Energetika ČR

Letošní 3. veřejná beseda Třetí dimenze (celkově 14.) • Český rozhlas Leonardo, Lidová univerzita MK v Praze, Vesmír • Městská knihovna v Praze • 19. března 2008 • hosté: doc. Ing. Petr Otčenášek, CSc. (jaderný fyzik), Ing. Petr Karas (časopis Energetika, bývalý generální ředitel ČEZ), Mgr. Stanislav Kužel (sociální antropolog) • moderátor Luboš Veverka (Český rozhlas Leonardo) • pomoc při přípravě Radka Matějíčková • záznam a další informace: media.rozhlas.cz/leonardo/audio/_audio/0068.... Za neautorizované zlomky z besedy odpovídá redakce Vesmíru.

Luboš Veverka: Pro navození kontextu diskuse o energetice ČR – v jaké kondici je evropská energetika?

Petr Otčenášek: Na energetiku musíme nahlížet v kontextu celého světa. Energetické potřeby lidstva rostou nejen proto, že nás je stále více, ale také proto, že rostou osobní nároky jednotlivců. Pokud nezaujmeme jiný životní styl, spotřeba zřejmě poroste. Jedním důsledkem je stále rychlejší čerpání zásob fosilních paliv, dalším pak poškozování životního prostředí.

Petr Karas: Evropská energetika je v dobré kondici, ale také již v letech. Výkonové bilance evropských zemí jsou poměrně napjaté. Prakticky dnes jediné země, které exportují elektrickou energii, jsou Francie a ČR. Před EU stojí úkol do r. 2030 obnovit 250 až 350 tisíc MW (údaje se liší podle zdrojů), což bude dost náročné. Liberalizace obchodu s elektřinou klade daleko větší nároky na přenosové soustavy. Volá se po četnějším propojení těchto soustav.

Luboš Veverka: Kdy se energetika stala tak široce diskutovaným tématem v ČR?

Stanislav Kužel: Před rokem 1990 žádná veřejná diskuse neprobíhala. Kondenzace diskusí po roce 1990 přinesla některé problémy – diskuse je často velmi nekultivovaná. V ČR máme navíc ještě tzv. vnitřní kolonii – severní Čechy, kde názory na energetiku bývají odlišné od zbytku země.

V diskusích se vyskytují dva typy naivit. Jedna z nich je naivita bezpečnostní. V ní uvízneme, budeme-li neustále zdůrazňovat environmentální potíže spojené s fosilními palivy a opomeneme-li, co bude pro ČR znamenat (pro sociální smír, pro zaměstnanost, životní úroveň, ceny energií, …) masivní dovoz energií.

Druhá naivita je ekonomická: pocit, že se obyvatelstvo nemusí starat o vlastní spotřebu energie. Ukazuje se to v průzkumech, kolik lidí zná vlastní spotřebu energie nebo kolik obyvatel tuší, jakým systémem se k nim energie dostává. Podstatná část domácností neví, kdo jim energii dodává. Teprve informační kampaně poslední doby to trochu vylepšily. Malá pozornost cenám energií je přímo úměrná míře, jakou ceny energie a problematika jejich nákupu hrají v rodinném rozpočtu.

Petr Karas: Ještě k uhelné energetice. Naše uhelné elektrárny rychle dožívají. Je možné je opravovat, ale to není to nejvtipnější řešení. Jejich účinnost odpovídá polovině minulého století. Navíc je ještě snížena o spotřebu energie v odsiřování. Je tedy nejvyšší čas stavět zařízení nová. S významně vyšší účinností – přejít z účinnosti kolem 30 % na účinnost 43 %.

Stanislav Kužel: V ročenkách hygienické stanice v Mostě se nacházel graf, který říkal, že zdraví obyvatel je z 50 % dáno životním stylem (tím, zda mají dobrou práci, zda nejsou ve stresu, jak mají vybavený dům, kolik spotřebují tabáku, alkoholu aj.). Zhruba z 20 % působí na zdraví ovzduší, z 20 % úroveň zdravotnictví a 10 % zbývá na genetickou zátěž.

Pokud jde o vliv CO₂, tak zase neřešíme jak se adaptovat na možné scénáře oteplování. Řešíme scénáře, jak zatížíme průmysl, aby přestal produkovat (nejen škodliviny, ale i produkty). Tato dvě provokativní témata mi v našich diskusích chybějí.

Petr Karas: Potřebujeme takové pracoviště, které podobně dokáže popsat energetický systém lidské společnosti, takové, jako je např. ČR, a to nejen z hlediska bilancí – to je otázka technická a tam žádný problém nevidím – ale umět analyzovat, co pro nás znamená náhlý nedostatek energie. Když jsou po úrazu některé funkce ochromeny, organizmus umí nastartovat záložní funkce a optimalizovat svůj energetický systém. To bychom měli umět také pro společnost.

Překvapila mne perfektní informovanost o energetické problematice šéfa záchranářů. Zároveň mne překvapila jeho skepse k schopnosti prosadit koncept řešení krizové energetiky. Ve Státní energetické koncepci jsou všechny kapitoly věnovány rozvoji energetiky pro období blahobytu, pro období, kdy funguje trh, kdy fungují autoregulační mechanizmy, ale je tam jen několik řádek zmiňujících, že by mohla nastat i situace jiná, a tu koncepce neřeší.

Budovat oddělené energetické systémy pro období blahobytu a pro období krize je příliš veliký luxus. Podle mého přesvědčení bychom měli mít pracoviště, které navrhne funkční energetiku i za mimořádných stavů.

Luboš Veverka: Jak bychom poznali projevy energetické krize?

Petr Otčenášek: Zároveň s projektem se dělá riziková analýza… Pro ČR riziková analýza neexistuje. Na rizikové situace bychom měli připravit celou společnost, nejen záchranáře.

Petr Karas: Na výpadek ropy či plynu máme rezervní zásobníky. V okamžiku, kdy však není k dispozici elektřina, tj. když je tento výpadek kombinován s blackoutem, jsou i zásoby problematicky dostupné. Plíživá krize, kdy energetický systém Evropy oslabuje, ztrácí své rezervy a je náchylnější k různým poruchám, se projeví rychlým zdražováním energie…