Retroviry na sympoziu Laboratoří Cold Spring Harbor (CSHL)

Naše zemička byla na letošním květnovém sympoziu CSHL, jež se zabývalo retroviry, reprezentována čtyřmi příspěvky. Jedním od Michaely Rumlové a jejích spolupracovníků z ÚOCHB, třemi od Daniela Elledera, původně našeho vynikajícího Ph.D. studenta, dnes samozřejmě na nové adrese v Kalifornii. Se svými americkými kolegy objevil Daniel látku, která není pozměněným stavebním kamenem DNA, a přitom je velmi účinná proti HIV. Detaily nejsou známy, poněvadž je v patentovém řízení. Novými technikami navíc určil řadu genů, jimiž se buňka brání retrovirové infekci.

Do své přednášky na sympoziu CSHL jsem zařadil dva obrázky z průkopnické práce svých kolegů Filipa Šenigla a Jiřího Hejnara, kteří ukázali, že existují signály, jimiž lze zabránit umlčení virových genů. Jak jsem se přesvědčil v diskusi s americkými kolegy, pro ně je to „horká“ otázka. Tak přece nezůstáváme pozadu! Vlastně jsme ale pozadu nikdy nebyli.

Česko-americké vztahy ve vědě by měly být nadstandardní – to je jediná věc, ve které souhlasím s panem premiérem. Byly nadstandardní i v dobách železné opony. Z Ameriky i z Anglie přijížděli vynikající odborníci na proslavená Haškova a Šterzlova sympozia. Budiž vzpomenuto, že i po sovětské invazi před 40 lety nás Angloameričané všemi dostupnými prostředky podporovali. V té souvislosti bych chtěl podtrhnout speciální charakter těchto vztahů. Není to spolupráce ani nevraživost, ale něco mezi tím. Společné úsilí řešit otevřeně, jasně a přesně definované (podtrhuji) problémy. A na sympoziu to bylo znát. „Let’s join the club.“

Byl jsem plně pro vstup ČR do Evropské unie a jsem pyšný na to, že se pro něj náš národ jasně vyslovil. Unie, alespoň z mého pohledu, je pořád v embryonálním stadiu. Produkuje sice komisaře pro vědu a rámcové i komplexní plány, které formálně i obsahově připomínají bývalý státní plán výzkumu. Chybí tu však podpora individuální iniciativě, což Angloameričané umějí. V jediném bodě souhlasím s panem prezidentem, a to že Unie je zbyrokratizována. Ale co chcete od embrya, které se ještě nevyvinulo, a navíc trpí údery od rozličných kverulantů? Věřím, že se vyvine správně.

Sympozium se týkalo retrovirů, k nimž patří také HIV, způsobující aids. Je to velice chytrý virus. Dokáže obelstít i nejrafinovanější vakcínu, kterou imunologové vymyslí. Navíc, jak se ukázalo na tomto sympoziu, retroviry – přestože mají v podstatě jednoduchý životní cyklus – jsou schopny k svému prospěchu využít desítky, ba stovky buněčných funkcí. To se netýká jen množení viru, ale i jeho vstupu do buňky a jeho umlčení. Právě ten umlčený virus je nejnebezpečnější, protože uniká viroterapii a probudí se, až když terapie skončí.

Nevím, kým jsem byl vybrán za jednoho ze dvou hlavních řečníků, který měl shrnout kořeny, hlavní trendy a perspektivy retrovirologie. Takový výběr se v USA činí anonymně. Samozřejmě jsem neopomenul na průkazním materiálu doložit, jak jsme, zvláště v klíčových momentech, k poznání rafinovaných retrovirů přispěli. Svých 50 minut, které mi byly dopřány, jsem překročil. Posluchárna zůstala úplně plná snad proto, že venku lilo.

Nakonec pár poznámek, jimiž bych se chtěl obrátit na ctěnou Radu vlády pro… a ctěné kritiky Akademie.

Efektivita Akademie bývá zvažována citačním indexem. To je zavádějící kritérium, jež dává přednost tomu, co je v módě, co takzvaně „letí“. V tom určitě není naše síla. Tu bychom měli nalézat v originalitě přístupů, metod a interpretací, a samozřejmě výsledků. Naším měřítkem by neměli být Sasové ani Vídeňané. Vždyť tam věda v naší oblasti po desetiletí neexistovala, žijí z toho, co dovezou. Proto naším měřítkem musí zůstat Angloameričané.

Stejně jako ostatní produkty chceme mít i vědu excelentní. Jak již dříve řekli jiní, excelence vzniká z dobrého průměru. Lze si ji pomocí dovozu i pořídit, ovšem za peníze, které nemáme. Nechť se například Rada vlády zasadí o zřízení nevelkého, ale dobře vybaveného retrovirologického ústavu a přeplatí třeba Daniela Elledera, aby jej převzal a vybral si spolupracovníky podle svého uvážení. Za dnešní konstelace sil má optimální rozjezd, styky, znalosti a rozhled, aby to zvládl. Tak to udělali třeba Francouzi se svým rodákem D. Stéhelinem nebo Švýcaři s rodákem J. Schupbachem. Je třeba jednat hned, poněvadž čas hraje v našem jednání skoro rozhodující roli. Fyzikové nás dávno poučili, co je delta t (přírůstek času), a víme, jakou roli hraje ve všech měřeních, třeba rychlosti mutace. Čas je vůbec záležitost ošidná, krásně vyjádřená přívlastkem „kostižerný“, jak jej nádherně postihl básník Josef Hora. Žere vše, i kosti, podílí se na osteoporóze, a proto nám biologům chybí řada mezičlánků nutných pro úplnou rekonstrukci evoluce včetně nás samých. Možná kdyby se slovo kostižerný přeložilo do němčiny, vznikne nová filozofie bytí a času.

Píši tyto poznámky na lavičce na břehu zálivu Atlantického oceánu a ruší mě pouze volání divokých husí. Co mě sem přivedlo? Už dříve jsem se procházel kolem jezera, fotil ty krásné husy, a když jsem se vrátil, zjistil jsem, že mi chybí pouzdro na fotoaparát. Šel jsem zpátky, hledal, ale marně. Potom jsem si sedl na tuto lavičku a zjistil, že mě v kapse něco tlačí. Bylo to hledané pouzdro. Poněvadž se mi hlavou točila spousta dojmů a myšlenek, začal jsem psát.

Je mi dobře, ale nejsem spokojen. Návraty pro mě byly mnohokrát šokující. A přece se těším domů.

P. S.: Tato práce nebyla podpořena GA ČR ani Literárním fondem. Její citovanost bude nulová.