Jak porozumět řeči lékaře

Komunikace mezi lékařem a nemocným je odvěkým problémem. Pacient potřebuje s léka řem mluvit, ale také mu rozumět. Příbuzní stonajícího obvykle chtějí zasvěcenou informaci. Když se jim jí dostane, mohou zůstat ve tmách – příliš mnoho odborných termínů je mimo jejich vnímání. Proto dva internisté (lékaři pro „choroby vnitřní“) profesor Vladimír Pacovský, bývalý přednosta III. interní „Charvátovy“ kliniky (kliniky endokrinologie a metabolizmu) a současný primář této kliniky MUDr. Petr Sucharda sepsali tuto knížku a určili ji nejen lékařům-začátečníkům, ale i jiným zdravotníkům a dalším zájemcům.

Čtenář se dozví o základech medicínské terminologie se zajímavou exkurzí do historie lékařské mluvy i historie lingvistiky obecně se zajímavými ukázkami různých oxymór, eponym apod., takže najde poučení i v obecnějším smyslu třeba o různém chápání slova husité nebo psohlavci. Rozměrná kapitola je věnována etymologii, tj. původu jednotlivých slov, a tedy i toho, jak se moderní lékařská mluva vyvíjela. S časem se totiž vyvíjela nejen v češtině, ale i v jiných jazycích, včetně toho pro medicínu hlavního, latiny. A tak stále vycházejí nová a upravená vydání slovníků. Někdy to čtenáře až překvapí: slovo kretén nemá nic společného s Krétou, ale je odvozeno od christianus, křesťan. Idiot je prý odvozen od řeckého idiotés, soukromník. A tak by se dalo pokračovat – místy se člověku ani nechce věřit. V každém případě to ukazuje na široký záběr autorů a jejich přístup ke klasikům – pomohl jim v tom (a děkují mu) profesor anatomie a znalec historie medicíny R. Čihák.

V knížce je rozebrána historie objevů a názvů léčiv, vývoj zdravotnických zařízení s příslušnou terminologií, jak se medicínská terminologie promítá do umění i do lidového jazyka – celý odstavec je věnován „sterkologii“, tedy významům odvozeným od slova stercus, hnůj, a dokonce malý odstaveček je vyhrazen názvosloví záchodovému. Soustavně jsou probráni koryfejové medicíny (podle kterých se nemoci nebo příznaky jmenují), medicínské pojmy odvozované z bible, s medicínou spjatí světci a samostatně také termíny týkající se stáří a gerontologie – jeden z autorů patří k jejím zakladatelům u nás. Ukazuje se tu například, jak vzniká potřeba nového jazykového vyjádření.

Knížka je doplněna přehledem hlavních anatomických názvů a jejich zkratek, seznamem latinsko-řeckých odborných termínů a jejich ekvivalentů, jakož i přehledem klasifikačních systémů nemocí, které se od věků pokoušejí zavést pořádek v medicínském názvosloví. Má i dosti rozsáhlý přehled literatury. Nepochybně bude zapotřebí dalších vydání – autoři prosí čtenáře o připomínky. Moje je ta, že by bylo dobré, aby kniha měla rejstřík. Také číslování stránek je anomální a nepohodlné. Knížka však výborně poslouží jako zcela nové poučení pro lékaře, studenty, nemocné a jejich příbuzné. Nejen to – je psána vtipně a nekonformně, takže i pobaví.