Nové poznatky o alexitymii

Uplynulo již 36 let od doby, kdy P. E. Sifneos vnesl do psychiatrického slovníku termín alexitymie, popisující prožívání a chování pacientů trpících psychosomatickými poruchami. ¹⁾ Podle jeho pozorování nejsou alexitymičtí jedinci schopni popsat a rozlišit své emoce (trpí „emoční negramotností“), postrádají fantazii související s emočními potřebami nebo pocity. Jestliže na takové události vzpomínají, ulpívají na detailech vztahujících se k vnějším objektům, a nikoli k vnitřním prožitkům. Jak v emočním, tak v kognitivním popisu se jejich život jeví jako postrádající osobní vnitřní prožitky.

Přestože některé dílčí aspekty takového „odcizeného“ prožívání byly pozorovány již dříve, vnesl termín alexitymie nový impulz do jeho sledování. Vypracováno a ověřeno bylo několik dotazníkových metod, které byly použity při psychosomatických výzkumech v mnoha seriózních studiích. Mezi nejznámější patří dvacetipoložková torontská alexitymická stupnice.

Pozitivistický a převážně deskriptivní vývoj psychiatrie a malý zájem o dynamické souvislosti nicméně vedly k tomu, že koncept byl nenápadně odsouván. Neměli bychom však zapomenout ani na skutečnost, že alexitymie byla konstatována také u jiných poruch než psychosomatických, např. u posttraumatických stresových poruch, po těžkých úrazech nebo popáleninách, a dokonce u zdravých jedinců. Mezitím se konečně změnila paradigmata psychosomatiky a původně čistě psychogeneticky orientovaný přístup se přeorientoval spíše na méně konfrontační přístup „celostní“.

Bohudíky i dobré myšlenky mají svou životnost a jeví tendenci znovu se vracet. Rozvoj zobrazovacích metod umožnil sledovat fyziologické i patologické procesy v centrálním nervovém systému. Finští autoři použili trojrozměrnou pozitronovou emisní tomografii k zkoumání rozdílu centrální odpovědi na emoční stimuly u 10 zdravých žen s vysokým skórem a 11 zdravých žen s nízkým skórem alexitymie. K měření využívali torontskou alexitymickou stupnici. ²⁾ Studentkám Univerzity v Turku promítli celkem 12 krátkých filmových ukázek se smutným, veselým a neutrálním obsahem. Byla stanovena výchozí úroveň nálady a emoční odpověď na shlédnuté snímky.

Výchozí naladění bylo u obou skupin srovnatelné, stejně tak jejich základní emoční odpověď (veselá, smutná, neutrální), co se však lišilo, byly dodatečné emoce. U alexitymické skupiny bylo po odeznění radostné emoce více pocitů zlosti a po odeznění smutné emoce více pocitů ošklivosti. Zásadní rozdíly se objevily v mozkové aktivitě. Během promítání emočně zabarvených filmů byla u alexitymické skupiny zjištěna nižší aktivace ve velkých zadních oblastech týlních laloků, a naopak vyšší aktivace ve středních oblastech levé hemisféry. Alexitymická skupina vykazovala významně menší aktivaci pravého předního gyrus cinguli.

Souborně tedy lze říci, že emoční podněty u alexitymických osob aktivovaly více oblasti senzorické a motorické kůry a levé inzulární oblasti a méně oblasti odpovědné za emoční prožívání. To je v souladu s hypotézou, že u alexitymických osob vyvolávají emoční podněty výrazněji pocity tělesné než pocity psychické. Odpovídá tomu i přemístění aktivace u alexitymických osob k levé straně. Levá polovina mozku je totiž považována primárně za sídlo kognitivních procesů, nikoli emocí, i když tento předpoklad není sdílen jednoznačně.