Mladí muži starších žen

V ČSSR byl průměrný věk nevěst necelých 21 let, tedy (spolu s Bulharskem a NDR) nejnižší v Evropě. Průměrný věk dvojice vstupující do prvního manželství býval 23 let. Dnes je u nás situace podobná jako v západoevropských zemích, nejvíce mužů se žení zhruba ve 30, nejvíce žen se vdává v 26–27 letech. Sedm z deseti ženichů je dosud starších než nevěsta, mnozí ale jen o rok nebo dva. Spolu s věkem, v němž lidé vstupují do manželství, se mění i věkový rozdíl mezi manželi.

Když nevěsta se rodí, ženich na koně sedej Tak radí přísloví. Na koni se chlapci učili jezdit kolem 11 let. Podobně se to pojímalo i v minulém století ²⁾ a leckde se to tak chápe dodnes. Namítnout lze, že vymezení optimálního věkového rozdílu nepřihlíží k typu osobnosti. Někomu vyhovuje usedlejší způsob života, jiný touží po „věčném mládí“. Starší muž může mladší ženě imponovat majetkem, zkušenostmi, kontakty, vlídností a pochopením, ale tím vším může i starší žena zaujmout mladšího muže. V přizpůsobivosti věkovému rozdílu jsou o něco pružnější ženy, přesto známe z beletrie nejeden tragický osud dívky provdané za starce. V dramatu bratří Mrštíků je Maryša přinucena rodiči k sňatku se starším bohatým sedlákem a svou situaci řeší „velmi radikálně“. Svůj předobraz ale měla v ženách, které týž problém řešily rezignací. Nerovnoměrné vynucené sňatky s více či méně tragickými následky považujeme za překonané, i když se s nimi lze setkat i dnes (viz rámeček 1 ). Výzkumů zaměřených na problémy spojené s věkovým rozdílem máme málo. Zmíním dva, které podle mého soudu charakterizují dobu svého vzniku. ³⁾

Bratislava před 20 lety

V osmdesátých letech minulého století se věkovým rozdílem zabývali J. Martínková a J. Gabura ⁴⁾ v bratislavské manželské poradně. Všimli si, že nové problémy představují netradiční manželství, kde je žena starší než muž. Roku 1974 byl zmíněný nepoměr zastoupen 7 % klientů jejich poradny, v roce 1983 již 18 % a v poslední čtvrtině roku 1984 dokonce 19 %. Nejčastější byl věkový rozdíl 2–5 let (47 % zkoumaných), na druhém místě byl rozdíl 6–10 let (19 %). Z výzkumu také vyplynuly charakteristiky osobností uzavírajících taková manželství.

Mladšího muže si braly ženy mateřské (ochraňující, chápající, vše odpouštějící a nezdůrazňující sex), ženy sebeprosazující (dominantní, racionální, maskulinní s povrchnější citovostí; v chování imitují dominantní matku, mají rivalitní vztah k otci, bojují s mužskou dominancí) a ženy nejisté (obávající se konfrontace s mužem, infantilní, sexuálně pasivní). Tyto ženy si stěžovaly na přílišnou podřídivost mladšího partnera, nespolehlivost, nerozhodnost, nutnost jej „postrkovat“; jeho úniky z rodiny za kamarády s alkoholem, jeho nezájem o sex doma, jeho mimomanželské sexuální vztahy, jeho nadměrnou vazbu na původní rodinu.

Starší ženu si brali muži závislí na matce (nesamostatní, infantilní, nezralí, hledající podporu a ochranu), emočně nenaplnění (v důsled ku citového strádání v dětství hledající mateřský element), slaboši (pasivní, manipulovatelní, nerozhodní). Tito muži si stěžovali na dominanci partnerky, nedostatek tolerance a prostoru pro realizaci, nezájem ženy o sex i na to, že dotyčná používá sex jako prostředek odměny; na její nevěru (s dominantním mužem), ale i na její projevy žárlivosti.

Problémy vznikaly zejména tehdy, když muž vyzrál a odmítl roli dítěte, eventuálně když žena odmítla roli matky.

Brno dnes

Podobný výzkum jsem nedávno uskutečnil v brněnské manželské poradně. Páry s obráceným věkovým rozdílem jsou mezi klienty zastoupeny asi 10 %, ale jejich věkové rozdíly jsou menší než v bratislavském výzkumu, nanejvýš 5 let. Výsledky, které jsem získal, se od výsledků mých kolegů před 20 lety výrazně liší.⁵⁾

Starší ženu si berou muži zahlcení prací, podnikáním nebo vlastním koníčkem. Doma se příliš neangažují, nejsou vázáni ani na svou výchozí rodinu. Pokud trpí oidipovským komplexem, pak se neprojevuje tím, že by se nedokázali vzdálit od maminky, nanejvýš snad tendencí využívat manželku a věřit, že jim (tak jako maminka) všechno odpustí. O sňatek nijak neusilovali, předtím měli řadu jiných vztahů a manželku si vybrali proto, že se od ostatních žen lišila. Buď byla „ženou do nepohody“, která vše zařídí, má svůj byt, své peníze. Nebo byla naopak „citová“ a emočně labilní, muže zmanipulovala k sňatku po nějaké své osobní tragédii, popř. v situaci, kdy zatoužila po dítěti, a pak ho začala deptat žárlivostí.

Mladšího muže si berou ženy, které odkládaly vážné známosti kvůli kariéře, a pak zjistily, že „muž po pětatřicítce je buď ženatý, zadaný, mrtvý, nebo psychopatický“. Před lety byl pro ženu zásadní problém v nezralosti muže, dnes si stěžuje spíš na problémy v komunikaci s ním. Mladý muž má blíže emočnímu přístupu, který odpovídá ženskému pohledu na realitu, není tak cynický, netrpí pedanterií ani mentorským přístupem.

Problémy vznikají z podobných příčin jako u lidí s tradičním věkovým poměrem. Převrácený věkový poměr má dnes příčiny spíše racionální než psychopatologické; v novém vztahu tito lidé neopakují předchozí věkový rozdíl. Navzdory mnoha možným výtkám se současná klientela jeví jako sociálně zralejší než srovnatelná před dvaceti lety.

Věkový rozdíl vztahy neničí

Věkový rozdíl vztahy ovlivňuje, ale sám o sobě je neničí. Podstatné jsou osobnostní rysy a osobnostní slučitelnost včetně hodnot a cílů. Vztahů, v nichž je žena starší než muž, u nás přibývá a často se věkový rozdíl stává „obětním beránkem“, na nějž lze svádět problémy, podobně jako se kdysi sváděly na druhý extrém. Každý z atypických věkových rozdílů má i nějaké výhody. A je jistě mnoho způsobů, jimiž lze bez ohledu na věk vztah dvou lidí ozvláštnit.