíše bych byl pro to druhé, avšak dovedu si vymyslet aspoň jeden argument ve prospěch oněch map. Souvisel by s tím, s čím jsem vlastně začal: čím podrobněji a konkrétněji je příběh líčen, tím snáze je do něj čtenář vtažen a tím víc jej bere vážně. Čili znovu otázka: chceme to?

Raději přejdu na jiné téma. V mentální mapě jsem v jistém ohledu víc „přítomen“: přinejmenším si mohu snáze představit, jak se rozhlížím kolem a vnímám scenerii – temné lesy, skalnaté kopce, rovinky a převisy –, kdežto na kartografickou mapu hledím jakoby z nadhledu, odjinud, vidím vše najednou, žádná přírodní scenerie, žádné horizonty.2) Nejsem tam, v krajině, jsem nanejvýš zde, nad mapou – tím „zde“ chci připomenout, že jsem nezmizel, pouze jsem přešel k jiné perspektivě.3)

Rozdíl je to sice důležitý, nikoliv však radikální. Kráčím-li krajinou (ať už reálně či fiktivně), mohu si současně (či střídavě) představovat, jak by táž krajina vypadala na běžné (kartografické) mapě – ostatně tak lze i vykládat tvorbu mentální mapy. A naopak, studuji-li běžnou mapu, mohu si současně (či střídavě) vymýšlet, jaké by to bylo, kdybych se tu či onde v zobrazené krajině ocitl (závisí to ovšem na míře, v jaké je symbolika mapy vstřícná).

Vypravěč v Ajvazově románu Zlatý věk popisuje mapu ostrova, na němž předtím pobýval: Východní strana ostrova byla skoro celá vyšrafovaná s láskyplnou pečlivostí starých kartografů; šrafování […] věrně modelovalo svahy a rokle pohoří, u jehož nejvyššího vrcholu – obvykle se k němu tiskl bílý obláček – byla na mapě uvedena výška 3400 stop. A dále líčí: Ve středu ostrova zase šrafy náhle mizely v místech, kde se prostírala kamenitá náhorní planina, porostlá nízkými keříky.4) Všimli jste si něčeho: kde se na mapě vzal bílý obláček a nízké keříky?

Rozdíl mezi mapou a scenerií se dnes smazává daleko techničtějším způsobem díky leteckému a družicovému snímkování. Můžeme obdivovat obláčky a keříky ve svém nejbližším okolí a současně si na obrazovku promítat snímek téže krajiny z výšek, z nichž dříve mohlo – obrazně řečeno – hledět jen virtuální oko kartografa. Mezi obojím dokonce existuje souvislá škála mezistupňů, ba i plynulé přechody. V tomto čísle najdete snímek jezera Moke na Novém Zélandu (Vesmír 88, 640, 2009/10) – co myslíte, má ten obrázek blíž k scenerii, nebo k mapě?

Poznámky

1) J. R. R. Tolkien: Pán prstenů – Společenstvo Prstenu, Mladá fronta, Praha 1990, s. 196.

2) I mapy mají své horizonty, ale to bychom příliš odbočili.

3) Čtenář si možná vzpomene na rozlišení dvou perspektiv, o nichž jsem zde již dříve psal (Vesmír 85, 379, 2006/7).

4) M. Ajvaz: Zlatý věk, Hynek, Praha 2001, s. 12.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: GIS a navigace
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, Ph.D., (*1938) absolvoval FEL ČVUT v Praze. V letech 1969–1971 studoval Ph.D. (počítačové vědy) na University of California v Berkeley. Několik let pracoval jako výzkumný pracovník v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. V současné době je docentem na Univerzitě Karlově v Praze a působí v Centru pro teoretická studia (společném pracovišti UK v Praze a AV ČR), jehož byl v letech 1990 – 2008 ředitelem. Přednáší na MFF UK.
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné