Rizika spojená s vysazováním rostlin do přírody

V 19. století byly poměrně často do přírody záměrně vysazovány nepůvodní druhy rostlin pocházející z Alp či jiných území. Tyto aktivity byly motivovány zejména naivními vlasteneckými snahami obohatit českou květenu. Nedotčena nezůstala ani ta nejcennější území, jako jsou Krkonoše nebo Český kras. V poslední době „okrašlovací“ aktivity opět získávají oblibu, a tak byla severoamerická špirlice nachová (Sarracenia purpurea) vysazena v přírodní památce Podgrúň v Beskydech, himálajská prvosenka růžová (Primula rosea) v rezervaci Praděd nebo severoamerická opuncie hnědoostná (Opuntia phaeacantha) na Děvíně v Pavlovských vrších a na větším počtu lokalit v Českém středohoří.

Kromě vysazování nepůvodních druhů se však nyní objevují ještě nová rizika spojená s jinak dobře míněnou snahou posílit chřadnoucí populace ohrožených druhů vysazením rostlin z jiných populací téhož taxonu, popřípadě z rostlin odebraných na lokalitě a vypěstovaných v umělých podmínkách. Tak se objevují například návrhy vysazovat na Petrových kamenech rostliny stenoendemitní ²⁾ lipnice jesenické (Poa riphaea) namnožené v nížině bez ohledu na fakt, že tyto pěstované rostliny jsou napadeny rzí. Takové výsadby však nepředstavují pouhé zasazení rostliny do nějakého neměnného prostředí. Ve skutečnosti nově zavlečený nepůvodní genotyp vstupuje do složitých dynamických systémů, čímž se nastartuje komplikovaná síť změn, jejichž důsledek nikdy nemůžeme předem odhadnout. Ve hře jsou mnohá rizika, například:

• Při výsadbě rostliny na novou lokalitu často dochází k hybridizaci, a to buď s jinými blízkými druhy, nebo s jinými genotypy stejného druhu, a tím k takzvané genetické erozi. To narušuje původní genofond populace; vlastně se vysazením nového genotypu ničí genotypy původní. V případě ohrožených druhů jsou tak ničeny místní genotypy, které by právě měly být chráněny. Při hybridizaci může navíc vzniknout i nový agresivní genotyp, který vytlačí jak původní rostliny, tak ty vysazené.
• S nepůvodní rostlinou může být na lokalitu nevědomky zavlečen také patogenní mikroorganizmus (rez, houba, rostlinný virus), který může oslabit nebo zcela vytlačit jak místní rostliny téhož druhu, tak rostliny jiné. Někdy není potřeba ani zavlečení patogenního organizmu, pro vykonání díla zkázy stačí zavléct s rostlinou alelu, která odbourá rezistenci místních rostlin, a tím sníží jejich životaschopnost. Paradoxně je tak možné oslabeným populacím při „posilování“ uštědřit poslední, osudnou ránu.
• Nové rostliny na lokalitě často narušují konkurenční vztahy. Vysazený druh může způsobit vymizení původních druhů, popřípadě konkurenčně silnější genotyp vyhynutí místního genotypu téhož druhu. Jde opět o nenahraditelné ztráty, které mnohdy nemusejí být ani snadno pozorovatelné. Kromě ovlivnění floristického složení lokality, na kterou byly rostliny vysazeny, hrozí následné šíření vysazeného druhu, které může mít i charakter invaze.
• Svévolné vysazování rostlin do přírody v podstatě znemožňuje výzkum, a tedy i efektivní ochranu původní české květeny. Často jsou bez oprávněného důvodu (jakým by byl např. řádně evidovaný a odborně vedený záchranný transfer) přesazovány na nové lokality druhy jako lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata), ďáblík bahenní (Calla palustris), prustka obecná (Hippuris vulgaris), barvínek menší (Vinca minor) nebo mnohé jarní cibuloviny včetně šafránů. Po staletí trvající výsadby leknínů různého původu do přírody dnes prakticky ne umožňují stanovit, která populace je původní, a mnohdy nelze zjistit ani identitu rostlin nacházených v terénu, neboť velká část z nich jsou kříženci (hybridogenní kultivary) neznámého původu. Podobná je situace při studiu trav a jetelovin, neboť původní spektrum genotypů je stále více narušováno masovým používáním komerčních travních směsí.

Cílem tohoto příspěvku je upozornit potenciální „inženýry přírody“ na nebezpečí a nevratné škody, které mohou záměrným vysazováním rostlin do přírody způsobit, jakkoliv může být jejich snaha dobře míněna. I v tomto případě se naplňuje staré přísloví, že cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.